Národní divadlo

Národní divadlo

Češi dlouho neměli vlastní divadlo. Zatímco pražští Němci mohli využívat budovu, kterou jim
věnoval hrabě Nostic, už od roku 1783, výstavbu českého kamenného divadla začali vlastenci
zvažovat teprve od roku 1844. O rok později se začala připravovat vlastní realizace záměru.
Nejprve muselo být vyhověno žádosti o výstavbu a provozování divadla, teprve potom se
začaly shánět peníze na stavbu. Současně bylo nutné vytvořit společnost akcionářů, jejíž
existence musela být schválena ve Vídni. Odpověď na žádost ale dlouho nepřicházela,
Vídeňský dvůr jednak neměl zájem na výstavbě českého divadelního stánku, jednak řešil
problémy spojené s revolučními událostmi. Vyřízení celé záležitosti se protáhlo až do roku
1850. V témže roce také začínají první dobročinné sbírky.

České divadelní hry byly zatím provozovány v prkenném divadle – letní aréně Pštroska.
Počáteční zájem o otevřenou scénu byl velký, ale záhy vyprchal a divadlo, jehož dramaturgem
byl J. K. Tyl, ukončilo provoz již v roce 1851. Záhy ztroskotal i pokus zajistit nějakou budovu
na zimní divadelní představení – divadlo v Kotcích. Češi se museli spokojit s dosavadní praxí,
kdy jim scénu v určené dny propůjčovali Němci ve Stavovském divadle.

V září 1852 byl pro budoucí divadlo zakoupen pozemek, který byl sice zanedbaný, ale
v nádherném místě na břehu Vltavy a s výhledem na Hradčany. O necelé dva roky později
byla vyhlášena architektonická soutěž, do které bylo nakonec přihlášeno 7 návrhů. Žádný
z nich ale zcela nevyhovoval a navíc se nedostávalo peněz. Stavba divadla se tedy časově
odsunula.

Na začátku šedesátých let se situace změnila a znovu se začaly objevovat sbírky, na stavbu
divadla přispěly i šlechtické rody. Než bude definitivně divadlo postaveno, mělo se hrát
v budově, která byla postavena na části zakoupeného pozemku na nábřeží. Budova
Prozatímního divadla, které bylo otevřeno roku 1862, byla prvním úspěchem na cestě ke stálé
divadelní scéně. Původní předpoklad počítal s okamžitě zahájenou výstavbou hlavní budovy,
ale nakonec se v Prozatímním divadle hrálo 21 let. Po otevření Národního divadla byly obě
budovy spojeny v jednu. Dnes se zde nacházejí šatny a zázemí technického personálu.

Protože původní architektonický návrh už od počátku nebyl ideální a v jeho realizaci by současně vadila budova Prozatímního divadla, byly vypracovány nové architektonické
studie. Ani tentokrát návrhy neodpovídaly požadavkům. Osloven byl architekt Josef Zítek, který svoje řešení odevzdal v roce 1866 a 16. 5. 1868 zažila Praha velkolepou slavnost
položení základního kamene k Národnímu divadlu. (pozn. základní kámen nebyl pouze jeden, do základů stavby měly být umístěny kameny přivezené z míst, která se vážou k českým dějinám nebo jsou pro Čechy jinak významná, např. z Řípu, Blaníku, Trocnova, šumavského Boubína, moravského Buchlova, Radhoště apod., jejich přesný počet není znám)