Starověká Mezopotámie

Starověká Mezopotámie

Mezopotámie se nacházela mezi řekami Eufrat a Tigris, obě řeky ústí do
Perského zálivu.
Území bylo osídleno kolem roku 4000 př. n. l. Sumery, kteří dali jméno celé
oblasti. Na sever od Sumeru se nachází Akkad.

Obyvatelé se živili hlavně zemědělstvím, a proto se museli naučit vodu z řek
dobře využívat. Přebytečnou vodu během záplav zachycovali v systému kanálů,
v sušších obdobích jí zavlažovali svá pole. Dokázali získat úrodnou půdu
odvodněním bažin, které se nacházely na jihu země. Dobré hospodaření
umožnilo získat dostatek potravin, takže na polích nemuseli pracovat všichni,
část obyvatel se mohla věnovat řemeslu a obchodu.

Hospodářský rozvoj s sebou nesl nutnost zaznamenávat některé údaje – velikost
úrody, záznamy o obchodech, dodávkách obilí apod. Pro tyto účely používali
v Mezopotámii hliněné tabulky, do kterých vyrývaly své zápisy zašpičatělým
rákosem. Pouze velmi důležitá sdělení byla vyrývána do kamene, kterého byl
v oblasti nedostatek. Písmo má podobu klínu, proto se mu říká písmo klínové.
Naučit se požívat klínové písmo bylo náročné, nemohl je zvládnout každý.
Vytvořila se tedy vrstva úředníků a písařů, která měla ve srovnání s ostatním
obyvatelstvem výhody. Ty jí měli pomoci ochraňovat vojáci. Společnost se
začíná dělit podle majetku a vlivu.

Kolem roku 3000 př. n. l. vznikají tzv. městské státy, jejich králové ovládají
zpočátku pouze malé území kolem původního města. Válkami si podrobují další
oblasti, vznikají státní celky většího rozsahu. Na počátku druhého tisíciletí se
podařilo jednomu z bojovných severských národů ovládnout celou jižní
Mezopotámii. Vznikl velký stát, jehož centrem se stalo město Babylon. Podle
jeho jména se nazývá tato říše starobabylonská.
Řídit velký stát nebylo snadné, byla tedy sepisována první pravidla – zákoník.
Nejstarším zákoníkem byl zákoník krále Chammurapiho (kolem roku 1800 př. n.
l.). Jeden ze zákonů se později stal rčením: Oko za oko, zub za zub.

Starověká Mezopotámie položila základy věd. Pozorování Slunce a souvislosti
se záplavami přineslo dovednost rozdělit rok na 12 měsíců, den a noc na 12
hodin, vznikl první kalendář. V praktickém životě se naučili měřit délkové i
objemové jednotky. S písmem je spjat i vznik literatury, vznikají první báje,
pověsti, básně. Z Mezopotámie pochází nejstarší hrdinský epos – epos o
Gilgamešovi.
Vykopávky odkryly trosky staveb, které ukazují na stavitelskou dovednost jejich
tvůrců. Ve městech byly nejdůležitějšími stavbami paláce (sídla vládců) a
chrámy (sídla kněží). Chrámy měly podobu stupňovité pyramidy s centrálním
schodištěm, říkalo se jim zikkuraty. Stavby byly zdobeny mozaikami, reliéfy,
sochami. Z Mezopotámie pochází i jeden ze starověkých divů světa –
Semiramidiny visuté zahrady, z bible známe příběh o babylonské věži.
Z Babylonu pochází i slavná Ištařina brána, v současné době umístěna v muzeu
v Berlíně.

Nákres Ištařiny brány ( in Svět poznání)