Počátky slovesného umění, vznik písemnictví a další

Osnova:

• 1) Počátky slovesného umění
• 2) Vznik písemnictví (v rámci Evropy) – Sumer, Egypt, Palestina
• 3) Mimoevropské starověké písemnictví – Indie, Persie, Čína

1. Počátky slovesného umění (=nepsané)

–     umění slova

• první slovesné projevy v pravěku pronášené při obřadech, rituální, naklonit si nadpřirozené síly(zaříkávadla, magické průpovědi, zaklínadla) => využití rytmicity, zpěv, tanec, slovní projevy, opakování slov, rýmují se
• obřady se vztahovaly k významným událostem, výroční obřady(příchod jara), rodinné obřady(svatba, narození dítěte, pohřeb), pranostiky spjaté s počasím, pořekadla vycházející ze zkušeností s ost. lidmi, přísloví o mravních zásadách
• mýtus – příběh vysvětlující svět, představy lidí o vzniku světa a kosmu, původ člověka, přírody, přírodních jevů, z mýtu se rodí později filosofie, výklad světa, slouží k předání zkušenosti

Ústní lidová slovesnost

• anonymní autor, ústní tradování, neustálenost, není to psané, proto možnost obměny, kolektivní tvorba
• vzor a inspirace pro obrozence
• lyrika-písně, epika-pohádky, pověsti, drama
• sběratelé lidové slovesnosti: B. Němcová, F. Čelakovský, K. J. Erben, J. Kollár…

2) Vznik Písemnictví

Literatura předního východu – nejstarší

Sumerská, akkadská

• objev písma Sumery 4. tisíciletí př. n. l. v Mezopotámii, klínové písmo, vyrývání do hliněných destiček
• náboženské a praktické účely, soubory mravních ponaučení, modliteb, úřední a hospodářské záznamy, hrdinské eposy(obejvují se motivy z mýtických vyprávění)
• autoři neznámí, vetšina se nedochovala
• poč. 20. stol. rozluštění chetitštiny Bedřichem Hrozným
• nejstarší básně o vládci města Uruk – Gilgamešovi, předloha pro epos o Gilgamešovi

epos o Gilgamešovi:

Epos = rozsáhlá epická skladba, vetšinou veršovaná, jeden ústřední hrdina

2/3 bůh a 1/3 člověk, která znamená smrtelnost, nejlepší z lidí, proto stojí za to si o něm poslechnout příběh, bohové na zem sešlou člověka – Enkidua, který s Gilgamešem bojuje, ale potom se spřátelí. Bohyně Ištar sešle na Enkidua kletbu, Enkidu umírá. Gilgameš má strach ze smrti, nemůže se smířit se smrtí přítele, vidí rozklad a zkázu těla, je tím otřesen. Chce slávu, vydá se hledat nesmrtelnost pro sebe i Uruk. Hledá krále Utanapištiho, který se jako jediný smrtelník smrti vyhnul, jeho postava patří do mýtů a bájí, přežil potopu světa => propojení s biblí, biblický příběh o Noemově arše. Gilgameš potká šenkýřku, ta mu radí ať se snu o nesmrtelnosti zbaví, že on je člověk a jeho smyslem je konečnost. Pokud bude Gilgameš sedm dní bdít, získá svou nesmrtelnost. Nezdaří se, ale dostává druhou šanci, vylovit ze dna moře květinu. To se mu podaří, ale v noci mu ji sežere had. Vrací se tedy s práznou, zůstává smrtelným, ale v lidské paměti se stává nesmrtelným, tělo nepřežije ale duše ano. On je ten, kdo nechal obehnat město hradbami. Enkiduovi se před smrtí zdá sen, jak to vypadá v záhrobí, relevantní pramen.

• dochované fragmenty z ninivské Ašurbanipalovy knihovny spojil v epický příběh Vojtěch Zamarovský

Chamurappiho zákoník: Starý spis z Babylonu, občanský zákoník pro obyvatele Mezopotámie, pečlivě rozpracované situace, které mohou ve společnosti nastat, jak se k sobě mají chovat různé společenské vrstvy a jaké jsou tresty, pravidlo oko za oko, zub za zub, součástí domácí úkoly žáků

Staroegyptská

• objevení písma souběžně se Sumery, 4. tisíciletí př. n. l., hieroglyfické písmo psané na papyrus(posvátné) a démotické písmo pro běžné potřeby lidu
• nejstarší památné texty na pyramidách, chrámových sloupech, v dřevě a tzv. knihy mrtvých – papyrové svitky vkládané do hrobu spolu s dalšími věcmi

Sinuhet: Životopis vysokého egyptského úředníka, miloval svého krále, ten byl zavražděn(matka jeho prvorozeného syna mu chtěla zajistit místo na trůnu), opouští Egypt, založí si rodinu, dosáhne poct, ale neztratí zájem o svou vlast, touha se vrátit, zachycení dobových reálií

v ukázce: král je zosobněním řádu, božským prostředníkem na zemi, pozvedá Egypt k božskému, udržuje vztah s bohy, pokud Maat nefunguje – může za to panovník, převyprávěl Vojtěch Zamarovský

