Společnost a kultura

Společnost a kultura

– různost pojetí kultury

– kultura jako způsob života

– masová kultura

– víra a náboženství v současném světě

– světová náboženství, sektářství a obrana před ním

Různost pojetí kultury

Kultura

= vše, co je výsledkem činnosti člověka -> tvůrcem kultury je člověk

= soubor duchovních a materiálních hodnot vytvořené lidstvem

= sociálně zakotvené vzorce chování a jednání, které si lidé osvojili jako členové společnosti, jsou pozorovatelné v jejich každodenním jednání a chování

– lidské jednání a chování je kulturně podmíněno

– výsledkem jsou instituce = typy jednání vymezené společností

– sociální organizace není jednání, ale způsob provázení lidí (pozicemi, vztahy, rolemi)

– charak. znaky

– naučená

– je kolektivním produktem (tvoří ji lidé, kteří jsou v sociální interakci)

– jako celek si zachovává kontinuitu (návaznost)

– je adaptivní (je schopna přizpůsobit se vnitř. i vněj. změnám)

Dělení

1. a) materiální kultura (=civilizace)

– zahrnuje jevy uspokojující materiální představy lidí (pracovní prostředky, předměty denní potřeby, obydlí, oděv, komunikační prostředky…)

– artefakty (fyzické předměty charak. pro kulturu)

– symboly (duchovní)

1. b) duchovní kultura

= soubor jevů uspokojující duchovní potřeby lidí (umělecká a literární díla, vědecké poznatky, morální zásady, filosofie, právní ustanovení, náboženské ideje a činnosti vedoucí k jejich tvorbě)

1. c) normativní jevy = posuzování norem a hodnot
2. d) symbolická komunikace = jazyk

– dnes vhodnější užívání  plurálu -> kultury (v rámci jedné společnosti, v témže čas a prostoru, však mohou existovat odlišné systémy norem, které platí jen v některé sociální skupině => skupinové normy)

Kultura jako způsob života

– enkulturace = proces osvojování si K

– akulturace = přebírání kulturních rysů

– subkultura = specifické kult. prvky  menší vyhraněné skupiny (hippies)

– kulturní dědictví = přebírání toho, co se v minulosti osvědčilo

Funkce kultury

– orientační, informační, poznávací

– interpretační

– socializační

– zábavná, kompenzační, oddychová

Masová kultura

= označení současné kultury

– s rozvojem masmédií, dostupná širokému neomezenému množ. lidí

– je předpokladem pro šíření vzdělanosti

– přichází  s prům. revolucemi (18. a 19. stol.)

– její znaky -> masovost (velký počet různorodých příjemců, anonymní)

– standardizace (stejnost předkládaného)

– jednosměrnost ( bez zpětné vazby)

– zaměřena hl. na zisk

Klady

– celkové všeobecné poznání světa

– rozšíření vědomostí

– seznámení s dalšími kulturami

– lepší dostupnost informací

– světová pomoc + spolupráce

Zápory

– vytrácení se dílčích menších kultur

– přebírání davových názorů

– jednotnost, nerůznorodost, jednotvárnost světa

Víra a náboženství v současném světě

Víra

= vztahování se k něčemu, co je mimo rozumové racionální poznání

= jistota, řád

= vazba člověka na Boha

Náboženství

= určitá forma názoru na svět

= aktivní i pasivní projevy vztahu  člověka k transcendentní (=přesahující hranici reality) skutečnosti

– dělení:

polyteizmus (uznávání více bohů -> hinduismus)

monotheismus (uzn. 1 Boha -> islám, judaismus, křesť.)

neteismus (uznávání transcendentní  skutečnosti bez osobních rysů, uznávání principů, ne Boha -> buddhismus)

– podoby:

panteizmus = splynutí Boha s přírodou

deismus = Bůh = stvořitel, ale svět s e dál řídí svými zákony

teizmus = Bůh je stvořitel, je všude, vše řídí

ateizmus = odmítání víry v Boha

agnosticismus = veškeré odmítání všech hodnot, poznání světa

– teologie = nauka o Bohu předpokládající vnitřní zaujetí (z řec. Theos = Bůh)

– religionistika = vědní obor zabývající se historií a rozmístěním nábož., nezaujatě

– sociologie = studuje formální (studium církví, sekt, řádů) a obsahovou stránku nábož. (vztah nábož. k etickým problémům)

Úloha nábož. ve společnosti:

– upevňování společen. vztahů

– upevňování  a tvorba společen. hodnot

– pomoc v krizových situacích, charitativní činnost

– postmoderní společnost:

– přináší mnohé alternativy náb., pluralita názorů

– sílí zájem  o východní kultury a myšlení

– vznik nových nábož. spolků, směrů, proudů… (sekularizace = zesvětštění, laicizace, omezování církevního vlivu; vyvlastnění církevního majetku)

– dnes – „neviditelná náboženství“ = neuvědomovaná nábož.  (fotbalový fanoušci)

