Hláskosloví

Hlásky jsou nejmenší zvukové jednotky řeči, ze kterých se skládají slova.
Hlásky se dělí na samohlásky a souhlásky.
Český jazyk má 5 samohlásek, 25 souhlásek a 1 dvojhlásku.
Hlásky se označují písmeny.

Samohlásky (vokály)

Mají charakter tónů. Při jejich tvoření zůstává cesta výdechovému proudu volná. Rozdíly mezi nimi jsou dány různou polohou rtů a postavením jazyka.

SAMOHLÁSKY
krátké => a e i o u
dlouhé => á é í ó ú

Poznámka:
– souhlásky i/í se zaznamenávají písmeny i/í nebo y/ý
– souhláska ú se zaznamenává písmeny ú nebo ů

Soustavu samohlásek doplňuje dvojhláska (diftong) ou.
Je to spojení dvou samohlásek vyslovených v jedné slabice (např. dou-pě, hou-sa-ta, sou-hra, dou-fat, hou-kat, kou-pat).
Patří-li o a u do různých slabik, o dvojhlásku se nejedná (např. po-u-káz-ka, po-u-smát se).

V citoslovcích a slovech přejatých se vyskytují také dvojhlásky au a eu (např. au, mňau, au-to, eu-ro, pau-za, pneu-ma-ti-ka).

Souhlásky (konsonanty)

Mají charakter šumů. Při jejich tvoření výdechový proud vzduchu prochází vytvořenou úžinou (např. výslovnost hlásek v, z, š) nebo naráží na vzniklou překážku (např. výslovnost hlásek p, t, k).

Pro tvoření souhlásek je důležité místo a způsob artikulace výslovnosti a to, zda jsou tvořeny s hlasovým doprovodem (znělost – neznělost).

SOUHLÁSKY dělíme podle několika kritérií:

• podle výslovnosti a pro potřeby pravopisu
  
  • tvrdé – h, ch, k, r, d, t, n
    
  • měkké – ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň
    
  • obojetné – b, f, l, m, p, s, v, z
• podle zapojení hlasivek
  
  • znělé – hlasivky se chvějí
    
  • neznělé – hlasivky jsou v klidu

Dvojice souhlásek, které se liší pouze svou znělostí, označujeme jako párové:
znělé => b, d, ď, g, v, z, ž, h 
neznělé => p, t, ť, k, f, s, š, ch

Souhlásky, které existují jen ve znělé nebo neznělé podobě, označujeme jako nepárové:
jen znělé => m, n, ň, j, l, r 
jen neznělé => c, č

Podle postavení hlásky ř ve slově rozlišujeme ř:
– jen znělé (ř je v sousedství samohlásky nebo znělé souhlásky – např. dřít, mříž)
– jen neznělé (ř je v sousedství neznělých souhlásek a na konci slov – např. keř, tře)