Rakousko-Uhersko – vznik

Vznik Rakousko-Uherska

Revoluční bouře let 1848 a 1849 skončila, v březnu 1849 byla vydána tzv. „oktrojovaná
ústava“, v podstatě byl tedy znovu obnoven absolutismus, kterému se také říká bachovský
(podle ministra Alexandra Bacha).

Vládnoucí kruhy si ale uvědomovaly, že není možné zcela ignorovat vývoj a vládnout
postaru, začaly být tedy do života uváděny změny, které měly přinést hospodářský pokrok.
Byla odstraňována některá stará cechovní omezení, rušeny cechy a místo nich vznikaly jiné
profesní organizace a komory. Současně ale docházelo k důsledné kontrole veřejného mínění,
zavedení cenzury a řada dříve aktivních politiků, umělců nebo spisovatelů byla sledována.

V roce 1859 se znovu objevila snaha odtrhnout severní Itálii od Rakouska. Italům se tentokrát
podařilo Rakousko porazit a zcela se osvobodit od rakouské nadvlády. Otevřela se cesta ke
sjednocení celé Itálie.

Politickou odpovědnost za neúspěch v Itálii nesl Bach, byl odvolán ze svého úřadu a panovník
pochopil, že s absolutismem to dále nepůjde. V říjnu 1860 vydal zásadní dokument – Říjnový
diplom, v němž slibuje, že nechá neprodleně vypracovat ústavu. Svůj slib splnil a v únoru
následujícího roku vydává tzv. Únorovou ústavu. Habsburská monarchie se tak stala
konstituční monarchií.

Po pádu absolutismu dochází k rozvoji kultury a společenského života, vznikaly různé spolky,
pokročily činnosti vedoucí k českému národnímu divadlu, bylo otevřeno Prozatímní divadlo.

V roce 1866 došlo k prusko-rakouské válce, Rakousko bylo Pruskem poraženo
v rozhodujícím střetnutí u Sadové (u Hradce Králové), donuceno vzdát se svého vlivu
v německých státech a od té doby nemělo samo sebe považovat za německý stát.

Oslabení vídeňského dvora okamžitě využili Maďaři k prosazení
rakousko – uherského vyrovnání (1867) (na obr. znak dualismu)

Rakousko-uherské vyrovnání z února 1867 bylo rozdělení rakouského
císařství podle principu dualismu na Rakousko (Předlitavsko) a Uhersko (Zalitavsko).
(Označení Předlitavsko/Zalitavsko byl odvozen od hraniční říčky Litavy) Obě části říše byly
samostatnými státy, nadále byly spojeny jen osobou panovníka a společným ministrem
zahraničí, války a financí.Od vyrovnání byl stát nazýván Rakousko-Uhersko.

Pro Předlitavsko vydal panovník v prosinci 1867 ústavu, která obsahovala např. následující
body: Před zákonem jsou si všichni občané rovni, všichni mají rovný přístup k veřejným
úřadům, volební právo mají všichni, kteří odvádějí daně. Prosincová ústava zaručovala osobní
svobodu, majetkovou nedotknutelnost, petiční právo, svobodu slova a víry, právo vzdělávat se
v národním jazyce apod.
Češi byli ale vývojem událostí po dualistickém vyrovnání zklamáni, doufali, že budou více
zohledněny české požadavky na autonomii, začali tedy svoji politiku vůči Vídni měnit