Punské války
9. 7. 2021 2021-07-09 13:08Punské války
Punské války
Punské války
Byla série tří válečných konfliktů, které svedlo Kartágo a Řím a ve kterých se
bojovalo o nadvládu nad Středozemním mořem.
Kartágo bylo bohaté město, které u Tuniského zálivu založili féničtí obchodníci
kolem roku 800 př. n. l. Příznivá poloha umožnila městu velký kulturní a
obchodní rozkvět.
Punové (= Kartágiňané s fénickým původem) podnikali obchodní cesty po
celém Středomoří, pronikli až za Gibraltar a podél západního pobřeží Evropy
pravděpodobně i do severních částí světadílu. Kartágo ovládalo zádní část
Středomoří a na moři prakticky neměli konkurenci.
První punská válka (264 – 241 př. n. l.)
Na Římany se s žádostí o pomoc obrátili tzv. Mamertini – původně žoldnéři,
kteří ovládali část Sicílie. Dostali se do konfliktu se syrakuským králem, který
na ně zaútočil. Mamertini požádali o pomoc Řím. Senát nejprve váhal, zda má
pomoci žoldnéřům, kteří se moci chopili neoprávněně, ale cítil možnost zabránit
stále vzrůstajícímu vlivu Punů, kteří se Syrakusami uzavřeli spojenectví.
Aby znemožnili Punům ovládnout Sicílii, vylodily se římské legie na ostrově.
Šlo o první vojenský zásah Římanů mimo území Itálie.
Část Sicílie se přidala na stranu Říma, situaci Římanům komplikoval neustálý
přísun posil a zásobování nepřítele po moři. Na pevnině měli Římané úspěchy,
pobřeží ale stále bylo pod vlivem Kartága. Římané ze začátku války neměli ani
jednu loď, i vylodění bylo na lodích vypůjčených od spojenců. Během války se
jim ale podařilo jednu kartáginskou loď zajmout a podle ní vyrobit kopie.
Římané se učili lodě ovládat a pomocí důvtipného zařízení zvaného havran využili
své převahy v suchozemském boji. Stačilo přiblížit se k nepřátelské lodi, spustit můstek
se zahnutým koncem, který připomínal zobák, po vytvořené lávce přeběhnout na palubu
nepřátelské lodi. V boji muže proti muži byli Římané zdatnější a lépe vycvičení. Římané díky novému vynálezu proti punským lodím zvítězili a připravovali se na vylodění
v severní Africe. (na obr. havran, podle časopisu Živá historie, říjen 2009)
Byli úspěšní, zdálo se, že pád Kartága je nevyhnutelný, ale město se nevzdávalo.
Povolalo na pomoc nové žoldnéře z Řecka a velení svěřilo spartskému veliteli.
Tomu se podařilo boj otočit. Proti Římu se obrátilo i počasí, během bouře byla
zničena velká část jejich flotily. Boje se přenesly opět na Sicílii.
Válka trvala celých třiadvacet let a byla vyčerpávající pro obě strany. Kartágo si
po poslední porážce na moři uvědomilo, že vyčerpalo své možnosti a požádalo
Řím o vyjednání podmínek příměří. Po vyjednání mírových podmínek se
Kartágo zavázalo opustit Sicílii a všechny ostrovy mezi Itálií a Sicílií a po dobu
dvaceti let platit Římu vysoké poplatky jako náhradu válečných škod.
Druhá punská válka (218 – 201 př. n. l.)
je spojena s osobou kartáginského vojevůdce Hannibala.
Hannibal byl od dětství vychováván v nenávisti k Římanům, se svým otcem
pobýval v Hispánii. Po smrti otce se stal novým vůdcem punské armády
v Hispánii a snažil se vyprovokovat Římany ke střetnutí. Válka nakonec začala
v roce 218 př. n. l.
Řím posiloval své jednotky na Sicílii a v jižní Itálii, Hannibal ale plánoval
zaútočit jinde. Se svou armádou, která měla sto tisíc vojáků, a 37 slony přešel
Pyreneje, Galii, Alpy a vstoupil do Itálie ze severu. I když během přechodu hor
a bažinatých oblastí v severní části Itálie utrpěl Hannibal velké ztráty, jeho
vojsko posilovaly italické kmeny, které se k němu postupně přidávaly. Římané
proti Hannibalovi narychlo poslali své vojáky, v následujících velmi krvavých
střetnutích ale Hannibal zvítězil. K Punům se přidávala další města a oblasti –
např. Capua (druhé největší město), Syrakusy na Sicílii a celá Sardinie.
Hannibalovi spolubojovníci ho podněcovali k dalšímu postupu na Řím, on ale
své vojáky zastavil.
Římané využili doby, kdy Hannibalovi vojáci odpočívali, k nové mobilizaci sil,
podařilo se jim znovu dobýt Syrakusy (během bojů přišel o život Archimédes,
kterého probodl římský voják). Velení římských jednotek v Hispánii převzal
Scipio, kterému se podařilo porazit Hannibalova bratra a přesunout boje do
severní Afriky.
Ohrožoval samotné Kartágo, jehož obyvatelé se dožadovali Hannibalova
návratu domů. Hannibal byl odvolán z Itálie a střetl se se Scipiem v roce 202 př.
n. l. Utrpěl porážku, po které si uvědomil, že bude nutné uzavřít mír.
Jeho podmínky byly velmi kruté – Kartágo muselo po dobu 50 let platit vysoké
splátky, své loďstvo omezit na pouhých deset lodí a zavázalo se vést válku
pouze se souhlasem Říma.
(Hannibalovo tažení do Itálie, podle časopisu Živá historie, listopad 2009)
Třetí punská válka (149 – 146 př. n. l.)
Kartágo se po druhé punské válce nesmělo bez souhlasu Říma pustit do žádného
ozbrojeného konfliktu. Toho využívali sousední Numidové, kteří měli na
Kartágo neoprávněné územní požadavky. Na rozpínavost Numidů nakonec
Kartágiňané přece jen odpověděli vojensky a tím porušili podmínky stanovené
příměřím s Římem. Římané se proti Kartágu vypravili zakročit, město bylo
obléháno a nakonec dobyto a zcela zničeno. Obyvatelstvo bylo buď zabito, nebo
prodáno do otroctví, město bylo vypáleno, zbytky srovnány se zemí.
Římanům v ovládnutí Středomoří již nic nestálo v cestě.
