Kosterní soustava

• pevná opora těla
• ochrana orgánů
• pasivní hybný aparát
• tvoří ji více než 200 kostí
• tvořena tkáněmi nazývanými pojiva (základem je nerozlišená zákl. hmota, ve které jsou rozloženy buňky určitých vlastností) – vazivo, chrupavka, kost
• tkáň = soubor buněk o stejné velikosti a tělesné funkci

Stavba kosti

Povrch kosti

• na kloubních plochách ho kryje chrupavka
• ostatní povrch kryje okostice = vazivová blána protkaná nervy a cévami, které vnikají do kostí, větví se do Haversových kanálků a zajišťují výživu a inervaci kostní tkáně
• vnitřní vrstva okostice obsahuje kostitvorné buňky → vytváření kostní hmoty a růst kosti do tloušťky

Vnitřní stavba kosti

• u kostní tkáně jsou v zákl. hmotě osteocyty = kostní buňky
• kostní tkáň může být uspořádána:

– kost hutná (= kompaktní) – nejsou v ní mezery, kost. tkáň je seřazená do lamel (plášťové lamely, Haversovy lamely s cévami a nervy, vmezeřené lamely), vyskytuje se v dlouhých (středních) částech kostí – kost houbovitá (= spongiózní) – jsou v ní mezery, ve kterých je kostní dřeň – vznik krvinek, je červená, ale s věkem žloutne, protože se v ní ukládá tuk, houbovité kosti jsou kosti krátké nebo ploché (např. pánevní), pokud je výrazně namáhána → uspořádání do trámečků Vývoj  a růst kostí

• většina vzniká z chrupavky = kostnatění = osifikace
• do chrupavčitého základu vnikají cévy a podél nich kostitvorné buňky (= osteoblasty) → vytvoří se jádro kostní tkáně (osifikační centrum) a kostnatění postupuje k okrajům kosti
• střední část kosti = diafýza, konce kostí = epifýzy, mezi diafýzou a epifýzami jsou růstové epifyzární chrupavky – jejich činností roste kost do délky, okolo 20. roku věku kostnatějí a růst do délky se zastavuje
• vlastnosti kostí jsou dány složením zákl. hmoty:
• organické látky
• anorganické látky – vápenaté a fosforečné soli (kosti se výrazně podílejí na hospodaření s těmito prvky)
• záleží na poměrném zastoupení těchto látek → v mládí jsou kosti pružné a pevné (obsahují hodně org. l.), s věkem výrazně přibývá solí → kost je velmi tvrdá, ale křehká

Spojení kostí

• pevné – za pomocí jiné pojivové tkáně (vazivo, chrupavka) nebo druhotný srůst kostí
• dotykem = pohyblivé spojení kloubem, kloub = spojení dvou nebo více kostí  dotykem na styčných plochách:
• jedna vypouklá = kloubní hlavice
• druhá vydutá = kloubní jamka
• styčné plochy jsou pokryté chrupavkou → nedochází ke tření
• kloub je fixován vazivovým pouzdrem, aby kosti nevypadávaly
• na vnitřní straně pouzdra je tkáň = synoviální vrstva, produkující kloubní maz = synovii – zmenšuje tření na styč. plochách, obsahuje živné látky pro chrupavku st. ploch → neubývá, zvyšuje pevné přilnutí kloubních ploch k sobě
• klouby jednoduché (styk 2 kostí)
• klouby složené (více kostí) – vyskytují se v nich chrup. destičky, vyrovnávající zakřivení styč. ploch, je jich méně, nejsložitější je kolenní kloub
• klouby dělíme podle tvaru zakřivení styč. ploch:
  • kulovité (ramenní k.)
  • válcové (články prstů)
  • kladkové – nejčastější
  • elipsoidní, sedlové, tuhé – malé pohyby (obratle, oblast páteře)

Kostra člověka

• trupu
• končetin
• hlavy (lebka)

Kostra trupu

Páteř

• osa těla
• kostěná poprvé u ryb
• tvořena obratly:

