Arabové a jejich výboje

Arabové a jejich výboje
V polovině 7. století se objevila nová síla, která ovlivnila evropské dějiny.
Na Arabském poloostrově se pod vlivem Mohamedova nového náboženství
sjednotily původně rozdělené a soupeřící arabské kmeny a výrazně tím vzrostla
jejich vojenská síla.
Mohamed se narodil v Mekce kolem roku 570 n. l. a žil zde jako prostý
pastevec. Do jeho rodného města vždy proudili věřící, kteří v předislámském
období vyznávali posvátný černý kámen uložený v místní svatyni. Mohamed
měl kolem svého čtyřicátého roku vidění, po kterém začal vystupovat jako
prorok nového boha Alláha. Jeho přívrženci se začali nazývat muslimové a ve
svém životě se řídili posvátnou knihou Koránem. Vládnoucí vrstva ale
v Mohamedově učení viděla nebezpečí a snažila se ho umlčet. Mohamed byl
nucen v roce 622 uprchnout z Mekky a přesídlit do Medíny. Tato událost
označovaná jako hidžra se stala počátkem arabského letopočtu.

Po Mohamedově smrti se jeho nástupcem stal Omar, pod jehož vedením začaly
v roce 635 arabské výboje do sousedních zemí. Arabové chtěli získat celé území
Byzantské říše, nepodařilo se jim však dobýt Konstantinopol, kde utrpěli ztrátu
asi 20 tisíc bojovníků, a proto se stáhli, spokojili se s částí byzantského území a
své další výboje namířili na západ.
V roce 711 se vylodili na Pyrenejském poloostrově, postupovali dále na sever a
ohrožovali říši Franků. Jejich další postup zastavila až porážka v bitvě u Poitiers
v roce 732. Největšího územního rozsahu dosáhla arabská říše kolem roku 800
za Hárúna ar-Rašída.