Osvícenství

Osvícenství a osvícenský absolutismus

Osvícenské myšlenky se zrodily v Anglii a Nizozemí, v polovině 18. století se
těžiště osvícenství přesunulo do Francie.

Osvícenství hlásá „světlo rozumu proti temnotě náboženských předsudků.“

Snaží se zajistit svobodu člověka, jeho nezávislost na církvi a státu, prosazuje
vědecké poznání světa a uspořádání společnosti podle zásad zdravého rozumu.

Ve Francii bylo přelomem vydání Encyklopedie, která měla shromáždit
všechny výsledky vědeckého bádání a zprostředkovat je široké veřejnosti.
Jedním z jejích vydavatelů byl Denis Diderot.

Osvícenci se snažili

• do společnosti prosadit rovnost všech lidí před zákonem,
• umožnit všem postupovat po společenském žebříčku až k nejvyšším
úřadům,
• podporovat vědu a techniku,
• zajistit svobodu tisku,
• prosadit další reformy.

Osvícenští filozofové:
F. Voltaire, J. J. Rousseau, CH. Montesquieu

Osvícenské myšlenky měly vliv i na panovníky, kteří vládli absolutisticky. Ti si
uvědomovali možnosti hospodářského růstu, které jim osvícenství a vzdělání
obyvatelstva nabízelo. Ve svých zemích zaváděli pokrokové změny.

Osvícenský absolutismus – forma vlády, kdy panovník s absolutní mocí sám
zavádí pokrokové reformy.

Panovníci, kteří vládli formou osvícenského absolutismu a byli osvícenstvím
ovlivněni:

• Petr Veliký a Kateřina II. v Rusku
• Marie Terezie a Josef II. v habsburské monarchii
• Fridrich II. v Prusku