Přínos generace májovců

• 50. léta 19. století utlumení, bachovský absolutismus, zpřísnění cenzury, omezení publikačních možností
• v té době vychází pouze Babička Boženy Němcové a Kytice K. J. Erbena jako světlé výjimky
• Lumír – jediný beletristický časopis, který v té době vycházel, musel se podřizovat společenským a politickým požadavkům, situaci, informoval o kulturním dění v Čechách, na Moravě i v Evropě, nastupující mladá generace v Lumírovi publikuje
• literaturu ovládají příznivci Habsburků, konzervativní, literatura má vycházet jen z domácích, lidových tradic(Neruda ji později posměšně označil za panenskou literaturu ve sb. Hřbitovní kvítí)
• 1854 almanach Lada Nióla J. V. Friče, většinou nebyl přijat, vyšla v něm povídka Sestry Boženy Němcové

1858 almanach Máj – soubor básní na počest K. H. Máchy, znovu vydávají Máj, hlavní podíl na jeho vydání Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Josef Václav Frič, účastní se i B. Němcová, K. J. Erben, Karel Sabina – Upomínka na Karla Hynka Máchu

• manifestační vystoupení mladých autorů – Vítězslav Hálek, Karolína Světlá a její sestra Sofie Podlipská, Jan Neruda, Adolf Heyduk, Rudolf Mayer => podle almanachu označení májovci

Rysy tvorby májovců:

• –     kritika májovců za odvrácení od národa, nemravnost, pohanskou bezbožnost, absenci ideálů…,    romanticko-kosmopolitní skupina, hlásí se k Máchovi, znají jen část jeho tvorby
• –     fascinuje je jeho revolta, vzorem také K. J. Erben a dále cizí vzory: Heinrich Heine, Victor Hugo, Edgar Allan         Poe…
• nerespektují národní specifika, odmítají „panenskou literaturu“, jejich postavy nezobrazují konkrétní lidi, ale abstraktní ideál
• kritika přehnaného vlastenectví, podle kterého je literatura hodnocena, snaha zachytit skutečnost a ukázat ji lidem, obraz celé společnosti => prvky realismu, kritický pohled na soudobou společnost, zachycení dosud neprobíraných témat (např. postavení ženy, dělnická otázka a sociální problémy, nedůvěra vůči historii – zahleděnost do slavné minulosti brání ve správném vývoji země, nakonec se vracejí k vlastenectví

Vítězslav Hálek

• nejvýraznější osobností generace májovců v tehdejší době, svou lyrikou zastínil Jana Nerudu, ale s nástupem České moderny se stal terčem kritiky Josefa Svatopluka Machara
• studium filosofické fakulty UK, studia nedokončil, vedl literární rubriku v Národních listech, novinářská činnost, doučoval v zámožné rodině dívku Dorotku, aby si vydělal na živobytí, zamiloval se do ní, Dorotka byla inspirací pro jeho milostné verše, nakonec si ji vzal
• žánrově pestrá tvorba – lyrické i epické básně, dramata, povídky, především ale lyrik

*Večerní písně – milostné okouzlení Dorotkou, mnoho z nich nejprve posílal v dopisech Dorotce, harmoničnost, radostné, písňová forma, několik básní věnovaných postavení básníka ve společnosti, velmi oblíbená sbírka, ale i kritika (Jan Neruda), některé zhudebnil Bedřich Smetana

*V přírodě – tři cykly, jednoduchý verš, smyslově názorné metafory, radostné vidění světa, hlavním tématem úvaha o vztahu člověka a přírody, příroda je vždy dobrá, lidskou společnost pozoruje se skepsí, žádný pozitivní vývoj

*sb. Pohádky z naší vesnice – Hálek čerpá ze své znalosti venkova, zobrazuje vesničany s humorem, zobrazuje i tragické osudy lidí, kratší epické básně, na vesnici jsou problémy s penězi, proto vdávání dívek bez lásky

