Tvary zemského povrchu

Rozlišujeme dva způsoby členění tvarů zemského povrchu.
A. vertikální členitost
B. horizontální členitost

A: Vertikální (výšková) členitost

1) Členění zemského povrchu podle nadmořské výšky – podle této absolutní výškové
členitosti dělíme povrch takto:
a) nížiny – jde o území o nadmořské výšce 0 – 200 m. n. m.
b) vysočiny – jde o území s větší výškou než 200 m. n. m.

2) Členění podle rozdílu nadmořských výšek – jedná se o členění s relativní
nadmořskou výškovou členitostí (tj. výška mezi nejvyšším a nejnižším bodem
dané oblasti:
a) roviny – rovná nebo velice mírně zvlněná krajina, výškový rozdíl je do 30 m.
b) pahorkatina – krajina mírně zvlněná, výškový rozdíl je do 150 m.
c) vrchovina – krajina vrchů a údolí, výškový rozdíl je do 300 m.
d) hornatina – krajina příkrých svahů, hlubokých údolí, výškový rozdíl do 600 m.
e) velehornatina – krajina s velice příkrými svahy a hluboce zaříznutými údolími,
výškový rozdíl je nad 600 m.

B. Horizontální členitost
– horizontální (vodorovná) členitost se používá při určoování členitosti pobřeží
(ostrovy, poloostrovy, zálivy, průlivy atd.)

Dna oceánu
– Dno oceánu se člení na tyto části:

1) pevninský šelf – je to zatopený okraj pevniny s hloubkou maximálně 200 m.
2) pevninský svah – leží za šelfem, prudce se svažuje až do ……….
3) hlubokooceánská pánev – je to ploché území pokryté usazeninami, hloubka je
obvykle 4000 – 5000 m.
4) oceánský hřbet s podmořskými horami – je to pohoří ležící pod vodou, jsou zde
časté sopky, někdy vrcholky hor sahají nad hladinu a tvoří ostrovy.
5) hlubokooceánské příkopy – jsou to úzké, velmi hluboké, protáhlé zářezy v mořském
dnu, mohou být až 10000 m hluboké.