Organická chemie
15. 7. 2021 2021-08-04 14:07Organická chemie
Organická chemie
ORGANICKÁ CHEMIE – ÚVOD
ORGANICKÁ CHEMIE je vědním oborem chemie, který se zabývá strukturou,
vlastnostmi, přípravou a využitím organických sloučenin.
HISTORIE
Ještě v 17. století badatelé rozdělovali látky podle toho, odkud byly získávány, na rostlinné,
živočišné a minerální (nerostné).
Později byly chemické látky vznikající činností rostlin a živočichů označeny jako organické
sloučeniny.
Významnou zásluhu měl švédský chemik Carl Wilhelm Scheele, který izoloval organické
látky z přírodních zdrojů např. kyselinu vinnou a citronovou.
Lomonosov a Lavoisier při studiu procesu hoření prokázali, že základ všech sloučenin
živočišného a rostlinného původu je uhlík a vodík.
Německý vědec Friedrich Wöhler (1800 – 1882) v roce 1828 poprvé připravil organickou
sloučeninu (močovinu NH2CONH2) ze sloučeniny anorganické (kyanatanu amonného
NH4CNO).
Friedrich Wöhler (1800 – 1882)
ORGANICKÉ SLOUČENINY
Počet organických sloučenin není přesně znám.
Především díky schopnosti atomu uhlíku tvořit různě dlouhé a rozvětvené řetězce je
tento počet velmi vysoký.
Z celkového počtu sloučenin je přibližně 96% sloučenin organických.
Společné vlastnosti většiny organických sloučenin:
• Nízká teplota tání a varu
• Zahříváním na vyšší teploty se rozkládají
• Nevedou elektrický proud
• Rozpouštějí se především v organických rozpouštědlech (benzen, aceton)
• Jsou hořlavé, jedovaté a některé také karcinogenní
• Tvoří podstatnou část všech organismů
SLOŽENÍ
Organické látky jsou tvořeny jen několika málo prvky.
Kromě uhlíku C je to téměř vždy vodík H, často kyslík O a méně často dusík N.
Zřídka se v přírodě vyskytují, ale uměle vyrábíme organické sloučeniny obsahující halogeny
Cl, Br, F a I.
Jen v některých organických sloučeninách živé přírody jsou obsaženy i další prvky:
Síra S – v bílkovinách
Fosfor P – v plazmě buněk
Železo Fe – v hemoglobinu červených krvinek
Hořčík Mg – v zeleném barvivu listů
ZDROJE ORGANICKÝCH LÁTEK
Výčet hlavních surovinových zdrojů organické chemie je jednoduchý – ropa, zemní plyn a
uhlí.
Uvedené surovinové zdroje se souhrnně nazývají fosilní (pravěké) zdroje. Známe sice i
recentní (současné) zdroje, ale jejich využití je velmi omezené, složité a nákladné.
Recentní zdroje:
• Dřevo (zdroj celulosy pro výrobu papíru a umělého hedvábí)
• Průmyslové rostliny (cukry, rostlinné tuky)
• Živočišné organismy (živočišné tuky)
• Přírodní kaučuk
Z fosilních surovin lze získat sloučeniny, z nichž můžeme vyrobit prakticky všechny potřebné
výrobky, od jednoduchých rozpouštědel přes barviva a plasty až ke složitým farmaceutickým
léčivům.
Na základní organické sloučeniny k výrobě plastů, syntetických vláken a všech ostatních
výrobků organické chemie se zpracovává přibližně jen 5% celkové těžby ropy a zemního
plynu (zbylá část se zpracovává na paliva).
Hlavní skupiny organických látek, které budeme probírat:
UHLOVODÍKY:
• Alkany
• Cykloalkany
• Alkeny
• Alkyny
• Areny
DERIVÁTY UHLOVODÍKŮ:
• Halogen deriváty
• Alkoholy a fenoly
• Aldehydy a ketony
• Karboxylové kyseliny
• Estery
PLASTY
PŘÍRODNÍ LÁTKY (v živých organismech)
• Cukry
• Tuky
• Bílkoviny
• Biokatalyzátory
