Mezinárodní vztahy v předvečer první světové války
8. 7. 2021 2021-07-08 13:55Mezinárodní vztahy v předvečer první světové války
Mezinárodní vztahy v předvečer první světové války
Mezinárodní vztahy v předvečer I. světové války
I když na začátku 20. století byl ve světě relativní klid (vedl se jediný válečný konflikt – búrská válka), mezinárodní vztahy se zhoršily. Vyplývalo to ze snahy nových velmocí získat prvenství ve světové politice a touze po ovládnutí nových území. Německo ve srovnání s Francií a Velkou Británií mělo mnohem méně kolonií, snaha o přerozdělení světa vedla nakonec ke světovému válečnému konfliktu.
Velká Británie a Francie ztrácely své prvenství v hospodářském vývoji a ztrátu se snažily kompenzovat ziskem z kolonií. Současně se ale o kolonie obávaly hlavně kvůli rostoucímu vlivu Německa, a tak se snažily závislá území co nejvíce k sobě připoutat.
mapa rozdělení kolonií v Africe, podle Stevenson, J.: Dějiny Evropy:
Jediný vojenský konflikt probíhal na přelomu století na jihu Afriky, kde se proti britské nadvládě postavili bílí obyvatelé, kteří byli potomky nizozemských přistěhovalců. Konflikt nazrával dlouho předtím, Búrové se nechtěli smířit s tím, že Britové zabírali území osídlené původně jimi. Za britským zájmem bylo objevení nových nalezišť zlata, která se Velká Británie snažila získat pod svoji kontrolu. Búrové měli v konfliktu zpočátku převahu, znali místní prostředí, využívali partyzánského způsobu boje, takže se nedařilo je porazit. Britská armáda nakonec využila taktiky spálené země, likvidovala farmy místních a jejich obyvatelstvo zavírala do koncentračních táborů. Búrská válka skončila v roce 1902 po třech letech britským vítězstvím.
Útok na britské jednotky (podle Bowman, J.: Kronika dějin 20. století)
V ostatních koloniích k ozbrojenému boji nedošlo, domorodé obyvatelstvo nedokázalo
koloniálním velmocím účinněji vzdorovat.
Touha po ovládnutí nového území byla příčinou vyhrocení konfliktu mezi Ruskem a Japonskem. Oba státy měly zájem o ovládnutí Korey a Mandžuska a střetly se v ozbrojeném konfliktu v roce 1904. Válku začalo Japonsko, které potřebovalo zdroje nerostných surovin pro svůj rostoucí průmysl. Japonci zničili ruskou flotilu a dali tak signál světu, že se s nimi nadále musí počítat jako s námořní velmocí. Válka skončila v roce 1905 ruskou porážkou a posílením japonských pozic na východě Asie. Rusko sice nemuselo Japonsku platit žádné válečné odškodnění, ale postoupilo mu část Sachalinu, zavázalo se uznat jeho zájmy v Koreji a stáhnout se z Mandžuska zpět na své území. Válka a následná porážka spustila v Rusku vlnu sociálních nepokojů, stávek a revolučních bouří. Symbolem nespokojenosti s carským režimem bylo například povstání na křižníku Potěmkin.
Aby velmoci ještě více posílily svoji pozici, uzavíraly mezinárodní spojenectví. Vytvořené
spolky měly jednotlivé státy posílit pro případ možného vypuknutí války. V průběhu prvního
desetiletí 20. století bylo nebezpečí války velmi blízko, na vedení války proti sobě se
připravovaly dva mezinárodní spolky:
Trojspolek:
Vznikl 1882
Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie
Trojdohoda:
Vznikla 1907
Velká Británie, Francie a Rusko
Všechny státy zvýšily výrobu zbraní a připravovaly válečné plány.
Po boku silného Německa si svoje problémy chtělo vyřešit Rakousko – Uhersko. Vleklé
národnostní spory a sílící nacionalismus jednotlivých národů ohrožovaly jednotu říše,
nerovnoměrnost hospodářského vývoje, zaostalost průmyslu a feudální přežitky říši
oslabovaly. Rakousko – Uhersko využilo oslabení Turecka a v roce 1908 zabralo Bosnu
a Hercegovinu. Kontrola Bosny a Hercegoviny měla zabránit šířícímu se nacionalismu
podrobených slovanských národů na Balkáně. Politika Rakousko – Uherska věřila, že
případná válka, kterou by Rakousko – Uhersko vedlo po boku Německa, by byla vítězná
a znamenala by velký hospodářský přínos.
Národy v Rakousko-Uhersku (podle Stevenson, J.: Dějiny Evropy)
