Spojky

SPOJKY

Spojky spojují větné členy nebo věty a zároveň vyjadřují jejich vzájemný vztah.
Jsou to slova neohebná a nemají ani samostatný věcný význam.
Ve větě nejsou žádným větným členem.

Podle formy rozlišujeme spojky:

1) jednoslovné – např. a, i, aby, když, nebo, proto, že, …

2) dvojité – např. ani – ani, hned – hned, buď – anebo, nejen – dokonce, …
(čárka se píše před druhou spojkou)

3) víceslovné – např. i kdyby, i když, a proto, a tak, …

Podle obsahu rozlišujeme spojky:

a) souřadicí (parataktické) – spojují souřadné větné členy nebo hlavní věty (VH)
ve vztahu:

• • • • slučovacím – např. a, i, ani, (!!! před kterými se významu slučovacím nepíše čárka !!!) a dvojité spojovací výrazy jako např. ani – ani, jak – tak, jednak – jednak, hned – hned (čárka se píše před druhou spojkou),
      • stupňovacím – např. ba, ba i, ba dokonce, nadto, přímo, navíc, hlavně, nebo i,
        nejen – ale i, nejen – nýbrž i, nejen – ale dokonce,
      • odporovacím – např. ale, však, avšak, nýbrž, jenže, leč, a přece, sice – ale,
      • vylučovacím – např. nebo, anebo, či, jinak, buď – anebo, ať – či, ať – ať,
      • příčinném/důvodovém – např. neboť, vždyť, totiž,
      • důsledkovém – např. proto, tedy, tudíž, tak, a proto, a tedy, a tudíž, a tak,
        takže.

b) podřadicí (hypotaktické) – připojují větu závislou k její větě řídící, bývají
zpravidla na začátku věty závislé a píšeme před nimi čárku, např.:
aby, jelikož, jestliže, -li, kdyby, když, protože, zdali, že, …