Velká francouzská revoluce
12. 7. 2021 2021-07-12 14:34Velká francouzská revoluce
Velká francouzská revoluce
Velká francouzská revoluce
Hospodářská situace Francie byla v poslední čtvrtině 18. století velmi špatná.
Státní dluh za Ludvíka XVI. převýšil 100% všech státních příjmů, bylo tedy
nutné hledat nové finanční zdroje. 1. května 1789 svolal král Ludvík XVI.
generální stavy (přesně po 175 letech), aby odsouhlasily zavedení nových daní.
První a druhý stav (šlechta a církev) byly stavy privilegované, což znamenalo,
že daně platit nemusely. Zatížený poplatky byl do té doby pouze stav třetí, nově
měly být zdaněny i stavy privilegované.
Ludvík XVI. a Marie Antoinetta
Zástupci třetího stavu, kterých bylo stejně jako zástupců prvního i druhého stavu
dohromady, chtěli kromě placení daní s oběma privilegovanými stavy
projednávat i reformy ve společnosti, první dva stavy (za podpory krále)
nesouhlasily. Proto se třetí stav prohlásil 17. června 1789 za Národní
shromáždění. Připojila se i část šlechty a kněží.
Všichni zúčastnění přísahali, že se nerozejdou, dokud nebude vypracována
ústava. 9. července se toto shromáždění prohlásilo Ústavodárným národním
shromážděním.
Ludvík XVI. poslal k místu, kde se sněm konal, vojsko. Na protest Pařížané
vtrhli do královské zbrojnice, 14. července 1789 napadli vězení Bastilu, protože
si mysleli, že odtud jsou na Paříž namířena děla. Po pěti hodinách bylo toto
vězení, symbol královské moci, dobyto. Revoluce začala.
Pád Bastily 14. července 1789
Ústavodárné národní shromáždění začalo plnit svůj program. Zrušilo daňová
privilegia, vyhlásilo rovnost občanů před zákonem, zrušilo desátky, cechy i
vrchnostenská práva.
Nová ústava z roku 1791 zaručovala rovnost občanů, svobodu slova a právo na
vlastnictví. Shromáždění v září 1791 předložilo tuto ústavu králi. Ludvík XVI. ji
po krátkém váhání potvrdil. Francie se formálně stala konstituční monarchií.
V zahraničí se připravovala cizí vojska, aby vstoupila do dění ve Francii, na
obranu hlavního města proto přicházeli dobrovolníci z celé Francie. Oddíly z
Marseille přinesly s sebou do Paříže novou revoluční píseň Marseillaisu.
Revoluce dále pokračovala, zemi řídil Konvent (nové shromáždění), vedení v
něm získali girondisté (jméno podle francouzského kraje, odkud pocházeli).
II. fáze revoluce
V září 1792 Konvent sesadil krále a vyhlásil republiku. Král se pokusil o útěk ze
země, byl ale prozrazen, zatčen a uvězněn. Později vyšlo najevo, že z vězení
podněcuje ostatní státy k útoku na Francii. V lednu 1793 proto Konvent rozhodl
o jeho popravě. O několik měsíců později byla popravena i jeho manželka Marie
Antoinetta, které se ve Francii přezdívalo „pyšná Rakušanka“. Poprava krále a
královny polekala evropské dvory, proti revoluci vystoupila řada evropských
států. Girondisté nedokázali účinně zemi bránit a v Konventu ztratili svůj vliv.
III. fáze revoluce
Do čela revoluce se dostali jakobíni. Svůj název získali podle kostela sv. Jakuba,
kde se jejich klub scházel. Jakobíni zřídili Výbor pro veřejné blaho, který
organizoval zásobování, obranu, zahraniční politiku a válečnou výrobu. V čele
Výboru stál Maximilián Robespierre (na obrázku).
Dalším revolučním orgánem byl Výbor pro veřejnou bezpečnost, bojující s vnitřním nepřítelem a dohlížející na policii. Období vlády jakobínů se označuje jako období revolučního teroru nebo jakobínské diktatury.
Dne 24. října 1793 schválil Konvent zavedení nového revolučního kalendáře. Za začátek letopočtu bylo zvoleno datum 22. 9. 1792, tedy první den Francouzské republiky.
Jakobíni tvrdě trestali každý projev nesouhlasu, všechny své protivníky
likvidovali na gilotině. Během několika týdnů bylo popraveno několik tisíc lidí.
Na gilotině skončil nakonec i Robespierre, kterého se pro jeho rostoucí moc
začali obávat i jeho dřívější přívrženci.
Gilotina je popravčí stroj, využívaný nejvíce v době Francouzské revoluce. Své
jméno dostala podle propagátora a velkého příznivce používání tohoto
popravčího stroje – francouzského lékaře Dr. Guillotina. Popravy gilotinou byly
veřejné, gilotina byla nejprve postavena na pařížském náměstí du Carrousel, při
příležitosti popravy francouzského krále byla krátce převezena na Náměstí
Revoluce. Pak byla přestěhována na méně frekventované místo.
S Robespierrem skončila i třetí fáze revoluce, k moci se dostaly ty vrstvy
společnosti, které byly spojeny s novým hospodářským vývojem a politickým
systémem, který vedl ke svobodě podnikání a rovnosti lidí před zákonem.
Marseillaisa, dnes hymna Francie
