Starověká Indie
8. 7. 2021 2021-07-08 11:16Starověká Indie
Starověká Indie
Starověká Indie
Starověká Indie zahrnovala oblast indického subkontinentu, dnes je rozdělena na čtyři státy –
Indii, Pákistán, Bangladéš a ostrov Srí Lanka. V této oblasti vznikla jedna z nejstarších
civilizací světa.
Je pravděpodobné, že civilizace v povodí řeky Indus udržovala kontakty se sumerskou oblastí, byla ovlivněna také dalšími nájezdníky a cizími myšlenkami, které přicházely ze severozápadu. Počátky této civilizace jsou kladeny kolem roku 2500 př. n. l., její vyspělost je doložena zbytky důmyslně navržených cihlových měst s moderně pojatou architekturou.
Patrové domy byly stavěny v pravoúhle se křižujících ulicích, součástí zařízení domu
byly koupelny, toalety, odpady byly odváděny kanalizací.
(na obr. zbytky města v povodí Indu).
Odkaz harappské kultury (název podle archeologického
naleziště) představuje obrázkové písmo, které ale dosud
nebylo rozluštěno.
Ukázka nerozluštěného obrázkového písma na pečetidle
s vyobrazením býka. →
Od ostatního světa je území subkontinentu odděleno
vysokými horami, oceánem a neprostupnou džunglí.
Indie tak zůstala prakticky nedotčena čínskými vlivy.
Druhá civilizace se formovala v povodí řeky Gangy na severovýchodě země i v dalších
oblastech v průběhu 2. a 1. tisíciletí př. n. l. Byla ovlivněna kočovnými Árji, kteří na indický
subkontinent pronikali z oblastí dnešního Afghánistánu. Byli vyzbrojeni kovovými zbraněmi
a válečnými dvoukolovými vozy. Jejich společnost byla přísně rozdělena do kast. Každá kasta
byla uzavřenou skupinou, nejvýše ve společnosti stáli král, šlechta, duchovní – bráhmani,
podřízené postavení měli rolníci, řemeslníci, sluhové, ještě níže stála skupina
nedotknutelných, která vůči vyšším kastám neměla žádná práva. Podle duchovních se
náboženství Árjů označuje jako bráhmanismus. Posvátné texty, písně a žalmy byly později
sepsány do čtyř knih, kterým se říká védy. Podle nich se této kultuře i celému období říká
védské. Védy byly sepsány jazykem sanskrt. Z védské kultury se později vyvinul hinduismus.
Rozdělená kastovní společnost prodělala v 6. století př. n. l. období, kdy se objevily pokusy
o náboženskou reformu. Hinduismus se nepodařilo zcela vytlačit, ale dvě učení získala
postavení samostatných náboženství. Jedním z nich byl buddhismus, který získal přívržence i
mimo území Indie a jehož zakladatelem byl Buddha – Osvícený. Buddhovo učení nabádalo ke
střídmosti a ovládání tužeb, díky kterému může jedinec dosáhnout stavu blaženosti – nirvány.
Na obrázku stúpy – monumentální buddhistické stavby, které sloužily k ukládání relikvií.
Ohrožení pro indická království představoval ve 4. století př. n. l. Alexandr Makedonský. Pod nátlakem svých nespokojených a unavených vojáků však od záměru dobýt Indii ustoupil a stáhl se zpět. Ve stejném období vznikla v Indii dynastie Maurjovů, z nichž nejzajímavější postavou byl král Ašóka. Svoji vládu začal jako tvrdý a nelítostný dobyvatel, později se přiklonil k buddhistickému učení o nenásilí a toleranci. Financoval veřejné stavby, nechal kopat studně, stavěl nemocnice. Na jeho příkaz byly vysázeny aleje stromů, aby pocestným poskytovaly stín a potravu.
Po celé zemi nechal Ašóka rozmístit sloupy s nápisy, které
měly šířit mravní zásady.
Rozvoj výroby, obchodu a vědy vyvrcholil ve starověké Indii
ve 3. století n. l. za vlády Guptovců, kteří znovu obnovili
hinduistické náboženství (hlavní bohové Brahma, Višna a
Šiva).
