Sopečná činnost
26. 7. 2021 2021-07-26 19:19Sopečná činnost
Sopečná činnost
Sopka je místo, kde je občas pod tlakem vyvrhován materiál z nitra Země. Sopky dělíme
na činné a vyhaslé. U činných sopek se střídá období klidu a období erupcí.
Sopky najdeme v místech narušené zemské kůry. Vyskytují se na pevnině i v moři (sopky
podmořské). Většina sopek je pod mořskou hladinou a jsou vyhaslé. Činných sopek je asi
500. Sopky zanikají i nově vznikají (např. sopka Paricutin v roce 1943). Sopky se navzájem
liší podle typu výbuchů – tj. podle toho, co vyvrhují na povrch. Většina sopek je lávových –
vytéká z nich láva (magma, které se dostane na povrch).
Láva je žhavá ohnivá tavenina, která se valí do údolí různou rychlostí, později utuhne v černou sopečnou krustu. Sopečné plyny jsou jedovaté, obsahují dusík, oxid uhličitý, chlorovodík, oxid uhelnatý, sirovodík a také vodní páru. Po výbuchu se rychle šíří a zamořují níže položené oblasti. Sopečný popel je velmi jemný a žhavý – spálí vše, co mu přijde do cesty. Tvoří nad sopkou mrak a pokryje velké území, může přetrvávat dlouho v atmosféře a tím způsobit pokles teploty.
Sopečné pumy (bomby) jsou balvany, které sopka vyvrhuje do okolí. Létají daleko a zapalují vše, na co dopadnou.
Bahnotok vzniká u sopek, které jsou pokryty sněhem a ledem. Horko je rozpustí a
smísením s popílkem a horninami vznikne bahnitý proud o rychlosti až 270 km/h.
Gejzíry – horko ze sopky ohřeje vodu a ta tryská na povrch v podobě horkých
minerálních vývěrů – gejzírů.
Stavba sopky:
Většina sopek na Zemi jsou tzv. stratovulkány (střídá se v nich vždy vrstva popela a vrstva
lávy). Sopky mívají tvar kužele, Pod sopkou se nachází dutina vyplněná magmatem, tzv.
magmatický krb. Z něj vede na zemský povrch přívodní kanál, tzv. sopouch. Na vrcholu
sopky je prohlubeň, nazývaná kráter. Někdy bývá zaplněn vodou (kráterové jezero). Sopky
mívají boční přívodní kanály a boční krátery.
Výška a tvar sopky se po erupcích mění, někdy může být sopka výbuchem zcela
rozmetána (např. sopka Krakatau.)
Nejznámější sopky jsou například v Evropě (Etna a Vesuv, v Japonsku Fudži,
v Severní Americe sopky St. Helense nebo Popocatepetl, v Jižní Americe Cotopaxi a Nevado
del Ruis, v Africe Kamerunská hora). Největší hora na Zemi je sopka Mauna Kea na Havaji.
Sopky mohou být i užitečné – na Islandu vytápějí skleníky, sopečné horniny jsou velmi
úrodné, u sopek se těží užitečné nerosty jako zlato a síra.