– povídky, tématicky čerpají z městského ale převážně z venkovského prostředí, baladičnost a  lyričnost povídek, příčina neštěstí – společenské poměry nebo předsudky bránící lásce mladých lidí

*Na statku a v chaloupce – srovnání života bohatého člověka a chudých vesnických lidí, v chaloupce je mnohem veseleji, bere to z té jedné stránky, že chudoba neznamená nutně špatný život, často je lepší než život bohatých

– křídové kresby – nový druh povídek, který chtěl Hálek psát – oproštěný děj, přesné místní zakotvení a prohloubení psychologií postav

*Poldík rumař – ten, co odváží z rumišť suť, obětavě se stará o syna své bývalé lásky, kterou otec dítěte opustil

*Balady a romance – pod tímto názvem vyšla Hálkova sebraná časopisecká lyrika, balada = epický příběh se špatným koncem, romance = epický příběh s dobrým koncem

Jan Neruda

• již Českou modernou byl považován za nejvýznamnějšího básníka generace májovců
• narodil se a žil na Malé Straně v domě u Dvou Slunců (pod Pražským hradem, dnes Nerudova ulice)
• pocházel z chudých poměrů, spletitý osobní život, osobní trápení před ostatními zakrýval v básních ironií a sarkasmem, nedokončil práva na pražské univerzitě, psal do Národních listů, žurnalista, redaktor, psal fejetony na aktuální společenské téma, na stránce novin pod čarou, vydává i jejich výbory (Různí lidé – o lidech, s kterými se setkal na cestách po Evropě)
• problémové a rozporuplné vidění světa, rozdílnost od Hálka, úvahovost, skepse, ironie, antiidylický
• lásky Terezie Macháčková, Anna Tichá, Anna Holinová, nakonec si ji nevzal, že je chudý a neměl by jí co nabídnout, poměr s Karolínou Světlou, psal si s ní dopisy, přišel jí na to manžel, museli vztah ukončit, vídávali se v literárních salónech

*sb. Hřbitovní kvítí – prvotina, ironizuje lásku, poezii, rozum, smrt, pomíjivost skutečnosti a zmar, ironický i sám k sobě, charakteristickým léčením tíživých pocitů je u Nerudy příklon ke kolektivu, hořkost, smutná, neoblíbená

*Knihy veršů – vychází až po deseti letech, rozděleny do tří oddílů – Otci, Matičce a Anně

– kniha veršů výpravných – sociální balady, epické, realista v baladách, vinu a trest stanovuje rozum,                               z přírody do měst a na vesnice, sociální a existenciální potíže lidí

– kniha veršů lyrických a smíšených – intimní vroucnost v básních

– kniha veršů časových a příležitých – konkrétní události, které Nerudu ovlivnily

• za bachovského absolutismu píše *Za času zaživa pohřbených – o tom, že člověk byl omezen, hlídán policií, nesměl projevit svůj názor, cenzura, bezradnost, národ není to, co býval
• 70. léta více optimismu do své tvorby, stává se vzorem pro novou generaci Ruchovců-Lumírovců, přijímá od nich nové podněty

*sb. Písně kosmické – oslava řádu vesmíru a rozumu, nejpozitivnější Nerudova sbírka, planety ve vesmíru mezi sebou bojují o existenci, přirovnává je ke společnosti, vztahy mezi národy, planety přirovnává k lidem, „polidšťuje vesmír“, alegorické

*Balady a romance – epické, volné zacházení s žánry, kontrastní prvky – zaměňování romance a balady, míšení tragiky a komiky, ironie a pathosu, vlastenectví v Romanci o Karlu IV., Balada helgolandská – ohlas na pochmurné balady německého romantismu, Balada májová

*Prosté motivy – lyrická sbírka, osobní lyrika, čtyři části – jarní, letní, podzimní, zimní, v té době se zamiloval, nová chuť do psaní, pro léto je symbolická láska, vášeň, erotika, na jaře oživne, probouzí se jeho city, podzim a zima jsou plné pesimismu, obživuje básníkovu skepsi, v zimě očekává smrt