• krční obratle – 7 obratlů – první dva mají odlišnou stavbu – nosič (= atlas) nemá vyvinuté obratlové tělo, tvořen dvěma oblouky, na jejichž horní straně jsou 2 kloubní jamky, do jeho kloubních plošek nasedá lebka, zajišťuje kývání hlavy a čepovec (= axis) také nemá obratlové tělo, směrem nahoru vybíhá zub čepovce, kolem kterého se otáčí atlas, díky spojení atlasu a čepovce můžeme otáčet hlavou, ostatní krční obratle mají vyvinuté nízké obratlové tělo a výrazný trnový výběžek (nejvýrazněji poslední  7. obratel)
• hrudní  obratle – 12 obratlů, nejvíce patrné obratlové tělo, příčné (postranní) výběžky s kloubními jamkami, na které se vážou žebra, šikmo dolů směřující ostrý trnový výběžek
• bederní obratle –  5 obratlů, nejmohutnější a vysoká obr. těla, míšní kanál – mícha
• křížová kost – * srůstem křížových obratlů (5), vpředu i vzadu má 4 páry otvorů – výstup míšních nervů, připojuje se k ní pletenec pánevní
• kostrční kost – 4-5 obratlů, které zakrněly a srostly
• páteř je 2x esovitě prohnutá
• lordóza = prohnutí dopředu (krční a bederní)
• kyfóza = prohnutí dozadu (hrudní a křížová)
• skolióza = bočitost páteře, vychýlení páteře do strany
• mezi těly obratlů jsou chrupavčité ploténky, které tlumí nárazy
• nervy vystupují v otvorech mezi obratly, může dojít ke skřípnutí nervu → ochrnutí

Hrudní koš

• uzavírá dutinu hrudní, chrání plíce a srdce
• dorzoventrální zploštění (ve směru záda-břicho)
• hrudní kost – plochá, části: rukojeť (napojení kostí klíčních), tělo, mečovitý výběžek
• žebra:
  • pravá žebra – 7 prvních párů, vpředu se upínají na hrudní kost, vzadu na obratel (na příčný výběžek)
  • nepravá žebra – 3 páry, vzadu se upínají na obratel, vpředu se chrupavčitě připojují na předchozí žebro
  • volná žebra – 2 páry, vzadu také připojeny na obratel, ale končí volně ve svalovině

Kostra končetin

Kostra horní končetiny

• ke kostře trupu se připojuje pletencem (= několik kostí, které vytvoří kloubní jamku pro vlastní končetinu)
• pletenec lopatkový – 2 kosti – klíční a lopatka
• kosti horní končetiny:
  • kost pažní (ramenní)
  • kosti předloktí – loketní a vřetenní
  • ruka – kosti zápěstní (8), kosti záprstní (5), články prstů (14)

Kostra dolní končetiny

• pletenec pánevní – 2 kosti pánevní
• pánev – mísovitý tvar, skládá se z párů: kosti kyčelní, kosti sedací a kosti stydké (vytvářejí sponu stydkou – chrapavčitá, spojuje kosti stydké) + kost křížová
• stehenní kost – nejdelší a nejmohutnější kost v těle, krček kosti stehenní – zákl. hmota je velmi křehká → nebezpečí ve stáří, často se může zlomit → totální endoprotéza
• kolenní kloub – spojení 4 kostí – nejsložitější, čéška – kost vsunutá do šlachy čtyřhlavého stehenního svalu
• bércové kosti – holenní a lýtková, nepoměr v zakřivení styčných ploch kosti stehenní a kosti holenní vyrovnávají vsunuté destičky = menisky z vazivové chrupavky
• noha – zanártní kosti (7), nártní kosti (5), články prstů (14), kostra nohy tvoří na vnitřní straně klenbu – při našlapování péruje a chrání nervy, cévy a svaly, není-li dostatečně vyvinuta → plochá noha

Lebka

• mozkovna > obličejová část
• obličejová část: 2 kosti nosní, 2 kosti slzní, horní čelist – srostlá ze 2 kostí, 2 kosti lícní – vede od ní oblouk jařmový, 2 kosti patrové, kost radličná, dolní čelist – srostlá ze 2 kostí
• do čelistí jsou pevně zasazené zuby = vklínění
• zuby: incisivi – řezáky, canini – špičáky, premolares – třenové zuby, molares – stoličky
• dolní čelist je připojena k čelisti horní složeným kloubem → pohyblivá
• mozkovna:
  • spodina lební – kost týlní – má týlní otvor, prochází jím mícha, kost klínová, kost spánková, kost čichová
  • klenba lební  – kost čelní – klenutá, 2 kosti temenní

kosti jsou pevně spojené, srůstají bez jakékoliv tkáně

pevný srůst na mozkovně = šev:

• věnčitý (korunový) – čelní + temenní kost
• šípový – spojuje 2 kosti temenní
• lambdový – týlní kost + okolní kosti
• šupinový – spánková kost + okolní kosti

jazylka – kost tvaru rozevřeného písmene U, je zavěšená vazy na bodcovité výběžky kosti spánkové, je na ní zavěšen hrtan