Rostliny ve vodě a u vody
20. 7. 2021 2021-07-20 18:00Rostliny ve vodě a u vody
Rostliny ve vodě a u vody
Rostliny mají různou potřebu vody. Některé rostou přímo ve vodě, jiné vyžadují, aby byly ve
vodě alespoň určitou dobu, jiným stačí blízkost vody a větší vzdušná vlhkost či podmáčená
půda.
U našich potoků, rybníků, v lužních lesích (lesy, které jsou zejména na jaře nebo při
dlouhodobých deštích zatopené rozvodněnou řekou) či kolem řek se setkáváme s mnoha
druhy rostlin – dřevin i bylin.
Vrba bílá – strom, který známe z pohádek, kde na něm sedí vodník. Tvar získává tím, jak se
z vrby rok co rok odřezávají mladé proutky na výrobu košíků a pomlázek. Vrbu také známe
jako kočičky. Tento strom je dvoudomý – to znamená, že na jednom stromě jsou jen samčí
květy a na druhém samičí. Opylování pak zajišťuje hlavně vítr.
Olše lepkavá – strom, který často lemuje břehy řek nebo roste v blízkosti řek, kde se voda na
jaře a po deštích rozlévá a nějakou dobu zůstává. Dřevo olše ve vodě nehnije, proto se dřív
využívalo pro stavbu mostů a splavů. Dnes se využívá spíš v nábytkářství a umění, protože má
zajímavou barvu a strukturu. Květy jsou jehnědy, když dozrají, vypadají jako malé šištičky.
Kosatec žlutý – vytrvaná bylina, která má v půdě tlustý, rozvětvený oddenek, ze kterého
vyrůstají úzké, mečovité listy a lodyhy s velkými žlutými květy. Z květů po opylení vzniká plod
– tobolka. Z těchto kostatců jsou vyšlechtěny různobarevné varianty, které lidé pěstují na
zahrádkách.
Leknín bílý – vytrvalá bylina, která má v bahně na dně zátoky, jezírka nebo rybníka
zakotvený oddenek. Z oddenku vyrůstají řapíky listů a svoly s květy, které jsou tak dlouhé, jak
hluboká je voda. Řapíky i stvoly mají vzduchové komůrky, které rostlinu nadnášejí. Čepele
listů plavou na hladině a poskytují útočiště mnoha druhům živočichů. Květy bílé barvy se
žlutým středem se vždy večer zavírají. Po odkvětu dozrají v plod – tobolku. Stvol se zkroutí a
stáhne tobolku pod vodu, kde praskne a voda semena odnese dál.
Stulík žlutý – vytrvalá bylina velmi podobná leknínu. Liší se hlavně tím, že květ má žlutou
barvu a je menší.
Blatouch bahenní – vytrvalá bylina, která na jaře rozzáří břehy potoků a rybníků a jiná
podmáčená místa. Kvete žlutooranžovými květy.
Pomněnka bahenní- vytrvalá bylina s drobnými blankytně modrými kvítky. Najdeme ji na
březích potoků, rybníků a na jiných podmáčených místech.
Okřehek menší – jednoletá bylina. Zvláštní je tím, že nemá žádnou podzemní část. Její tělo je
tvořeno pouze lístkem a jedním kořínkem, který je ponořený ve vodě. Tato drobounká
rostlina prostě jen plave na hladině. Společně s tisíci dalších okřehků vytváří plovoucí zelený
koberec na hladině rybníků, kterému lidé často říkají žabinec. Slouží jako pastva pro vodní
ptactvo, ale přesto často pokryje celou hladinu.
Rákos obecný – vytrvalá bylina, naše největší travina. V bahně na okraji a mělčině má
oddenky, ze kterých vytůstají až třímetrová stébla s úzkými listy. Květenství je lata – podobné
jako má třeba oves. Lidé rákos sklízejí a využívají např. na pletení rohoží, ošatek, tašek, dříve
se i z rákosu dělaly doškové střechy. Porosty rákosu – rákosiny – poskytují útočistě mnoha
druhům vodních živočichů a navíc působí jako přirozená vodní čistírna.
Orobinec úzkolistý – vytrvalá bylina, kterou si lidé často spletou s rákosím. Liší se ovšem tím,
že jeho květem jsou husté klasy, známé jako čibuky. Orobinec se využívá podobně jako rákos.
Pro táborníky je dobré vědět, že suché chmýří čibuku se dá dobře použít jako troud
k rozdělání ohně
Puškvorec – další vytrvalá bylina podobná rákosu. Je o něco menší, květy jsou palice, které
vypadají jako zelené šišky vykukující z úžlabí listu. Celá rostlina má výraznou vůni, zejména
když kousek ulomíme. Sušené a rozemleté kořeny se používají jako koření zejména v asijské
kuchyni. Oddenky se dají i nakládat do cukru a jíst jako pochoutka.
