Občanská válka ve Španělsku
9. 7. 2021 2021-07-09 12:43Občanská válka ve Španělsku
Občanská válka ve Španělsku
Občanská válka ve Španělsku
Situace ve Španělsku na začátku třicátých let byla silně ovlivněna ekonomickou zaostalostí
země a hospodářskou krizí. Ve volbách v roce 1931 zvítězila republikánská koalice a ve
Španělsku byla vyhlášena republika. Král Alfonzo III. odešel do zahraničí a ve Španělsku se
nová vláda pokoušela zavést reformy. Změnila vlajku, likvidovala symboly staré moci,
omezovala moc církve, některým oblastem poskytla částečnou autonomii a hlavně hledala
řešení, jak přerozdělit půdu. Španělsko bylo totiž stále zemědělským státem a veškerá půda
byla v rukou malé skupiny vlastníků, zatímco zemědělští dělníci žili v bídě.
Po volbách 1933 ale byly započaté reformy zrušeny nebo pozastaveny. Protože stále
nepřicházelo očekávané řešení problému s půdou, více lidí naslouchalo radikálním skupinám,
které se již připravovaly na vojenské akce. V roce 1934 vznikla nevelká fašistická strana,
které se říkalo Falanga, jejíž členové vyvolávali potyčky s přívrženci levice. V horách se
cvičily oddíly, které se připravovaly na budoucí svržení republiky, a celkově vzrůstal počet
násilných řešení problémů.
Volby 1936 situaci vyhrotily. V nich pouze s těsným náskokem zvítězila tzv. lidová fronta,
což bylo seskupení prosazující zachování republiky. Pravicové seskupení volby prohrálo
a ihned po volbách se rozpadlo, ale s výsledkem se nehodlalo smířit. Přívrženci pravice se
přidávali k vojenským spiklencům a povstání proti republice již bylo nevyhnutelné.
V červenci 1936 proti republice vystoupila skupina generálů, která vyzvala k povstání
armádu. Předpokládané rychlé vítězství povstalců se ale nepodařilo, námořnictvo a letectvo
zůstalo věrné republice. Povstalci, kteří se zaktivizovali pod vedením generála Franca
v Maroku, se nemohli přidat k vojenským akcím ve Španělsku, protože se neměli jak
přepravit přes Gibraltar. V této situaci jim poskytly pomoc Itálie a Německo – přepravou
vojáků, zásobováním, dodávkou vojenského materiálu a strategickým poradenstvím. Němci
Francovi poskytli svoji elitní leteckou jednotku Kondor.
plakáty vyzývající k boji:
Také republikánská strana hledala pomoc v zahraničí, ale marně. Francouzská vláda navrhla politiku nevměšování, kterou podepsalo 27 zemí. Republikáni zůstali osamoceni, vzbouřenci měli podporu Hitlera i Mussoliniho. Proto se na republikánskou stranu začali přidávat dobrovolníci ze zahraničí (interbrigadisté), kterých do Španělska přišlo celkem 36 tisíc. Sovětský svaz poskytl pomoc dodávkou zbraní, svoji podporu republikánům ale spojoval s prosazováním španělské komunistické strany.
K obraně španělské republiky se přidali také Čechoslováci. Z iniciativy KSČ vznikl Výbor pro pomoc demokratickému Španělsku, KSČ také organizovala nábor dobrovolníků. Razila heslo „U bran Madridu se bojuje také za Prahu”. V oddílech dobrovolníků ale nebyli jen členové komunistických stran, do Španělska odcházeli lidé, které obecně spojovaly antifašistické názory. Odchod z ČSR a vstup do interbrigád přitom nebyl jednoduchou záležitostí, protože Československo se oficiálně hlásilo k zásadě nevměšování se do španělské občanské války a vstup do cizího vojska byl navíc zákonem zakázán. Ve Španělsku bojovalo přes dva tisíce našich krajanů.
Vojenský konflikt se ve Španělsku protáhl na tři roky a skončil v roce 1939 vítězstvím
generála Franca.
Franco po svém vítězství ve válce zahájil tvrdý postup proti přívržencům republiky,
politickým odpůrcům a svůj nekompromisní postoj obhajoval hlavně tím, že je třeba zachránit
Španělsko před vlivem komunismu. Po druhé světové válce mu protikomunistický postoj
a zastávání tradičních hodnot katolicismu pomohly k tomu, že ho Západ začal vnímat
shovívavěji a Španělsko se pro západní země stalo spojencem. Generál Franco se u moci
udržel až do roku 1975, kdy zemřel.
Během občanské války zahynulo ve Španělsku více než půl milionu lidí, dalšího půl milionu
zemi opustilo kvůli Francovu režimu.
V roce 1937 došlo k bombardování města Guernica. Zničení tohoto historického baskického
města bylo zpracováno jako symbol utrpení civilního obyvatelstva – jedním z umělců, kteří
vytvořili umělecké dílo upozorňující svět na zrůdnost války, byl španělský malíř Pablo
Picasso.
Tematiku války ve Španělsku literárně zpracovali např. americký spisovatel Ernest
Hemingway (v románu Komu zvoní hrana) nebo britský spisovatel George Orwell (kniha
Hold Katalánsku), který ve Španělsku bojoval a byl zraněn.
Pablo Picasso – Guernica