*Zpěvy páteční – vydáno až po jeho smrti, deset elegických básní z Nerudovi pozůstalosti, beznaděj nad stavem českého národa, nevyznívají ale pesimisticky, odvolávají se na Pašije – umučení Krista na Velký pátek, po utrpení následuje zmrtvýchvstání, český národ se snad dočká vzkříšení

Próza – výhradně drobná epika, povídky, črty, dovednost psaní skvělých charakteristik postav, většinou neúspěšné postavy, zklamané, bez ambic, realistická drobnokresba postav

*Arabesky – první povídková kniha Nerudy, lidé z okraje společnosti

*Trhani – také o lidech na okraji společnosti, zloději, lehké ženy, dělníci na stavbě železnice

*Povídky malostranské – z prostředí nejbližší autorovi, malý svět uzavřený do sebe, postavy prožívají své drobné osudy, skvělé popisy, charakteristiky, všímá si velmi detailně lidí, jejich povahy i zevnějšku, kritika podivínů, ale především kritika žen, o všedním životě, který je utvářen z obou stran –  laskavostí i hamižností a závistí

– první povídkou je Týden v tichém domě – odehrává se to v rámci jednoho domu, na pavlačích, různí lidé tam bydlí, chudí i bohatí

– Hastrman, Přivedla žebráka na mizinu – bába milionová pomluvila pana Fojtíška, kterého měli všichni rádi, u lidí, byl žebrák, ale zdvořilý, všichni mu dávali najíst, zvali ho, ale po pomluvách mu nikdo najíst nedal a pan Fojtíšek zemřel, O měkkém srdci paní Rusky – paní Rusce umřel manžel a od té doby chodila na cizí pohřby, kde srdečně plakala a pomlouvala mrtvé, na jednom pohřbu ji vyvedli ven, předvedli na komisařství a zakázali chodit na funusy, ona se potom přestěhovala do jiné čtvrti, přes kterou vždy chodí funusy a při každém stála přede dveřmi a srdceryvně plakala

– poslední povídkou sbírky jsou Figurky – student se uchyluje do „tichého domu“, aby našel klid na učení v jeho idyle, nedokáže tam jako nový prohlédnout záměry svých sousedů, neustálé konflikty, zničen z jejich světa, nechápe svět „figurek“, prchá odtamtud

– propastný rozdíl mezi Malou Stranou a Novým městem, uzavřenost před okolním světem, na Novém městě Němci, mluví se tam německy

Karolína Světlá

• pseudonym podle vesnice Světlé pod Ještědem, kde sbírala náměty pro svou tvorbu, místní slang, vlastním jménem Johana Rottová, narodila se na Starém Městě v německy mluvící rodině, citový vztah k Janu Nerudovi
• provdala se za profesora Mužáka s kterým měla dceru, zemřela jako miminko, Karolína Světlá se málem pomátla, lékaři jí poradili, aby začala psát
• prostředí Prahy a Podještědí, reálný předobraz postav, který upravovala k nevšednosti
• objektivní chronologické vyprávění, skepse, román řešící psychologické a sociální problémy, zdůraznění hlavní dějové linie, zjednodušená psychologie postav, vyznačují se především jedním dominantním rysem, dobrodružné, prvky tajemna, hrdinové obětující své osobní štěstí ve jménu ideálu, především ženy svou nesobeckou láskou zachraňují chybující muže, obětování lásky nadosobní ideji

*Vesnický román – velká próza z Podještědí – ovdovělá mlynářka si bere svého čeledína Antoše, ale znepříjemňuje mu život zbytečnou žárlivostí, Antoš se zamiluje do Sylvy, kterou statkářka přijme na svůj statek, mlynářka pronesla nad Antošem kletbu, že pokud si Sylvu vezme, odcizí se tím dětem, mlynářka umírá, děti se nakazí neštovicemi, ona bojí se, že se také nakazí a proto utíká, Antoš se Sylvou se o děti starají, ale Sylva ho opouští, aby se nenaplnila kletba

