Demokracie

Demokracie (řecky vláda lidu, původně z řeckého demos – lid a kratein – vládnout) je forma
vlády, případně státu, ve kterém je zdrojem moci lid. Občané se podílejí na politickém
rozhodování. Do politického života se může každý zapojit členstvím v některé z politických
stran nebo jako nestraník do některé politické funkce. Své zájmy mohou občané prosazovat
i v rámci dobrovolných společenských organizací (hnutí, odbory, iniciativy). Demokratický
politický režim nabízí model zastupitelské demokracie, který je založen na účasti ve volbách,
což je forma nepřímé demokracie. V mnohých zemích existují i prvky demokracie přímé.
Mezi běžnou formu podílení se na politickém rozhodování patří i účast na mítincích či
podepisování různých petic. V liberální demokracii se menšina podřizuje rozhodnutí většiny
a tato většina je zároveň zavázána k respektování práv menšin a jednotlivců.

Přímá demokracie je založena na přímé účasti občanů na rozhodování o věcech veřejných.
Jako ucelený politický systém v současnosti neexistuje, ale v mnohých zemích se zachovaly
některé její prostředky:

• Referendum je hlasování voličů o závažné politické otázce (např. hlasování o vstupu
do EU). Je to rozhodnutí všech občanů v otázkách zákonodárných nebo výkonných.
V referendu se obvykle nehlasuje o osobách, tím se referendum liší od voleb.
• Iniciativa znamená právo občanů iniciovat nebo navrhovat zákony či vyhlášení
referenda. Občané musí sepsat petici a sesbírat požadovaný počet hlasů.

V nepřímé demokracii se občan účastní politického rozhodování zprostředkovaně,
prostřednictvím lidem volených zástupců a orgánů. V současnosti jsou všechny demokracie
nepřímé. Nejčastěji používanou formou nepřímé demokracie jsou volby. Nepřímá demokracie
zachovává všechny podstatné znaky vlády lidu:

• rovnost – všichni občané jsou si rovni, každý může být vybrán do veřejné funkce
a ve volbách má rovnoprávný hlas
• pluralita – občan má možnost volby (za socialismu mohl volit pouze jednu stranu)
• dočasnost – moc je zvoleným zástupcům svěřena jen dočasně
• kontrola – moc je pod kontrolou opozice v parlamentu a kontrolních orgánů
• většinový princip – platí to, co rozhodne většina

Nejběžnějším právem občana je jeho účast ve volbách. Má možnost svobodného výběru mezi
politickými alternativami. Svobodné, pravidelně pořádané volby jsou základním
principem demokracie. Volby jsou akt, při kterém volí občané (voliči) své zástupce
do určitých funkcí nebo orgánů. Rozlišují se volby parlamentní, prezidentské a komunální.

Historie demokracie

První známá demokracie, antická, vznikla v řeckých městských státech (zejména v Athénách)
a trvala přibližně 100 let – od poloviny pátého do poloviny čtvrtého století před naším
letopočtem. Vztahovala se jen na svobodné muže, kteří měli občanství městského státu.
Občanská práva se nevztahovala na část svobodných mužů, na ženy, přistěhovalce, cizince
a na otroky. Po obsazení řeckých států Římem demokracie jako systém státního zřízení na dvě
tisíciletí zaniká. Řecká přímá demokracie byla značně odlišná od současné. Zejména neznala
ochranu práv jednotlivce.
Na počátku novověku se demokracie objevuje nejdříve v Anglii, která se postupně přetváří
z monarchie v konstituční monarchii. V druhé polovině 18. století vzniká demokracie
ve Spojených státech amerických, byť pod dobově místním názvem republikánství.
Demokracií byly nazývány i některé proudy Velké francouzské revoluce. V průběhu 19.
století se začíná rodit demokracie v Evropě, pro niž je zcela novým znakem jednak
zastupitelský systém, jednak plné osvobození lidí z poddanství a z moci feudální aristokracie.
Během druhé poloviny 19. století a v prvních desetiletích 20. století dochází ke stále většímu
rozšíření osob oprávněných volit až po zásady dnešního všeobecného volebního práva, které
vylučuje již jen osoby nezletilé, nesvéprávné nebo cizince.

V době mezi dvěma světovými válkami dochází k selhání demokracií v řadě evropských
států, jako jsou předně Itálie a později Německo, ale i Španělsko, Portugalsko a další.

Po druhé světové válce se v západní Evropě budují země na demokratických základech,
zatímco demokracie v zemích sovětského vlivu jsou likvidovány. Sovětské satelity (např. náš
stát) jsou řízeny totalitně. Koncem 80. let dochází k rozpadu sovětského bloku a k restauraci
demokracií (Polsko, Československo, Maďarsko a další státy), nebo k pokusům o zavedení
funkční demokracie vlastně vůbec poprvé (např. Rusko). Předpovídá se zlatý věk demokracie
kolem celého světa, nicméně postup v řadě států je velmi obtížný. Poslední demokratické
proměny jsme mohli zaznamenat letos (2011) v některých státech severní Afriky.