Druhy vět podle postoje mluvčího

Při promluvě zaujímá mluvčí k obsahu věty určitý postoj, tj. vyslovuje větu s nějakým záměrem.
Podle toho rozlišujeme:

Věty oznamovací

• mluvčí chce něco sdělit nebo oznámit
• sloveso v přísudku bývá nejčastěji v oznamovacím způsobu
• v písmu je na konci těchto vět tečka
  Př.: Můj nejlepší kamarád se odstěhoval do Prahy. Strávili jsme tento víkend na chatě u přátel. Chci si koupit nový mobilní telefon.

Věty tázací

• mluvčí se na něco ptá, pokládá otázku – v písmu je na konci těchto vět otazník
• věty tázací rozdělujeme na:
  • a) otázky zjišťovací – zjišťujeme jimi správnost nebo nesprávnost celé výpovědi, tj. žádáme její potvrzení nebo popření – odpovídáme na ně „ano“ – „ne“
    Př.: Budeš dnes večer doma? Četla jsi už tu novou knížku? Máš rád zvířata?
  • b) otázky doplňovací – doplňujeme si jimi nějakou neúplnou znalost – na začátku těchto otázek je tázací zájmeno nebo tázací příslovce – odpovídáme na ně konkrétními výrazy
    Př.: Které auto je vaše? Kdy se vrátí maminka? Kolik stálo to nové kolo?

Věty rozkazovací

• mluvčí vyjadřuje určitou výzvu, aby adresát něco udělal nebo naopak neudělal
• sloveso v přísudku bývá obvykle ve tvaru rozkazovacího způsobu
• výzvy mohou být:
  • silné, velmi rázné a rozhodné, tj. rozkaz, příkaz, povel, vyslovujeme je důrazně a v písmu za nimi děláme vykřičník
    Př.: Buď zticha! Stůj! Choďte vlevo! Zde nekuřte! Počkej!
  • mírné, méně závazné, tj. prosba, vybídnutí, návrh, rada, doporučení, v písmu za nimi bývá tečka
    Př.: Přijďte zítra zase. Pomozte mi vybrat správnou barvu. Udělej si v pátek odpoledne čas. Počkejte s tím do příštího týdne.

Poznámky:

• všechny věty s rozkazovacím způsobem nemusejí vyjadřovat výzvu k tomu, aby adresát něco vykonal, např. kladný rozkaz může být míněn v záporném smyslu, např. Jen to rozbij! Tak si třeba natluč! Opovaž se nepřijít včas.
• některé věty s rozkazovacím způsobem jsou prostředkem k navázání kontaktu mezi mluvčím a adresátem, např. Poslouchej, tys mi ještě nevrátil všechny kazety. Představ si, že mi poslal už dva maily.
• existují i zprostředkované rozkazy, kdy je výzva určena 3. osobě, např. Ať nábytek přiveze až pozítří. Ať mi pošle kopii mailem.

Věty přací

• mluvčí si přeje, aby si něco splnilo či naopak nesplnilo – v písmu je na konci těchto vět vykřičník – ve větách rozlišujeme:
  • přání splnitelné – mluvčí si přeje to, co je splnitelné
    Př.: Jen aby přijeli včas! Kéž by mě tehdy poslechl! Ať se vám tam líbí!
  • přání nesplnitelné – mluvčí si přeje to, co je (už) neuskutečnitelné
    Př.: Kéž bychom uměli létat! Kdyby se tak vrátil čas! Kéž bych ho nepotkala!

Poznámka:

• přání můžeme vyjádřit také pomocí infinitivu, např. Žít na někde u moře! Jen nepropadnout panice! Moci jen tak nerušeně odpočívat a číst si!

Věty zvolací

• věty oznamovací, tázací, rozkazovací a přací můžeme vyslovit jako zvolání
• pronášíme je se silným citovým zabarvením, které mohou zesilovat částice
• v písmu je na konci těchto vět vykřičník
  Př.: Jen ať se o nás nestarají!