*Kříž u potoka – Eva odmítá muže, který jí miluje a snaží se napravit svého sobeckého manžela, což se jí podaří

*Frantina – drastická oběť lásky ve prospěch nadosobní ideji, hrdinka se stává představenou obce, zjistí, že její milovaný je loupežník – rušitel zákona a řádu, v předvečer svatby ho zabije

Adolf Heyduk

• nejplodnější z májovců, básník
• básně v duchu lidové písně, čerpá z jihočeského prostředí, pochází z Písku, vlastenecká a sociální lyrika, historicko-epické skladby
• zemřela mu dcera, píše *Balada dětská

*Cimbál a husle – inspirace slovenskou lidovou poezií

*sb. Básně

Jakub Arbes

• novinář, prozaik, mladší než ostatní májovci
• pocházel ze Smíchova, po něm pojmenováno Arbesovo náměstí, Smíchov se stával městskou periférií obývanou především dělnickými rodinami, chudá čtvrť, nenávist k podnikatelům, lidé bojující o holý život
• působil v Národních listech, ale pro své radikální postoje byl poslán do vězení, propuštěn z redakce, živil se literaturou
• záliba v tajemnu, prvky anglického gotického románu, vliv E. A. Poea, zároveň zájem o soudobé objevy
• nelítostný kritik soudobé společnosti, ale nenabízel žádné řešení (pesimista 19. století), pokládal se za realistu, ale tvoří spíš most mezi májovci a novoromantiky

romaneto – nový žánr české literatury, název pochází od Jana Nerudy, = novela vyznačující se napínavým dějem s fantastickými či detektivními prvky, součástí je nepochopitelná záhada, která je v závěru racionálně vysvětlena, často postava vypravěče s autobiografickými prvky stojící stranou děje jako pozorovatel, vědecko-fantastická novela

*Ďábel na skřipci, *Ukřižovaná, *Etiopská linie

*Svatý Xaverius – děj se odehrává v Praze na Malé Straně a na Smíchově, hlavním hrdinou mladík Xaverius, který hledá v obraze Sv. Xaveria v chrámu Sv. Mikuláše skryté tajemství plánu cesty k pokladu, jeho babička i matka u obrazu proseděly celý život, jeho babička byla služkou malíře Balka, který obraz namaloval, sdělil jí tajemství, Xaverius chce poklad najít, jednou se Vídeňák a Čech jsou podívat do chrámu, chtějí napsat knihu o kresbách, jeden je tam večer zamčen, potká tam Xaveria, stanou se z nich nejlepší přátelé, Xaverius začne kopat na vypátraném místě nad Prahou, ale najde tam jen zajímavé, ale bezcenné kameny, nečekaně se ovšem objeví oheň (potřebovali si rozsvítit, upadla sirka) a zjeví se mu Sv. Xaverius (v horečce, pomatení, blud), vypravěč příběhu jeho přítel – Čech, žurnalista, pozoruje jeho příběh, Xaverius je neprávem odsouzený za krádež v kostele a poslán do vězení do Vídně, později se tam setkává se svým přítelem (vypravěčem), Xaverius tam umírá s vědomím, že ho hledání pokladu posílilo

– dlouhé popisy děje, lidí, záhadnost vysvětlena logikou, dedukce, napětí, dobrodružství

*Newtonův mozek – romaneto, hrdinové si vypůjčí Newtonův mozek, vymyslí stroj času, přenesou se do minulosti a s hrůzou zjistí, že lidé vlastně dokázali jen válčit a zabíjet

*Štrajchpudlíci – román z chudého Smíchova, kde musí děti z dělnických rodin pomáhat už ve dvanácti letech rodičům a vydělávat, sociální kritika

Karel Sabina

• aktivní radikál, spolupráce s c. k. policií

*Oživené hroby – román z vězeňského prostředí