Věta jednoduchá a souvětí

VĚTA JEDNODUCHÁ A SOUVĚTÍ

Věta jednoduchá

Věta jednoduchá obsahuje jednu základní skladební dvojici (ZSD = podmět + přísudek).
Mezi větami jednoduchými dále rozlišujeme:

a) věty dvojčlenné – jsou v nich zastoupeny oba dva základní větné členy
(podmět + přísudek):

Př.:

Žáci(Po.) autoškoly se připravovali(Př.) na závěrečný test zodpovědně.
Náš kolega(Po.) ve firmě prezentoval(Př.) nový projekt.

POZOR !
Mezi věty dvojčlenné patří i věty s nevyjádřeným podmětem:

Př.:

Včera test zvládli(Př.) na výbornou. (podmět nevyjádřený = oni, příp.žáci)
 Sklidil(Př.) pochvalu a uznání. (podmět nevyjádřený = on, příp.kolega)

b) věty jednočlenné – je v nich zastoupen zpravidla jen jeden ze základních větných členů, a to přísudek.
Často označují přírodní jevy nebo tělesné a duševní stavy lidí:

Př.:

V zimě se stmívá(Př.) velmi brzy.
Letos v létě často pršelo(Př.).
Bolí(Př.) mě v krku.
Celou dobu mi tam bylo smutno(Př.).

Některé větné konstrukce nemají určitý slovesný tvar. Jejich základem je
infinitiv slovesa nebo jiný slovní druh. Označujeme jako větný ekvivalent
(někdy se pro ně používá i označení jednočlenné věty neslovesné):

Př.:

Vyhrát tak zájezd do nějaké exotické země!   (infinitiv slovesa)
Dvakrát vanilkovou zmrzlinu se šlehačkou.   (podstatné jméno)
Úžasné!   (přídavné jméno)
Ještě jednou doleva!   (příslovce)
Snad.   (částice)
Fuj!   (citoslovce)

Souvětí
Vzniká spojením dvou nebo více vět jednoduchých (obecně lze říci, že počet přísudků
v souvětí = počet vět v souvětí). V tomto spojení ztrácejí věty svou samostatnost a vstupují
do vzájemných významových i větných vztahů.

Spojování vět v souvětí:

1. bez spojovacích výrazů – např. Jsem nemocná, nikdo za mnou nesmí.
2. spojovacími výrazy
  – spojkami – např. Myslím si, že jsi neudělal dobře.
  – vztažnými zájmeny – např. Viděl jsem film, který mě opravdu zaujal.
  – vztažnými příslovci – např. Šel, kam ho nohy nesly.

POZOR !
Spojky jako spojovací výrazy nejsou větným členem, vztažná zájmena a vztažná
přísloce ano, např.:
… film, který mě opravdu zaujal. (zájmeno který = předmět)
… šel, kam ho nohy nesly. (příslovce kam = přísl.urč.místa)

V písmu jsou jednotlivé věty v souvětí zpravidla odděleny čárkou.
Pouze před spojkami a, i, ani, nebo, či ve významu slučovacím se čárka nepíše.

Věty v souvětí nemusejí následovat za sebou, ale jedna může být vložena do druhé (takovou
vloženou větou bývá často VV přívlastková), např.:

O tom muži(½ VH ), který jí už tolikrát ublížil(VV přívlastková), nechtěla víc slyšet.(½ VH )

Od té chvíle(½ VH ), co ji spatřil na plese(VV přívlastková), nedokázal myslet na nic jiného.(½ VH )

Stavba souvětí:

– podle počtu vět hlavních (VH) rozlišujeme:

a) souvětí podřadné – vzniká spojením jedné vět hlavních (VH)
a neomezeného počtu vět vedlejších (VV)

b) souvětí souřadné – vzniká spojením dvou a více VH
a neomezeného počtu VV