Domácí odpor proti okupantům

Domácí odpor proti okupantům

V Čechách byly oficiálně povolené pouze dvě organizace – bylo to tzv. Národní
souručenství a fašistická Vlajka.

Během protektorátu stál v čele protektorátní správy do roku 1941 předseda
vlády generál Eliáš. Byl v kontaktu se zahraničním odbojem E. Beneše
i domácími odbojovými organizacemi. Po nástupu R. Heydricha byl zatčen
a obviněn, jako jediný předseda vlády okupovaného státu byl popraven.

Domácí obyvatelstvo se s nesvobodou nesmířilo a vyjadřovalo proti okupantům
svůj odpor.
Na konci října, v den výročí založení samostatného československého státu,
proběhly demonstrace, které měly připomenout vznik republiky. Demonstrace
byly nacisty tvrdě potlačeny, při nepokojích byl zabit dělník Václav Sedláček
a vážně zraněno několik dalších lidí, mezi nimi student medicíny Jan Opletal.
Na následky zranění 11. 11.1939 zemřel, jeho pohřbu 15. listopadu zúčastnily
tisíce studentů a jejich setkání přerostlo v další protinacistickou demonstraci.
Okupační režim na to zareagoval zavřením vysokých škol 17. listopadu 1939,
více než tisíc studentů bylo posláno do koncentračního tábora Sachsenhausen
a devět studentů bylo ještě téhož dne popraveno.

Během protektorátního období se zformovalo několik tajných odbojových
organizací:
POLITICKÉ ÚSTŘEDÍ
(Přemysl Šámal, Ladislav Rašín,…)
OBRANA NÁRODA
(organizace byla složena z bývalých důstojníků československé armády)
PETIČNÍ VÝBOR VĚRNI ZŮSTANEME
(výbor spolupracoval s armádou i kulturními organizacemi, k jeho členům patřili
například básník František Halas nebo dr. Milada Horáková, která byla
v padesátých letech popravena komunistickým režimem)

Jednotlivé odbojové organizace vyvíjely svoji činnost původně izolovaně, ke
sjednocení došlo v roce 1940.
Vzniklá organizace nesla označení Ústřední výbor odboje domácího (zkr.
ÚVOD), s tímto odbojem nebyla spojena komunistická strana.