Zvláštnosti a nepravidelnosti větné stavby

ZVLÁŠTNOSTI A NEPRAVIDELNOSTI VĚTNÉ STAVBY

Větné celky nejsou vždy tvořeny pravidelně. Dochází v nich k různým odchylkám
od pravidelné větné stavby. Mezi takové zvláštnosti a nepravidelnosti patří:

Samostatný větný člen
Je to výraz, který stojí mimo větu, ve větě bývá nahrazen ukazovacím zájmenem nebo
příslovcem, které na tento výraz odkazují, např.:

Hory, ty měl opravdu rád.
Tam bylo krásně, u moře.
Babičku, tu tady má každý rád.

Osamostatněný větný člen
Často se objevuje v mluveném projevu, když chce mluvčí něco doplnit nebo upřesnit,
např.:

Máme už zaplacenou dovolenou. Do Řecka. Letecky.
Dám si zmrzlinu. Čokoládovou. Dva kopečky.
Budeme o víkendu asi grilovat. Na zahradě. U nás.

Výpustka (elipsa)
Je to vynechání části věty, která je i tak zřejmá z kontextu (tj. ze souvislosti) nebo ze
zkušenosti příjemce, a také se často objevuje v mluveném projevu, kde slouží ke zestručnění
vyjádření, např.:

Kdy ses včera vrátil z té oslavy? V deset.   (místo: Vrátil jsem se v deset hodin.)
(v knihovně) Máte Babičku?   (místo: Máte knihu Babička?)
(v kavárně) Co si dáte? Jednu vídeň.   (místo: Dám si jednu vídeňskou kávu.)

Vsuvka (parenteze)
Je to věta nebo větný ekvivalent, které nejsou nijak mluvnicky začleněny do věty, např.:

Bylo to, zdá se mi, někdy koncem minulého roku.
O to ses myslím přesvědčil na vlastní kůži.
Přines mi prosím sklenici vody.

Poznámka: Vsuvka může být oddělena od věty, do které je vsunuta, čárkami (z obou stran!)
Čárkami bývají odděleny vsuvky delší, více rozvinuté, ale krátké ustálené výrazy
(např. myslím, prosím, prý, možná, samozřejmě,…) odděleny být nemusí.

Oslovení
Není větným členem a ve větě se odděluje čárkou. Oslovení může stát na začátku, uprostřed
i na konci věty, např.:

Paní učitelko, omluvte mého syna z dnešní hodiny tělocviku.
Před těmi lidmi jsme se za tebe, Petře, museli doslova stydět.
Pojedeme v sobotu do aquaparku, tati?

Citoslovce
Není větným členem a ve větě se oddělujem čárkou, např.:

Au, to bolí.
Brr, to je ale zima.
Fuj, to mi vůbec nechutná.

Poznámka: Citoslovce může ve větě plnit funkci větného členu, nejčastěji přísudku.
V takovém případě se čárkami neodděluje, např.:

Kočka hop přes plot. (… skočila …)
Žába žbluňk do rybníka. (… žbluňkla/skočila …)
Kámen bác do okna. (… práskl …/rozbil okno.)

Přitakací částice
Není větným členem a ve větě se odděluje čárkou, např.:

Ano, přesně takhle jsem to myslel.
No, a tady to máte!
Hm, to je složité.

Nedokončená věta (apoziopeze)
Je to věta neúplná, přerušená. Zakončuje se třemi tečkami a je častá v běžném hovoru, např.:

Běž, nebo tě…
Počkej…
Rád to udělám, ale…

CHYBY VE VĚTNÉ STAVBĚ

Anakolut
Jedná se o vybočení z větné stavby. Uprostřed věty se najednou mluvnicky nenáležitě změní
její stavbu, např.:

Ti, kdo se přihlásili na exkurzi, se sejdeme před školou v 7 hodin.
Chlapci večer, když přišli domů, byla jim zima.

Zeugma
Jedná se o spřežení vazeb. Ve větě jsou dvě slovesa, z nichž každé vyžaduje doplnění v jiném
pádě, a místo toho jsou chybně doplněna jediným tvarem, např.:

Vychovatelka dohlíží a pečuje o děti.   (správně: … dohlíží na děti a pečuje o ně.)
Pravidelně pečujte a zalévejte květiny.   (správně: … pečujte o květiny a zalévejte je.)

Kontaminace
Jedná se o směšování vazeb. Správná vazba slov je zaměněna s jinou, která jí je podobná,
např.:

Musíme se zamýšlet o svém budoucím povolání.
(správně: … zamýšlet nad svým budoucím povoláním.)
Po přestávce opět začal pokračovat na své práci.
(správně: … pokračovat ve své práci.)

Atrakce
Skladební spodoba, tvary sousedních slov se nenáležitě přizpůsobují (především pádem),
např.:

Spoustě lidem to nedojde.   (správně: … spoustě lidí …)
Často to ve většině případech tak bývá.   (správně: … ve většině případů …)