Světová náboženství, sektářství a obrana před ním

Základní světová náboženství

– lze je rozdělit podle tradice, z níž vycházejí

– Západní tradice – čerpá ze semitské rodiny, je založena na tradici pokroků, kladnému postoji ke světu  (dobrota, snaha o jeho vykoupení)

– např. judaismus, křesťanství, islám

– Východní tradice – vzchází z indické rodiny, charakteristická je mystika (lidstvo nachází Boha uvnitř svého ducha, snaha o vysvobození z koloběhu duší, víra  v absolutně duchovní podstatu reality),   – např. hinduismus, buddhismus

Křesťanství

= monoteistické nábož. navazující na judaismus

–          nejrozšířenější v Evropě a Americe

–          vznik kolem počátku našeho letopočtu na území dnešní Izraele

–          křesťané vyznávají svatou Trojici: Boha – Otce (Hospodina), Ježíše Krista (Mesiáše, Syna) a Ducha svatého

–          základním spisem je Bible – skládá se ze Starého zákona (křesťanství je společné  s Judaismem) a Nového zákona (ten hovoří především o životě a působení Ježíše – ve 4 evangeliích)

Judaismus

= židovské monoteistické nábož.

– vznik ve 2. tisíciletí př.n.l

– Bůh – Hospodin dal židovskému národu Zákon (nejvýznamnější – Desatero), ten byl zapsán do Bible  (Starý zákon)

– jádrem posvátných textů je 5 knih Mojžíšových  (=Tóra)

– na Bibli navazuje Talmud (části Mišna a Gemara)

Islám

= nejmladší velké monoteistické nábož.

– založeno Muhammedem v 7. stol. na  Arab. poloostrově

– z jeho zjevení vznikla základní nábož. kniha = Korán

– stoupenci = muslimové věří v 1 Boha Alláha  a v Muhammeda jako proroka

– 5 základních pilířů:

– vyznávat 1 Boha

– modlit se předepsaným způsobem

– v ramadánu se postit

– dávat potřebným almužnu

– navštívit posvátnou Mekku           

Hinduismus

= označení pro nábož. celé indické civilizace

– formuje se v 2.tis. př.n.l  a čerpá z posvátných spisů Véd (obsahují chvalozpěvy , filosofické úvahy = upanišady,  a jejich komentáře)

– uctívány stovky Bohů, v popředí – Višna, Brahma, Šiva..

– duchovní učitelé hind. = Guru

– společnou vírou ind. náb. = myšlenka reinkarnace (převtělování)

Buddhismus

= světové náb. pocházející z Indie a rozšíř. po celé JV Asii

– zakladatel = Siddhartha Gautama (6.–5.stol. př.n.l.) –čestný titul Buddha (= probuzený)

– víra v koloběh životů  a snaha dosáhnout nirvány, stavu naprostého duchov. naplnění

– nejstarší kanonický text = Tipitakam (tři koše rozprav)

( fundamentalismus = nejkonzervativnější křídlo náb. = boj příslušníků některých nábož. skupin za zájmy své kultury formou násilné expanze a útlaku příslušníků jiných kultur a vyznání)

Nová nábožen. hnutí:

– vznikají v nové vlně zájmu o nábož. ve 2. pol. 20 stol.

– často čerpají z křes. nebo orientál. náb.

– některá náb.vykazují znaky sekt

Sekty:

= totalitní uzavřené společnosti

= malá skupina věřících negativně se vymezující  vůči konvenční církvi

– opozice X oficiálním nábož. (z lat. secare = odštěpení)

– mají autoritativní vůdce

– bezvýhradná poslušnost

– potlačována svoboda  myšlení

– uzavřenost X vnějšímu světu, kritice

– izolování od příbuzných, rodiny, přátel

-původ v křes -> mormoni, moonisté, Svědkové Jehovovi, Děti Boží…)

-okultní a magické pozadí -> satanismus, Woodoo, čarodějnictví…)

ČR

– 1991 – zákon o svobodě nábož. vyznání, postavení církví  a nábož. společnostech

– nedošlo k odluce státu od církve

– největší církev – katolická (římskokat.) -> protestantská (českobratrská církev evangelická)

– ekumenické hnutí => snaha o sblížení církví (Ekumenická rada církví)

– různá svět. náb. (po r. 89 – 100 nových nábož. -> asi 50 z toho = sekty)

– po sčítání lidu (2001)-  26, 8% katolíků, 60% ateistů

Pojmy:

– Papež = hlava římskokat. Náb. (Jan Pavel II. = Karol Wojtyla  + 2005 -> Benedikt XVII.)

– teokracie = vláda kněží

– animismus = myšlenkový systém podle něhož je každá věc prostoupena a ovládána duchovní silou nebo duší

– celibát = církev. zákon zakazující svatby duchovenstvu

– bohoslužba = obřad, při kterém dochází ke společ. uctívání Boha

– eucharistie = přijímání (podobojí)

– askeze – touha po mravní čistotě, zdrženlivost

– hédonismus = touha po slastném životě