Řecko-perské války

Řecko-perské války

V řecko-perských válkách došlo ke střetu perské říše s řeckými státy, Peršané se snažili
o podmanění pevninského Řecka. Na počátku konfliktu bylo střetnutí v Malé Asii, kde se
proti zesilujícímu tlaku perského vládce postavili Řekové usídlení na západním pobřeží
poloostrova. O pomoc v boji proti perskému králi požádali své krajany na pevnině. I když
vojenská pomoc Athén nebyla příliš účinná a povstání ve městě Milét v Malé Asii bylo tvrdě
potlačeno, perský král Dáreios I. získal záminku vytáhnout do Řecka na trestnou výpravu.

I. perské tažení
Bitva u Marathónu
Výprava pod velením perského krále Dáreia I. čítající několik set lodí se vydala přes Egejské moře směrem k poloostrovu Attika. Peršané si podmanili několik ostrovů, ale jejich cílem se měly stát především řecké městské státy na pevnině. V roce 490 př. n. l. se odehrála bitva, ve které se Athéňanům podařilo perský útok odrazit. Taktika řeckého vojevůdce Miltiada zaskočila perské vojsko tak, že do té doby neporazitelná armáda se musela obrátit na ústup. Na řecké straně stáli pouze Athéňané a jejich spojenci z Platají. Žádost o pomoc, kterou Athéňané poslali do Sparty, nebyla vyslyšena, protože tehdy byl úplněk a ten Sparťané uctívali jako svatý čas. Řekové rychle zaútočili na střed perské armády a oddělili ho od křídel. Peršané byli zatlačeni do bažin nebo hnáni zpět do moře. Nakonec v bitvě ztratili přes 6000 vojáků. Řekové napočítali lidské ztráty mnohem menší (necelé dvě stovky padlých), bitva měla ale mnohem větší význam pro posílení řeckého odhodlání bránit svoji zemi. Zprávu o vítězství u Marathónu přinesl do Athén posel, který uběhl vzdálenost přes 42 km a po jejím vyřčení prý následkem vyčerpání zemřel. Na jeho počest byl do olympijských disciplín zařazen maratonský běh.

II. perské tažení
Bitva u Thermopyl
Peršané se s porážkou v Řecku nesmířili a také Athéňané tušili, že ještě není rozhodnuto.
Připravovali se na obranu země a budovali silné loďstvo. K novému perskému tažení došlo
o deset let později. Do čela tehdy nejpočetnější armády se postavil Dáreiův syn Xerxés, který shromáždil tisíc lodí a sto tisíc vojáků. Byl to velmi tvrdý a krutý vládce. Chtěl spojit Asii s Evropou dvěma mosty, které ale byly zničeny vichřicí. Za trest nechal perský král stavitele setnout a moře zbičovat. Potom se svojí armádou úžinu Helespont překročil a pokračoval v pochodu podél pobřeží. Řekové tedy měli čas připravit se na obranu. Postup Peršanů chtěli v roce 480 př. n. l. zastavit v úžině u Thermopyl, velením byl pověřen spartský král Leonidás. Řekové zvolili strategicky výhodnou pozici v úzké soutěsce, kde Peršané nemohli využít svoji početní převahu. Řekové ale nakonec byli zrazeni. Jeden z nich převedl perské vojáky svým krajanům do zad, takže se ocitli v pasti – byli sevřeni z obou stran. Když Leonidás viděl, že jejich situace je bezvýchodná, poslal většinu svých vojáků k hlavním řeckým silám a sám si ponechal na bojišti pouze tři sta mužů. Všichni včetně velitele v boji zahynuli, Peršané měli volný vstup do středního Řecka.