Inflace

Inflace

Inflace je ekonomický jev, který označuje všeobecný růst cenové hladiny (zvyšování
hladiny průměrné úrovně cen všech statků a služeb v průběhu delšího časového období),
neboli snížení kupní síly peněz. Opačným procesem je deflace, která se vyznačuje poklesem
cenové hladiny a zvýšení kupní síly peněz.

Inflace komplikuje vývoj národního hospodářství jako celku i život jednotlivým
ekonomickým subjektům, způsobuje pokles kupní síly peněz. Je projevem určité ekonomické
nerovnováhy a má tendence přerozdělovat ekonomické hodnoty v neprospěch věřitelů a ve
prospěch dlužníků (nepřítel každého kdo si spoří, ale přítel každého kdo si půjčil), doplácejí
na ni všechny firmy i domácnosti, jejichž příjmy rostou pomaleji než inflace.

Vývoj inflace se měří pomocí různých cenových indexů. Nejčastěji se inflace měří
indexem spotřebitelských cen. V indexu spotřebitelských cen se porovnávají ceny
vybraných výrobků a služeb a přisoudí se jim podíl podle toho, jak se podílí na celkové
spotřebě domácnosti. Porovnáním hodnoty tohoto indexu v různých obdobích se získá míra
inflace. Inflace má za následek pokles kupní síly peněz, protože za stejnou částku lze koupit
méně zboží a služeb. Míra inflace je jedním z ukazatelů, které vypovídají o stavu ekonomiky
určité země. Čím je míra inflace vyšší, tím vyšší je v ekonomice nerovnováha a tím závažnější
jsou její dopady. Vysoká míra inflace znehodnocuje úspory, zhoršuje schopnost peněz plnit
funkci míry a uchovatele hodnot a snižuje reálné mzdy (reálná mzda představuje objem statků a služeb, které si zaměstnanec za získanou mzdu může koupit). Tak jako nezaměstnanost tak i inflace je přítomná v každé fungující ekonomice. Úkolem ČNB je udržet určitou hladinu inflace ve státě (cílování inflace).

Podle závažnosti negativních důsledků inflace rozlišujeme tři formy inflace:

• mírná inflace do 10% výrazněji nenarušuje ekonomický život, nemá příliš negativní
důsledky pro funkci peněz jako míry a uchovatele hodnot
• pádivá inflace znamená desítky a stovky procent ročně, je považována za příznak
nezdravého ekonomického vývoje
• hyperinflace je mírou inflace, která se pohybuje v řádech tisíců (i více) procent ročně,
peníze přestávají plnit své funkce, nejsou uchovatelem hodnot, lidé se snaží
nahrazovat peníze jinými aktivy, takovými které si udržují hodnotu v čase (zlato,
umělecká díla, zahraniční měny apod.)

Inflace je neviditelné znehodnocování vašich peněz, které máte na osobním nebo
spořícím účtu, ale také v podílových fondech nebo v akciích. Vypočítává ji Český statistický
úřad na základě makroekonomickým dat a normální člověk s inflací těžko něco udělá. Inflace
úrokové sazby přímo neovlivňuje, ale má vliv na tom, že vaše jistina neboli vklad, který
vložíte do určitého spořícího nebo investičního produktu bude znehodnocen. Respektive za
stejné peníze si po určité době koupíte méně, než kolik byste si pořídili dnes.

Inflaci vypočítává v České republice Český statistický úřad a to na základě tzv.
spotřebního koše, který sestává ze 710 položek. Ty tvoří jak základní potraviny a hygienické
potřeby, tak i tabákové výrobky, tak i nepotravinářské zboží jako je odívání, nábytek, potřeby
pro domácnost. Do koše patří i služby jako jsou ty ohledně bydlení, provozu domácnosti,
opravárenské, zdravotní a sociální péče, dopravy, trávení volného času nebo vzdělávání.

Pro snadnější vysvětlení použijme praktický příklad. Máme investici, ve které
potřebujeme vložit vklad ve výši 100. Předpokládaný roční výnos bude pět procent. Jestliže za rok bude inflace činit dvě procenta, bude náš výnos jen tři procenta z vkladu. Kromě toho je nutné od vkladu odečíst ještě daň z příjmů podléhá-li ji. Čistý výnos se tak fakticky sníží.

Statek v ekonomické teorii označuje cokoliv, co zvyšuje užitek člověka. Statkem
nemusí být pouze fyzický objekt, mezi statky se počítají také služby. Jinak řečeno – lidé
k uspokojování svých potřeb (potřebou je např. vědomí nedostatku něčeho, nebo něco, co
nám usnadní život nebo osobní požadavek, který se snažíme uspokojit) používají látky a
předměty, které vytvořila příroda (vzduch k dýchání..) nebo které vyrobili lidé (chléb, boty,
postel..) Jsou to užitečné předměty, které nazýváme statky.

Ekonomická teorie rozlišuje tyto statky:
• vzácný – statků je omezené množství, spotřebitelé jsou ochotni za ně platit
(maliny,…, veškeré výrobky)
• volný – statek volně k dispozici (vzduch, kyslík, voda v řece…)
• hmotný (oběd, větrovka, jízdní kolo…)
• nehmotný (koncert, román, divadelní hra…)
(Například voda. Voda, tak jak ji nacházíme v řekách je statek volný. Voda, která teče
z kohoutku, už volný statek není – obsahuje v sobě i služby: je pitná, je k dispozici kdykoliv
otočíme kohoutkem, je tam, kde ji chceme mít. Takový statek už není statek volný, ale statek
vzácný. Za něj jsou lidé ochotni platit.)

Služby jsou užitečné činnosti, které jedni lidé provádějí pro druhé lidi. Jedná se např.
představení divadelní hry, ušití sukně, oprava obuvi, výcvik v autoškole, obsluha
v restauraci..)
• osobní (kadeřník..)
• věcné (oprava auta..)