• román Egypťan Sinuhet – Miku Waltari, finský spisovatel,inspirace původním dílem starých Egypťanů, změněny osudy Sinuheta
• literatura ovlivněna vírou v posmrtný život
• odborné texty – lékařské, matemtické, astronomické, výklady snů, čarodějnictví
• pohádky, nauky(většinou rady otce synovi jak vládnout), milostná poezie
• hymny oslavující boha Ré, řeku Nil, oslava Maat, které je žitelné, oázy, kterou obklopuje Isfet, poušť

Hymnus na slunce: oslavná báseň, autorem je faraón Achen Aton, revolucionář mezi egyptskými faraony, popřel polyteismus a nahradil ho vírou v jediného boha – Ré, sluneční kotouč, který svítí na všechny, monoteismus => zášť, chtějí svůj panteon bohů, 1. občanská válka

Hebrejská

• vzniká v 1.tisíciletí př. n. l., první judaistické texty tvoří Starý Zákon, psané hebrejsky, občas aramejsky, žánrově různorodé texty, bůh Jahve
• hebrejské kočovné kmeny se usazovali na území Palestiny a postupně utvořily jednotný judsko-izraelský stát s centrem Jeruzalém, při babylonském zajetí Židů zničení jeruzalémského chrámu => Starý Zákon byl rekonstruován kněžími, 1. století př. n. l. obsazení Palestiny Řeky, Římany, potlačení povstání => diaspora

Starý Zákon:

• nejstarší soubor textů hebrejské literatury, čerpá z mýtů, ústní slovesnosti, vzniká postupně, později sepsáno
• latinský překlad od Sv. Jeronýma – Vulgata => překlady do evropských jazyků
• text společný pro dvě náboženství – křesťanství a židovské náboženství
• úvodní část Tóra – Pět knih Mojžíšových(Petateum), Židé se Tóry nesmí dotýkat rukou, je v synagoze za oponou, muži a ženy se v synagogách modlí zvlášť
  • známé Genesis(stvoření) => vypráví o stvoření světa, o Adamovi a Evě, bratřích Kainovi a Ábelovi, potopě světa a o Neomově arše, o praotci Abrahámovi a jeho potomcích, jak vést bohoslužby, Exodus(odchod) => život proroka Mojžíše, který vyvedl Židy z egyptského zajetí do zaslíbené země Palestiny, do Egypta utekli před hladomorem, utlačování v Egyptě, nemohli vykonávat svou liturgii => útěk s Mesiášem
  • další knihy královské např. o králi Šalomounovi nebo Davidovi a Goliášovi, kněžské obřady, kniha výčtů, knihy soudců – součást zákona, Deuteronimium – výklad desatera
• knihy prorocké(Jeremjáš, Ezechiel) – Židé čekají na příchod Mesiáše
• Spisy – Žalmy(náboženská lyrika), Jób – zpochybňuje, že neštěstí je odplatou za hřích, Jób je velmi zbožný a spravedlivý člověk, ale je zkoušen => přijde o svou rodinu, děti, majetek a nakonec jej Bůh zahrne blahem
• vše je řízeno Bohem, Šalamounova Píseň písní má kořeny v egyptské milostné poezii vztaženo na Hospodina a izraelský lid
• konec – Bůh sešle na zem spasitele, mesiáše, křesťané vidí božího syna v Ježíši, Židé ne
• přísloví ze Starého zákona, odkazy dodnes => oko za oko, zub za zub – roucho Evino – jíst zakázané ovoce – Kainovo znamení – abrahámoviny(50let) – jobovky – Sodoma Gomora – stát jako solný sloup – starý jako Metuzalém – zarostlý jako Ezau
• poselství pro dnešního člověka, mění se jen kulisy, lidské trápení a osudy stejné, inspirace pro řadu umělců

Bilble(Písmo Svaté):

-1.stol. př. n. l. vzniká křesťanství ve starém Římě, Starý Zákon přijatý od Židů se stává první částí Bible, přeložen do řečtiny a latiny

– navazuje Nový Zákon psaný řecky, vznik spolu s vývojem antických kultur

– ústřední postavou Ježíš Kristus, zakladatel křesťanského náboženství a církve

– Ježíš spasitel a vykupitel, vykupuje lidské hříchy

– vyprávění o Ježíšově životě => evangelia od apoštolů(zvěstování dobrých zpráv), Evangelium sv. Matouše, Marka, Lukáše, Jana => synoptická = podávají zprávu o tom samém, ale každý má svou verzi, podávají zprávu o Ježíšovi od jeho narození až po zmrtvýchvstání, známý příběh připomínaný o vánocích, mravní poučení pro člověka, Ježíšovo učení, výroky, Ježíš sehrává příběh zrežírovaný prorokem, apoštolové měli šířit dál jeho učení a hlásat víru

