Ekonomické systémy

Celé národní hospodářství, tj. národní ekonomika, jakož i každý výrobce řeší tři základní
problémy.

1. Co a kolik vyrábět. Na prvním místě je nápad, ze kterého vyplývá podnikatelský
záměr.
2. Jakým způsobem vyrábět. To znamená výběr materiálů a technologií pro danou
výrobu.
3. Pro koho vyrábět. Musíme mít možnost uplatnění na trhu a nastavená pravidla, podle
kterých dojde k rozdělení produktů mezi spotřebitele.

Podle toho, jakým způsobem tyto tři problémy řešíme, rozlišujeme tři základní ekonomické
systémy:

• zvyková ekonomika
• tržní ekonomika
• příkazová ekonomika

Zvyková ekonomika

Ekonomika je založena na zvycích, které se předávají v rámci rodin. Může se jednat o dědění
povolání z otce na syna, ale také o předávání rodinných firem.
Od dob, kdy ve státě převládala výhradně zvyková ekonomika, již uplynulo hodně času. Mezi
státy, kde převládala zvyková ekonomika, patří např. starověký Egypt. Ještě dřívější dobu
můžeme charakterizovat, že vše bylo všech a existovala zvyková dělba práce.

Příkazová (direktivní) ekonomika

Ekonomika je založena na direktivních nařízeních. Tato nařízení přicházejí od státu, jsou
interpretována v podobě různých zákonů, nařízení, vyhlášek, směrnic, doporučení… Tato
nařízení mohou udávat, jak se má postupovat, co, jak a pro koho se má vyrábět. Mohou
upravovat minimální a maximální cenu, množství produkce atd.
Mezi země s převahou direktivní ekonomiky se řadí komunistické nebo socialistické země,
kde stát důsledně plánuje, co se bude vyrábět, v jakém množství a pro koho.

Tržní ekonomika

Ekonomika založená na trhu. Trh rozhoduje o základních ekonomických otázkách Co?, Jak? a
Pro koho? se bude vyrábět. Odpověď na tyto otázky přináší podnikatelům trh, a to
prostřednictvím cen. Ceny přinášejí důležité informace. V případě, že ceny rostou, motivuje
to podnikatele ke vstupu na trh a uspokojit poptávku. Motivací podnikatelů je zisk.
Státy se skutečně tržní ekonomikou existovaly snad jen na počátku průmyslové revoluce
v Evropě.

Smíšená ekonomika

V dnešní době nejběžnější typ ekonomického systému, který funguje ve většině zemí světa.
Tento systém je založen na tržní ekonomice, je ovlivněn direktivními nařízeními státu, snaží se
napravit nedokonalosti tržního mechanismu, v minimální míře se v něm objevují i prvky
zvykové ekonomiky.

Ekonomika (hospodářství) je shrnutí hospodaření určitého subjektu. V ekonomickém
životě společnosti mají zásadní význam následující ekonomické subjekty:

• Domácnosti, které jsou tvořeny jednotlivými členy, kteří mají vlastní
ekonomické potřeby, hledají proto cesty k získání statků a služeb (např.
směnou), mezi subjekty jsou domácnosti zpravidla nejpočetnější.
• Firmy (podniky), které vystupují jako výrobní, prodejní subjekty či subjekty
poskytující služby, jsou ekonomicky činné za účelem zisku.
• Stát (vláda, samospráva) je zvláštní součástí trhu a vystupuje jako prodávající i
jako nakupující, vše prostřednictvím státních firem a prostřednictvím státních
zakázek. Stát zasahuje do ekonomiky, aby ovlivnil vývoj trhu. Záleží však
na nutnosti a míře těchto zásahů. Role státu jako ekonomického subjektu je
zvýrazněna v moderní podobě tržní ekonomiky, která se nazývá smíšená
ekonomika.
• Zahraniční subjekty, které jsou tvořeny domácnostmi, firmami a vládami
mimo národní ekonomiku. Vstupující do ní zvenčí. Podléhají ve většině
případů zvláštnímu režimu, který zajišťuje ošetření jejich postavení
v rozdílných právních systémech.
• Neziskové subjekty, spolky, nadace. Jejich cílem je bezprostřední dosahování
konkrétních potřeb bez organizování výroby a směny.