Sociální komunikace a její nezbytnost

Sociální komunikace a její nezbytnost

– sociální interakce

– typy, formy, druhy komunikace

– sociální percepce

– konflikty a jejich zvládání

– reakce na zátěžové situace

Sociální interakce

– proces vzáj. působení jedinců (téhož druhu) na sebe

– nastává tehdy,jestliže jednání jedné osoby nebo skupiny vyvolává jednání jiné osoby nebo skupiny, zahrnuje poznávání druhý lidí a sebe sama v síti sociálních vztahů a komunikaci

– důležitý je proces sociálního poznávání, které je znesnadňováno chybami: halo efekt (necháme se unést jedním nápadným rysem), prvním dojmem, efektem sociálního postavení (vlastnosti posuzujeme např. podle povolání), projekcí (své názory očekáváme od jiného člověka), předsudky a stereotypy (zjednodušování, zkreslování – např. podle rasy, národa, pohlaví apod.)

– součástí sociální interakce je komunikace, u které rozeznáváme tři typy: meziosobní, skupinovou, masovou

Typy, formy, druhy komunikace

Komunikace

= způsob dorozumívání

= proces, v jehož rámci se sdělují či vyměňují informace 

= prostředek sociální interakce

– není specificky lidským procesem (narozdíl od řeči)

– vyplývá z potřeby člověka vyměňovat si informace

– izolace od informací vyvolává u člověka ps. deprivaci

Vývoj komunikačních systémů:

1) znamení a signály

2) mluvení

3) psaní

4) tisk

5) masová komunikace

Proces komunikace:

komunikátor (sdělení od ní)

komuniké (obsah sdělení)

komunikant (přijímá sdělení)

účinek vyvolaný komunikací

Druhy:

– verbální (jen 20% monolog, dialog..) / neverbální (mimika, gesta..80%)

– symetrická (všichni účastníci stejnou měrou) / asymetrická

– harmonická / konfliktní

– soutěživá / spolupracující 

– formální / neformální               

– řetězová / ohnisková / kruhová  podle prostředníka

Formy: 

– přímá reakce -> signalizuje urč. význam

– gesta -> mimika (pohyb obličejových svalů) např. úsměv – vyjadřuje povzbuzení / souhlas / ironizaci / pochvalu / pohrdání..

pantomimika (pohyb končetin a celého těla)

– jednání  neverbální vyjádření úmyslu, úsilí

– obrazová reprezentace

– symbolická komunikace – různé formy řeči / ostatní vyjádření = předání květiny / umělecká produkce

– významné i citový přízvuk, výraz

– ovliv. kom.- metakomunikační hříchy – koketérie, zabarvení hlasu, ironie, sarkasmus

– způsob jednání:

– submisivní (pasiv.)

– dominantní (aktiv.)

– asertivní

Sociální percepce

– obraz si tvoříme podle naší kognitivní(poznávací) komplexnosti

1) určité třídění ( kategorizace ) člověka

2) většinou podle toho, co činí ( chování ), co řídí, jaký má vzhled(sociální status)

Chyby v procesu sociálního poznávání:

– Haló efekt: při poznávání druhých se necháme unést jen jediným nápadným rysem, ať už příznivým, nebo nepříznivým. Tento rys „přehluší“ všechny ostatní, které pak posuzujeme stejně (pozitivně/negativně)

– První dojem : PD z percepce  toho druhého zobecníme a dovolíme, aby ovlivňoval naše další poznávání.

– Logická chyba: na základě jistých zkušeností se domníváme, že některé vlastnosti spolu logicky souvisejí. (např. opakovaně se setkáváme s několika vysokými muži, kteří jsou rozhodní a energičtí, to ale neplatí pro všechny vysoké muže)

– Efekt mírnosti: nám sympatické a milé osoby obvykle posuzujeme mírněji, méně kriticky

– Efekt sociálního postavení: většinou přisuzujeme neprávem lidem se známým sociálním postavením, vlastnosti, které jsou pro výkon dané profese/postavení charakteristické

– Projekce: máme tendenci očekávat, že ostatní lidé mají podobné motivy, zájmy, postoje a názory jako my. Své promítáme do druhého

– Předsudky a stereotypy: stereotypní hodnocení zahrnuje zpravidla zjednodušování a  zkreslení (např. Němce považujeme za pořádné, tak Hans je také pořádný-> jednomu příslušníkovi skupiny přisuzujeme rysy, které jsou typické pro danou skupinu. Předsudek je intenzivním stereotypem, špatně se odstraňuje, těžko se argumenty mění ->ulpívání na chybných teoriích (rasové)

Konflikty a jejich zvládání

Konflikt, konfliktní situace:

1. a) obsahové, věcné, racionální
2. b) emocionální(iracionální)

– vnitřní, vnějšně vnitřní, vnější

– boj protichůdných sil, 1 složka je racionální, 1 iracionální

– 3 zákl. typy chování u konfliktu:

1) konfrontace

2) únik

3) popření

4) řešení(vyřešení)

Zdroje konfliktů:

– objektivní překážky

– vlastnosti jiných lidí

– povahové osobní vlastnosti

– nepřiměřené požadavky

– chyby výchovy

– nedostatek zkušeností, schopností

Reakce na zátěžové situace

Stres = stav psych. zátěže

– vzniká působením rušivého faktoru na člověka během dosahování cíle/uspok. potřeb

– při prohloubení a chronickém působení konfliktu

– individuální odolnost, různé činitele

Frustrace = stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli / uspok. potřeb

– aktivuje tzv. obranné frustrační mechanismy

– různá náchylnost, různá odolnost (frustrační tolerance->dlouhé snášení

– negativně ovlivňuje chování člověka, ale může vyvolat i motivaci -> zvýšené úsilí

Reakce na zátěžovou frustrační situaci:

– agrese (4 stupně: 1) pouze v myšlení, 2) projeví se nadávkou navenek, 3) destrukce / rozbíjení předmětů, 4) fyzické napadení osoby)

– bagatelizace (snižování hodnoty cíle)

– racionalizace (hledání rozumového vysvětlení problému)

– kompenzace (snaha vyvážit neúspěch úspěchem v jiné oblasti)

– únik (vyhýbání se povinnostem / nepříjemnostem….např. nemoc)

– somatizace (přenesení psych. napětí do těles. oblasti -> civilizační choroby)

– projekce (svalování vlastní viny za neúspěch na někoho jiného)

– regrese (únik z napjatých situací k nepřiměřenému jednání)

Deprivace (strádání) = chronické neuspokojení potřeb / nedosahování cílů

– když jsou základní potřeby uspokojovány na úrovni existenčního minima , nebo pod její úrovní

– různé podoby:

– fyzická (nedostatek spánku)

– psychická (chronické neuspokoj. psych. potřeb)

– senzorická (nedostatek podnětů)

– sociální (velká soc. izolace)