– Skutky apoštolů – osudy Ježíšových učedníků, epištoly(listy, dopisy) a Zjevení sv. Jana(Apokalypsa) – vize konce světa, konečné střetnutí dobra a zla

– apokryfy – biblické texty, které do bible nebyly zařazeny, nebyly uznané církví

– náboženské učení a mravní poselství(Desatero), pramen pro zkoumání starověkých civilizací

3) Mimoevropské starověké písemnictví

Indická literatura

• vznik 2.tisíciletí př. n. l., veršovaná díla s náboženskou tématikou, šíření ústním podáním
• psalo se na palmové listí, později na hliněné destičky
• posvátné knihy – Védy(véd=vědět) – vznik 1500 až 500 př.n.l., anonymní autoři, dloho tradovány ústně, učení z paměti, přesně, tradovány, zapisovány indickým posvátným písmem = sánskrtem, závazné a inspirativní texty, hymny oslavující bohy, později posvátné knihy hinduismu, sbírka Rgvéd(ta) => chvalozpěvy na božstva(přírodní), formule při náboženských rituálech, lidové hádanky, říkanky, ohlasy lidové slovesnosti, posvátné knihy, dodnes autoritou
• mantry(modlitební formule), brahmany(kněžské texty, jak provádět rituály), aranjaky(hymny poustevníků, jak zvládat život v askezi), upanišády(=přisednutí k učiteli, rozmluva učitele s žákem o tom, jak vznikl svět, nejfilisofičtější texty, nejsložitější, z nich se rodí Buddha), epická literatura – eposy Máhábhárata(obrovský rozsah, boj dvou rodů), Rámajána(o princi Rámovi a jeho družce Sitě)
• vznik buddhismu z upanišádních textů, Buddha nechce, aby lidé byli smutní a trápili se, chce je zbavit strasti, největší bolesti pocházejí z já(áthmán), proto vytváří pojem anáthmán(nejá), zbavit se svého já

Perská literatura

• 6. stol. př. n.l.
• území Íránu, vývoj náboženství, které zformuloval myslitel, náboženský reformátor a kočovný kazatel Zarathruštra(7.st. př.n.l.) => podle něj je svět ovlivňován působením dobra a zla – dvě protikladná božstva, poviností každého člověka je přispívat ke konečnému vítezství dobra
• Avesta, základní spis Zarathruštrova náboženství, sepsán později, rozhovory mezi božstvem a jeho prorokem Zarathruštrou, božstvo Ahura-Mazda, obsahuje motlitby, chvalozpěvy, rozhovory, Z. učení, podobnost s biblickým příběhem Noemova archa – král Jima, místo potopy sněhová bouře, živočišné druhy ukryje v paláci, božstvo zahubí lidi

Čínská literatura

• samostatný vývoj bez kontaktu s ostatními středisky kultury, odlišní
• čínské znakové písmo, psaní štětcem na papír nebo hedvábí, specifické
• Kniha Písní – nejstarší literární památka, milostné, obřadní texty, básně => za Konfucia prohlášeny za svaté – Pět klasických knih, povinná znalost pro čínské úředníky a vzdělance
• 6.stol. př. n. l. formování čínské filosofie, postavení lidského kolektivu, jednotlivec byl podřízen celku – konfucionismus, taoismus
• Konfucionismus – učitel Konfucius, mluví obrazně, v metaforách, měl školu pro šlechtické syny, učil úctu k rodině a řádu, pamatování starých tradic, pokud je něco špatně, je třeba se vrátit k odchýlení od řádu, učí spolehlivosti, šlechetnosti, konat své povinnosti, státu odevzdávat co mu patří a na oplátku nám bude zajištěno bezpečí, vychází z pojmu tao(cesta), lidské jednání nesmí být v rozporu s vůlí božstva, podřízenost řádu, rozum, odpovědnost jako hlavní myšlenky
• o Konfuciovi a jeho učení napsali jeho žáci Rozmluvy
• Taoismus – řád, kterým se řídí veškeré bytí, koloběh přírody, děje se to samo, přirozené plynutí, do kterého by se nemělo zasahovat
• vrcholná čínská lyrika – Li Po(oblíbený motiv měsíc v úplňku, oslava přírody, vína, přátelství, volnost), Tu Fu(v poezii společenské poslání, vlastenectví, žák Li Poa)
• Lao-C‘ – archivář v čínském královském paláci, uzavřený, tvrí, že štěstí může člověk dosáhnout přestane-li toužit, s Konfuciem se rozchází v názoru, že není v lidských silách změnit společnost a nemůže se to povést intelektuálům

O tao a ctnosti – pro Číňany významné, posvátné, filosofické úvahy autora, žije sám, v ústraní, pozoruje lidi a svět a zapisuje to