Ruchovci a Lumírovci

RUCHOVCI A LUMÍROVCI
– ruchovci je označení nové generace spisovatelů 70. a 80. let 19. století – začali si
tak říkat podle almanachu Ruch (1868) – byl vydán k příležitosti položení
základního kamene Národního divadla (16.5.1868)
almanach = sborník, ročenka

– program ruchovců:

• • • označováni také jako tzv. „škola národní“
    • vlastenecké ideály
    • myšlenka slovanské vzájemnosti (obdiv k Rusku)
    • zájem o slavná období české a slovanské minulosti
    • tvrdili, že umění má sloužit potřebám života

– hlavní představitelé generace ruchovců:
(narozdíl od májovců, kteří zpravidla pocházeli z nižších vrstev, ruchovci
zastupovali majetnější vrstvy)
Svatopluk Čech, Eliška Krásnohorská, Josef Václav Sládek (stál na pomezí
mezi ruchovci a lumírovci)

– lumírovci je označení pro skupinu spisovatelů kolem časopisu Lumír, jehož
redaktorem a vydavatelem byl Josef Václav Sládek – lumírovci se svým
zaměřením zcela odlišují od generace ruchovců

– program lumírovců:

• • • • označování také jako tzv. „škola kosmopolitní“
      • obdivovali zahraniční vzory (překlady literatury)
      • nesouhlasili s názorem, že umění má sloužit potřebám života,
        tvořili v duchu myšlenky „umění pro umění“
      • velký význam přikládali zobrazení krásy v literárním díle

– hlavní představitelé generace lumírovců:
Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek, Julius Zeyer

Svatopluk Čech (1846 – 1908)
– narodil se ve středních Čechách v Ostředku u Benešova
– jeho otec byl vášnivý vlastenec, ctitel národních ideálů
– po ukončení gymnázia studoval právnickou fakultu a po jejím ukončení pracoval jako
advokátní úředník
– byl redaktorem časopisu Květy
– dílo:

a) epika:
– obdiv k slavnému období našich dějin – husitství:

Husita na Baltu – báseň byla poprvé uveřejněna v Almanachu Ruch

Adamité – epopej/epos, adamité = náboženská sekta z doby husitství
Žižka a Roháč na Sioně – básně

– alegorická skladba Evropa – Evropa představuje název lodi, která převáží
politické vězně – anarchisty a demokraty, mezi kterými vznikne spor,
který zapříčiní výbuch celé lodi (tj. zkázu Evropy)

– skladba Slávie – také Slávie je jméno lodi, která však neveze politické vězně,
ale Slovany – v tomto díle vznikne roztržka mezi Rusem a Polákem,
kterou však vyřeší sňatek Rusa a Polky

– vrcholné epické dílo představuje Václav z Michalovic
– venkovské prostředí zobrazují skladby:

Lešetínský kovář – hlavní postavou je kovář, který brání německému
podnikateli v koupi továrny, kovář nakonec umírá, ale spravedlivostí
osudu se kovárna opět ocitá v rukou kovářovy dcery

Ve stínu lípy – veršované povídky

b) lyrika: básně mají řečnický charakter
Jitřní písně, Nové písně, Písně otroka

c) próza:

– prózu psal od počátku své tvorby, ale první prozaická díla nebyla však
moc úspěšná
Jestřáb kontra Hrdlička – první úspěšnější próza, náměty čerpal ze své
advokátní praxe
– nejúspěšnějšími prózami jsou tzv. „broučkiády“ = knihy příběhů
o staropražském měšťanovi Matěji Broučkovi:

Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století

Eliška Krásnohorská (1847 – 1926)
– vlastním jménem Alžběta Pechová
– narodila se v rodině pražského řemeslníka, nějakou dobu žila v Plzni a po návratu
do Prahy se stala členkou Ženského výrobního spolku, kde působila i K. Světlá
– věnovala se ženskému emancipačnímu hnutí (= hnutí za zrovnoprávnění žen)
– působila v redakci Ženských listů a v časopisu Osvěta, kde vystupovala proti
lumírovské kosmopolitní poezii
– dílo:

a) libreta: napsala texty k operám Tajemství a Čertova stěna od B. Smetany
libreto = text k opeře, operetě nebo muzikálu

b) poezie: básnické sbírky Z máje žití, Ze Šumavy, Vlny v proudu

c) próza: psala pohádky a dívčí romány (Celinka, Svéhlavička)