Psychologie jako společenská věda

Psychologie činnosti

– druhy lidské činnosti

– teorie hry, druhy her

– učení a faktory ovlivňující jeho průběh a výsledky

– práce a problém únavy

– tvůrčí činnost

Druhy lidské činnosti

Aktivace = uvedení organismu do vnější nebo vnitřní činnosti, rozlišujeme různé stupně aktivace:

1) nejvyšší – citová reakce(afekt)

2) soustředěná pozornost

3) uvolněné bdění/ relaxování

4) dřímota

5) spánek (lehký, hluboký)

6) koma

7) nejnižší – smrt

– aktivační činitelé – všechno, co vede k aktivitě člověka

– pohnutka(motiv)- uvědomělý zdroj aktivace

Aktivita = každá navenek projevená činnost

– každá aktivita začíná impulsem, lidé mají různou motivační dispozici (tendenci udržet aktivitu)

Jednání = uvědomělá činnost s nějakým cílem, je to volní projev

Chování = celá vnější aktivita, aktivita hodnocená společností(společenské chování)

– je spolu s prožíváním východiskem  k poznání osobnosti člověka

– chování a prožívání jsou vždy projevem osobnosti určitého člověka s jeho individuálními vlastnostmi, a dispozicemi ve vzájemném působení s prostředím

– formy chování:

spontánní

reaktivní

operační

-druhy chování:

vrozené

naučené – sensomotorické, verbální 

Teorie hry, druhy her

– hra je dobrovolná činnost, je spontánní, provozujeme ji pro potěšení za účelem naučit

– u hry rozlišujeme možné autorství, výchovný záměr, věk, prostředí, roční období, denní doba, délka trvání, fyzická zdatnost, pomůcky

Teorie relaxace, funkční příjemnost

Teorie nadbytku energie

Teorie náhradní funkce(hra přichází v momentě, kdy chci něco naučit)

Teorie atavismu(zákon kulturní rekapitulace)

Teorie přípravného cvičení

– členění her:

Pohybové

Intelektuální

Psychologické

Kombinované(svaly, intelekt, vůle, cit)

Manipulační – zacházení s předmětem, pro rozumový vývoj dítěte

Tematické – hry na něco, děti sehrávají různé role

Pohybové – základem je pohyb

Konstrukční – výsledkem je nějaké dílo, přesnost,představivost

Didaktické – vedou k určité výchově

Učení a faktory ovlivňující jeho průběh a výsledky

– každé obohacení zkušeností během vývoje jedince

– záměrné, cílevědomé a systematické získávání vědomostí, dovedností, návyků, forem chování a osobnostních vlastností

– druhy učení:

intelektuální(znalosti, vědomosti)

motorické(zručnosti, dovednost, návyky)

sociální(chování, osobností vlastnosti)

– fáze učení:

motivační

poznávací

výkonová

kontrolní

– faktory ovlivňující učení: motivující prostředí, nálada, zájem, tělesný stav, ps. stav

-učení ovlivňují i charakterově volní vlastnosti: a)postoj k učení(svědomitost)

b)průběh učení(důkladnost)

c)motivace

– mikroklima – osvětlení, hlučnost, vzduch

– vztah k učební látce, aktivita, délka učení je individuální

– opakování:

orientační

doplňující

systematizující

– je třeba dát pozor na retroaktivní a proaktivní útlum

– křivka učení: dá se z ní vyčíst, jak se výkon zlepšuje a jak ubývají chyby

Práce a problém únavy

– je to vědomá činnost zaměřená na vytváření hmotných a duchovních hodnot, je to nejvlastnější potřeba

– činitelé ovlivňující výsledek práce:

náročnost

osobní předpoklady(charakter, volní vlastnosti, aspirace – touha po dosáhnutí)

únava(snížení energetické výkonnosti člověka)

– význam práce:

vytváření hodnot a statků

přispívá k rozvoji psychiky

vede k vzájemné spolupráci

stála u zrodu řeči(v pravěku)

– druhy práce:

produktivní x neproduktivní

tělesná x duševní

užitečná x neužitečná

výchovná, vzdělávací, ošetřovatelská, umělecká, sportovní, pořádková, poznávací

Únava -> pokles výkonnosti člověka

1. a) subjektivní: podle pocitů, (něco není v pořádku) ->větrání, volní vlastnosti, malá motivace..
2. b) objektivní: změřitelná ->ospalost, labilita, špat. zdrav. stav..

– podle místa a druhu činnosti: 

Fyzická

Psychická

Smyslová

Emocionální

– podle délky: aktuální/chronická

– stupně únavy: svěžest -> malátnost -> přepětí -> vyčerpání

– předcházení únavě:

1. a) odpočinek a jeho racionální využívání (pasivní/aktivní)
2. b) motivace pro danou činnost
3. c) správná životospráva
4. d) dobré prac. podmínky

Tvůrčí činnost

= činnost, při které se úkol řeší novým, dosud nepoužitým způsobem, nebo vznikne zcela nový výtvor

– dá se diagnostikovat pomocí testů

– fáze:

přípravné období(sběr vědomostí)

inkubace(problém dozrává)

inspirace(rychlost myšlenek, jasnost)

realizace

ověřování

– faktory:

fluence = schopnost pohotově a lehce v určitém čase tvořit myšlenku

flexibilita = schopnost pružně měnit způsoby myšlení, překonávat stereotypy myšlení, obohatit řešení novými prvky

originalita = schopnost vytvářet důvtipné a neobyčejné produkty

sensitivita = citlivost, schopnost postřehnout problémy tam, kde je ostatní nevidí

Psychohygiena

– disciplína, * 20. stol

– souhrn pravidel  udržení PS rovnováhy

– tělesná a psychická pohoda duševní rovnováha

– náročné situace vyvolávají stres, frustrace, konflikt

frustrace: krátkodobé neuspokojení potřeb, překážky s kratším trváním, ovlivněna akt. stavem, aspirací, temperamentem

frustrační tolerance– nejnižší děti, staří

stres:PS zátěž vyvolaná silným podnětem, aktivní x pasivní

konflikty: typ frustrace, zátěž, vnitřní x vnější zdroje

reakce– navenek, dovnitř

– sebeobviňování, regrese(používání minulé reakce), projekce(očekávané chování), fixace(zapamatování zkušenosti), racionalizace, somatizace(únik do nemoci), bagatelizace(zjednodušení), vytěsnění, kompenzace(dítě se vybije sportem)