Situace po první světové válce

Situace po první světové válce

Po čtyřech letech válečných utrpení skončila v listopadu 1918 první světová válka. Bylo
podepsáno příměří, ale svět během válečných let prošel takovými změnami, že více než rok
trvala vyjednávání na pařížské mírové konferenci, která měla dohodnout nové hranice,
pravidla a vyvozovala odpovědnost za rozpoutání války.

Všechny státy se musely vyrovnat s velkými lidskými ztrátami, obyvatelstvo bylo postiženo
epidemiemi, hospodářství bylo zdevastováno, vojenský průmysl ztratil opodstatnění a mírová
odvětví průmyslu chyběla.

Rozpadly se tradiční říše – ve střední Evropě přestalo existovat Rakousko-Uhersko, na
Balkáně ztratila území Osmanská říše, měnily se hranice, v nově vzniklých státech se
obyvatelstvo muselo vypořádat s novým politickým systémem.

Pařížská mírová konference problémy zcela nevyřešila, naopak zesílilo ponížení Němců, kteří
mírové podmínky vnímali jako příliš tvrdé a nepřestávali usilovat o jejich změnu. V prvních
letech tzv. Výmarské republiky bylo několik pokusů svrhnout republiku a zavést jiný
společenský systém. Situaci po válce komplikovala také obrovská inflace v Německu: v r.
1914 1dolar = 4,2 marky, r. 1922 = 191,8 marek, leden 1923 = 17 972 marek, listopad 1923 =
4,2 bilionu marek. Vyhrocujících se problémů se pokusil využít tehdy ještě neznámý A.
Hitler, který se svými přívrženci chtěl provést puč, v roce 1923 ještě neuspěl, byl zatčen a
odsouzen k vězení.

V Rusku se po předčasném ukončení války a převzetí moci bolševiky v roce 1917 schylovalo
k dalším bojům. Společnost se rozdělila a Rusko se ocitlo ve válce znovu – tentokrát proti
sobě bojovali příslušníci jednoho státu, jednalo se tedy o válku občanskou. Proti „rudým“
bolševikům se postavily „bílé“ jednotky, které se snažily vrátit stav před listopadovou
revoluci. Zbavit bolševiky moci se pokusily i cizí intervenční armády, ale bez úspěchu. Na
konci prosince 1918 bylo na ruském území asi 180 tisíc vojáků Velké Británie, Francie, USA,
Itálie, Japonska, působily zde také československé legionářské jednotky, které se po
Transsibiřské magistrále vydaly do Vladivostoku, aby se mohly vylodit v západní Evropě.
Působení čsl. Legií posilovalo pozici čsl. delegace na pařížské mírové konferenci. Boje byly
vedeny až do roku 1921, během občanské války zahynulo v Rusku jeden a půl milionu
vojáků, ztráty na životech civilistů byly ještě mnohem vyšší. Symbolickou tečkou za
občanskou válkou v Rusku bylo potom vyhlášení Sovětského svazu v prosinci 1922.
Nejmocnějším mužem ve státě se po smrti Lenina stal J. V. Stalin.

Důležitým bodem v poválečné obnově všech států byla nutnost nastartování hospodářství.
Chybělo zařízení továren, suroviny, pracovní síla, dostatek financí, ve výrobě se musely začít
uplatňovat nové objevy a výrobní postupy. Trvalo ale až do poloviny dvacátých let, než se
ekonomiky států obnovily. S válečnými zážitky se lidé museli vypořádat i vnitřně, vznikala
umělecká díla, která válečné motivy zpracovávala. V literatuře se protiválečný postoj projevil
v dílech autorů, jako jsou například Němec Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid),
Francouz Romain Rolland (Petr a Lucie), Američan Ernest Hemingway (Sbohem armádo)
nebo český spisovatel Jaroslav Hašek (Osudy dobrého vojáka Švejka).