Středověká literatura v našich zemích

Středověká literatura v našich zemích

– v 11. století u nás převažovala literatura psaná latinsky – latina byla jazykem církve a
jazykem vzdělanců, protože nositelem vzdělanosti v tomto období byla církev
– postupně do latinské literatury začala pronikat čeština – byly to tzv. glosy (= české
překlady latinských slov psané mezi řádky)

Dějepisná próza
Kosmas (asi 1045 – 1125)
– první kronikář, zakladatel českého dějepisectví
– byl kanovníkem pražské kapituly při katedrále sv.Víta
– jeho manželka se jmenovala Božetěcha
– dílo: Kronika česká (Chronica Boemorum) – psána latinsky
– popisuje dějiny od příchodu praotce Čecha do autorovy současnosti
– Kosmas čerpal:

a) z dřívějších letopisů
b) z bájného vyprávění starců
c) z toho, co sám zažil

Duchovní písně
– nejstarší české duchovní písně se zpívaly při různých slavnostech a korunovacích,
plnily funkci státní hymny

Hospodine, pomiluj ny (10.stol.)
Svatý Václave, vévodo české země (12.stol.)

Veršovaná epika
– na přelomu 13. a 14. století dochází k rozvoji česky psané literatury

Alexandreis (poč.14.stol.) – rytířský epos o Alexandru Velikém (jeho předobrazem
byl český král Přemysl Otakar II.)

Dalimilova kronika (14.stol.) – vlastenecky laděná, její autorství je připisováno
tak řečenému Dalimilovi

HOSPODINE, POMILUJ NY

Jezukriste, pomiluj ny!
Ty, spase všeho mira,
spasiž ny i uslyšiž,
Hospodine, hlasy našě!
Daj nám všěm, Hospodine,
žizn a mír v zemi!
Krleš! Krleš! Krleš!

Vysvětlivky staročeských a zbytkových staroslověnských formulací : pomiluj ny = smiluj se
nad námi, spase = spasiteli mira = světa, spasiž ny i uslyšiž = spas nás a vyslyš, žizn =
hojnost, mír = pokoj, Krleš = Kyrie eleison (Pane, smiluj se)

SVATÝ VÁCLAVE

Svatý Václave
vévodo České země
kníže náš
pros za ny Boha
svatého Ducha
Kyrieleison

Nebeské toť dvorstvo krásné
blaze tomu ktož tam pojde
život věčny
oheň jasný
svatého Ducha
Kyrieleison

Pomoci tvé žádáme
smyluj se nad námi
utěš smutné
odžeň vše zlé
svatý Václave
Kyrieleison