Česká republika – geologický vývoj a povrch
28. 7. 2021 2021-07-28 14:15Česká republika – geologický vývoj a povrch
Česká republika - geologický vývoj a povrch
Geologický vývoj:
Geologický vývoj České republiky je velmi pestrý. Povrch se skládá se ze dvou hlavních
celků.
Česká vysočina: zaujímá většinu povrchu. Je velmi stará, vznikla koncem prvohor
hercynským vrásněním. Její povrch je zarovnaný. Většinou se jedná o pahorkatiny a vysočiny.
Horniny jsou např. svory a ruly, dále v hloubce ztuhlé a později obnažené žuly.
V druhohorách byla tato provincie v období klidu, ve středních Čechách se rozlévalo mělké
šelfové moře. Spojnice mezi městy Znojmo, Brno a Ostrava je pomyslnou hranicí mezi
provincií Česká vysočina a druhou největší provincií Západní Karpaty.
Západní Karpaty: provincie Západní Karpaty se vytvořila ve třetihorách alpínským
vrásněním. Jelikož je mladší o miliony let je její povrch málo zarovnaný. V oblasti se
nacházejí převážně hornatiny a tzv. úvaly. Dvě malé provincie jsou Středoevropská nížina při
hranici s Polskem a Západopanonská pánev u hranice s Rakouskem.
Všechny provincie se dále dělí na subprovincie a ty se následně mohou dále dělit na horopisné
celky.
Povrch:
Nejvyšší bod ČR je Sněžka (1 603 m. n. m.). Nejvyšší hornatiny ČR vznikly ve třetihorách kerným posuvem – zdvihem nad okolní terén. Alpínské vrásnění tlačilo na oblast Vysočiny a kromě kerných zdvihů a poklesů docházelo i k následným výlevům magmatu. Sopečný původ mají hory v západních a severních Čechách, nejznámější jsou Doupovské hory, České středohoří (Milešovka), Komorní hůrka, hora Říp či Trosky. Krásným příkladem čedičového kopce je Panská skála u Kamenického Šenova.
Naše pohraniční hory jsou Krkonoše, Orlické hory, Jizerské hory, Lužické hory, Krušné hory, Český les, Šumava, Novohradské hory a Jeseníky. Většinou jsou tvořeny žulou. V pokleslých územích se utvořily pánve. Nyní se v nich těží hnědé uhlí (Chebská, Sokolovská a Mostecká pánev). Ostravská pánev je geologicky starší, prvohorní. Proto se v ní nachází kvalitnější černé uhlí. Na jihu Čech, v Českobudějovické a Třeboňské pánvi jsou rašeliniště, blata a rybníky.
Plošně největší povrchový útvar je Českomoravská vrchovina. Rozsáhlé jsou i pahorkatiny
např. Plzeňská či Středočeská. Česká tabule a Polabská nížina mají rovinaté charakter.
Pokrývají je jíly a písky. Jedná se vlastně o dno bývalého šelfového moře. Místy se tyčí
pískovcová skalní města vzniklá erozí málo odolného pískovce. Jmenujme Labské pískovce,
Prachovské skály, Adršpašské skály, Broumovskou vrchovinu. Karpatská část našeho území je tvořena především obloukem Vnějších Západních Karpat zvaným flyšová pohoří. Flyš se vyznačuje střídáním vrstev jílů a písků, které pokud jsou podmáčeny, jsou velmi nebezpečné. Hrozí sesuv celých svahů. Do oblasti patří hornatiny Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Bílé Karpaty, Chřiby. Pavlovské vrchy jsou vápencové bradlo tyčící se nad okolní nížinu. Nížinaté jsou Hornomoravský a Dyjsko – svratecký úval; Dolnomoravský úval patří již geologicky do Panonských nížin. Úzké, dlouhé sníženiny jsou
nazývány brázdy (Boskovická) nebo brány (Moravská).
Typy povrchu:
Roviny, pánve, kotliny, hřbety, brázdy, pahorkatiny (nejčastější typ), vrchoviny, hornatiny.
