Historický román – Alois Jirásek

HISTORICKÝ ROMÁN
ALOIS JIRÁSEK
– historický román

– typ románu, který popisuje události dob minulých
– soustřeďuje se na historická fakta a reálie
– využívá odlišných jazykových prostředků (např. archaismy, historismy,
nepřímý pořádek slov, přechodníky, dobové jazykové zvláštnosti atd.)

– historický román měl svoje předchůdce:

• • • starověké eposy Iliada a Odyssea (autor – řecký básník Homér)
    • středověké kroniky:
      Kronika česká (Kosmas), Dalimilova kronika, Trojánská kronika,
      Kronika česká (Piccolomini, z doby husitské), Kronika o založení
      země české (Martin Kuthen), Kronika česká (Václav Hájek z Libočan)
    • literatura národního obrození, která se vrací k naší slavné minulosti:
      Dějiny národu českého v Čechách i v Moravě (František Palacký),
      Slovanské starožitnosti (Pavel Josef Šafařík), povídky a hry
      s historickou tematikou (Josef Kajetán Tyl)

– za zakladatele a tvůrce historického románu je považován anglický romantik
Walter Scott (1771 – 1832) – např. jeho romány Waverly, Ivanhoe nebo Kenilworth,
které čerpají svoje náměty z historie Anglie

– mezi nejznámější autory historického románu v české literatuře patří např.:
Alois Jirásek, Zikmund Winter, Sofie Podlipská, Josef Svátek, Václav Beneš
Třebízský aj.

Alois Jirásek (1851 – 1930)
– narodil se v Hronově ve východních Čechách (Jiráskův Hronov)
– nejdříve studoval německé gymnázium v Broumově, potom gymnázium v Hradci
Králové a po maturitě nastoupil na filozofickou fakultu
– začal vyučovat historii na gymnáziu v Litomyšli a později i v Praze
– r. 1917 podepsal s několika dalšími spisovateli Manifest, kterým podpořil myšlenku
vytvoření našeho samostatného státu
– v době první republiky působil v senátu za národně demokratickou stranu, ale
politice se příliš nevěnoval
– měl vztah k slovanským národům – uměl polsky a rusky
– byl také výtvarně nadaný, ale z existenčních důvodů se malířství nemohl věnovat
– dílo:

– stejně jako F. Palacký viděl i A. Jirásek vrchol českých dějin v husitství, za dobu
největšího úpadku považoval dobu pobělohorskou (označoval ji za „dobu temna“)
a v pozdějších letech se rád vracel zejména k národnímu obrození
– A. Jirásek se ve svých dílech nesoustřeďuje pouze na jednu postavu, ale zobrazuje
současně více dějových linií

a) historické romány:

– trilogie Mezi proudy – 3 díly: Dvojí dvůr, Syn Ohnivcův, Do tří hlasů
– popisuje vznik a začátek husitství

– trilogie Proti všem – 3 díly: Skonání věků, Kruciata, Boží zástup
– líčí vrchol husitského hnutí včetně bitvy na Vítkově

– protikladem předešlé trilogie je román Bratrstvo
– zde se dozvídáme o zániku, rozpadu a doznívání husitského hnutí

– z této doby čerpá také román Husitský král
– vypráví o období vlády Jiřího z Poděbrad

– prvním Jiráskovým románem byli Skaláci z r. 1875
– jejichž děj spadá do doby pobělohorské a popisují rolnické vzpoury
ve východních Čechách (Náchodsko)

– román Skály vypovídá o těžkém postavení selského lidu a jeho vzpourách
– hlavní postavou je evangelický farář Matyáš Ulický
– skály představují hrad – symbol síly českého národa

– román Psohlavci – líčí povstání Chodů proti vévodovi z Lamingeru
– hlavní postavou je vůdce vzbouřenců Jan Sladký-Kozina
– název „psohlavci“ – podle psí hlavy, kterou měli Chodové jako
  ochránci hranic, ve znaku

– z pobytu v Litomyšli čerpal Jirásek náměty pro dílo Filozofská historie
– původní název zněl Maloměstská historie
– líčí osudy studentů v revolučním roce 1848

– 5dílný román F.L.Věk
– odehrává se v době národního obrození na českém venkově, kde
vyrůstá hudebně nadaný František Věk (jeho skutečným předobrazem
byl český vlastenec František Hek)
– mladý František odchází do školy, kde se setkává s velkou láskou, ale
také s mnoha osobnostmi českého literárního a kulturního života, jako
byli např. Václav Thám, Václav Matěj Kramerius, Matouš Vrba,
Stanislav Vydra atd.

– 4dílný román U nás – navazuje na román F.L.Věk a popisuje průběh národního
obrození v kraji kolem Jiráskova rodného Hronova

– za nejzdařilejší Jiráskovo dílo je většinou považováno Temno
– zachycuje příběhy posledního zbytku evangelíků v Čechách a jejich
pronásledování v době pobělohorské, kdy mnoho lidí muselo odejít
z náboženských a politických důvodů do emigrace
– jednou z hlavních postav je Helenka Machovcová, dcera evangelíka,
která za pomoci svého otce utíká ze země, ale cizina jí připadá jako
„temno“, které je pro ni všude tam, kde nemá svou lásku, kterou
musí opustit a zanechat doma v Čechách

b) prózy pro děti:
Staré pověsti české – z r. 1894, velmi oblíbené dílo
Z Čech až na konec světa – napsáno podle cestopisu Václava Šaška z Bířkova

c) dramata:
– divadelní hry s historickou tematikou: Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč z Dubé
– další: Kolébka, Vojnarka, Otec, Lucerna, Emigrant, Samota, M. D. Rettigová

Zikmund Winter (1846 – 1912)
– narodil se v Praze v chudé rodině
– vystudoval gymnázium, pak vstoupil do kláštera, kde pobyl asi rok, a pak se rozhodl
pro studium filozofie
– pracoval v archivu a zabýval se archivnictvím
– vyučoval historii v Praze a Rakovníku
– dílo:

– za svého života byl většinou ve stínu slavnějšího A. Jiráska, ale nová generace ho
ocenila jako tvůrce moderního historického románu, hlavně díky psychologickému
prokreslení postav
– napsal jen jediný román Mistr Kampanus – zde se představil jako historik, ale
humorista, k jeho tvorbě neodmyslitelně patří vtip a ironie
– mezi velmi ceněné povídky patří: Panečnice, Rozina sebranec, Krátký jeho svět
– menší povídky vydával v souborech: Starobylé obrázky z Rakovnicka, Rakovnické
obrázky, Ze staré Prahy, Pražské obrázky

Sofie Podlipská (1833 – 1897)
– byla to sestra Karoliny Světlé
– byla jedinou významnější ženskou představitelkou historické prózy přelomu
19. a 20. století
– romány: Anežka Přemyslovna, Přemysl Otakar II.

Václav Beneš Třebízský (1849 – 1884)
– narodil se nedaleko Slaného v rodině krejčího
– vystudoval gymnázium ve Slaném
– působil jako katolický kněz
– prózy: Bludné duše, Anežka Přemyslovna, Levohradecká povídka, Královna Dagmar, Povídky karlštejnského havrana, V podvečer pětilisté růže, V záři kalicha

Josef Svátek (1835 – 1897)
– narodil se v Praze, kde vystudoval gymnázium a technickou fakultu
– dílo: Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze, Pád rodu Smiřických,
Sedláci u Chlumce