Foiníkie

Fénicie (Foiníkie)

Na východním pobřeží Středozemního moře pod pohořím Libanon sídlil národ, který Řekové
nazývali Féničané/Foiníčané. Ti sami sebe označovali jako Kanaánejci (podle země
Kanaánu).

Byl to národ, který nad ostatními vynikl zejména v oblasti stavby lodí a námořního obchodu.
Féničané dokázali využít přírodní bohatství, které jim poskytovaly okolní lesy. Kromě cypřišů
a borovice se pro své vlastnosti stalo vyhledávaným hlavně dřevo z libanonských cedrů.
Stavěly se z něho paláce a bylo využíváno při stavbě lodí (na lodní stěžně). Féničané stavěli
lodě, které byly poháněny plachtami a souběžně veslaři. Pravděpodobně poprvé začali
Féničané využívat kotvu a pozorovacího koše na vrcholu stěžně.

Samotné řecké označení Féničané odkazuje na další vyhledávanou surovinu, se kterou
Féničané obchodovali – purpur (Féničané = purpuroví lidé). Purpur je přírodní barvivo
červenofialové barvy, které se získávalo z mořského plže ostranky a používalo se k barvení
látek. Féničané dokázali tkaniny obarvit od odstínů jemně růžové po temně fialovou. Tmavé
odstíny měla v oblibě římská aristokracie.

Féničané se vyznali i v jiných řemeslech, dokázali zpracovat slonovinu, vyráběli šperky nebo
kovové zboží. Uměli vyrobit téměř bezbarvé sklo. Všechny výrobky a suroviny vyváželi do
celého Středomoří. Byli zdatní obchodníci.

Féničané se v úzkém pruhu území usídlili již ve 3. – 2. tisíciletí př. n. l. a založili zde města
(např. Tyros, Sidon, Byblos). Fénická města měla patrové domy s balkony a byla chráněna
kamennými hradbami s věžemi. Féničané nezůstávali pouze v původním území, ale podnikali
daleké cesty po moři a zakládali nové osady v celém Středomoří. Nejznámější z nich bylo
město Kartágo v dnešním Tunisu, které se později stalo konkurentem silného Říma a po sérii
tzv. punských válek bylo Římany zcela zničeno v roce 146 př. n. l.

Největším kulturním přínosem Féničanů bylo abecední písmo, které mělo 22 hlásek. Féničané
je šířili po všech oblastech, kam zajížděli, a tak se tento systém uchytil také v Řecku. Řekové
si abecedu přizpůsobili svému jazyku, od nich ji přijali Římané a dále ji upravili. Římská
abeceda se pak stala základem pro dnešní západní písmo.