Krymská válka

Krymská válka

Rusko v 50. letech chtělo rozšířit svůj vliv a území na úkor osmanské říše. Ruský car se
domníval, že bude zaostalý stát snadnou kořistí. Záminkou se stala údajná ochrana
sultánových pravoslavných poddaných a svatých pravoslavných míst v Jeruzalémě. Když
turecký sultán odmítl ruský požadavek, ruská vojska vstoupila v roce 1853 do Moldávie a
Valašska.
V námořní bitvě u Sinopu (turecký přístav) bylo ve stejném roce zničeno turecké loďstvo, a
tak se jevilo, že válka brzy skončí ruským vítězstvím. Do války se ale vložily Anglie a
Francie na stranu Turecka, protože se obávaly, že by Rusko mohlo ovládnout celé Černomoří
a zvýšit svůj vliv na Balkáně a ve Středomoří. Současně si slibovaly, že dostanou Turecko do
svého hospodářského a politického vlivu.

Na válku s technicky lépe vybaveným nepřítelem Rusko nebylo připraveno. Bojiště nebyla
s centrem spojena železnicí, vázlo zásobování, ruské pušky měly mnohem menší dostřel než
francouzské a britské, ruské lodě byly mnohem těžkopádnější než pohyblivé lodě spojenců.
Angličané a Francouzi zaútočili na všech mořích, ale hlavní část vojenských jednotek
směřovala do oblasti Krymského poloostrova.

Jedenáct měsíců odolával obléhání Sevastopol, při jeho obraně utrpěli Rusové velké ztráty.
V Sevastopolu, kde během války pobýval i mladý ruský důstojník a později slavný spisovatel
Lev Nikolajevič Tolstoj, padlo přímo v boji 17 tisíc ruských vojáků, ztráty na životech, které
byly způsobeny hladem a nemocemi, byly ještě větší. Město se nakonec uhájit nepodařilo.

Rusko utrpělo ve válce porážku, kterou muselo přiznat při podpisu mírové smlouvy v Paříži
v roce 1856. Muselo se vzdát území při ústí Dunaje a nesmělo držet v Černém moři válečné
loďstvo.

Svědectví o krymské válce jsou zachycena na fotografiích, poprvé v historii se objevuje
válečný novinář, který bojiště přímo dokumentuje. Za nejznámějšího reportéra byl považován
britský novinář W. H. Russell.
Lépe bylo pečováno i o raněné, od roku 1854 britská zdravotní sestra Florence Nightingalová
se skupinou 38 sester působila v lazaretu v turecké Scutari a starala se zde o 2 300 pacientů.
Díky její kvalitní ošetřovatelské péči se podařilo snížit úmrtnost ze 40% na 2% (podle
časopisu Živá historie, září 2009).
Umělecky obléhání Sevastopolu zpracoval L. N. Tolstoj v Sevastopolských povídkách.

Tábor v Balaklavě (osada jižně od Sevastopolu)