Politologie jako společenská věda

Občan a hospodářství

– ekonomie a ekonomika

– základní ekonomické problémy, základní ekonomické kategorie

– ekonomické systémy

– tržní ekonomika, fungování trhu, subjekty trhu

Ekonomie a ekonomika

Ekonomie = společenská věda teoretická, která studuje nejobecnější souvislosti v hospodářském životě společnosti

– je to věda interdisciplinární(mezivědní), protože používá poznatky z jiných vědních oborů, předmětem ekonomie je ekonomika

– jako samostatná věda vzniká v 17.-18. století//A. Smith peníze nejsou skutečným bohatstvím

Ekonomika = specifická struktura vzájemných vztahů určených k uspokojování potřeb

– makroekonomie – studuje globální ekonomické jevy, stav národní ekonomiky a porovnává národní ekonomiky jednotlivých států (míra inflace, míra nezaměstnanosti, ekonomický růst, zahraniční obchod, HDP, HNP, obchodní a platební bilance)

– mikroekonomie – se zabývá individuálním chováním ekonomických subjektů a jejich vztahy

– pozitivní ekonomie – popisuje skutečný stav ekonomiky, aniž by ji hodnotila

– normativní ekonomie – analyzuje a hodnotí stav ekonomiky, navrhuje opatření a zlepšení, poskytuje normativní soudy, věnuje pozornost etickým a sociálním otázkám ve spojení s ekonomikou

– hnací silou ekonomiky je uspokojování potřeb pomocí statků a služeb

Potřeba = pociťovaný nedostatek který si uvědomujeme a snažíme se ho překonat

– ekonomické x neekonomické

– hmotné x nehmotné

– biologické x kulturní

– individuální x společenské

– současné x budoucí

– zbytné x nezbytné

Statek = produkt lidské práce nebo přírody, který uspokojuje potřeby jako věc

– volné(čistý vzduch,voda- k dispozici v neomezeném množství)

– ekonomické, vzácné(zdroje na jeho výrobu jsou omezené)

– hmotné, nehmotné(duševní vlastnictví)

Služba = cizí činnost, která uspokojuje lidské potřeby svým průběhem

– věcná(oprava věci)

– osobní(uspokojuje člověka)

Základní ekonomické problémy, základní ekonomické kategorie

1) Co se má vyrábět, v jakém množství a kdy? – jaké statky a služby při daných možnostech produkovat, aby bylo vzácných zdrojů pro jejich výrobu co nejlépe využito a aby byly co možná nejlépe uspokojeny existující potřeby. Jde o problém volby mezi různými alternativami výroby statků a služeb.

2) Jak vyrábět? – to znamená jaké výrobní zdroje a jaké technologie budou použity k výrobě. Řešení tohoto problému probíhá současně s hledáním odpovědi na první otázku. Jde o nalezení optimální kombinace vstupů, která umožní vyrobit požadované výstupy.

3) Pro koho vyrábět? – jedná se o určení spotřebitelů.

Spotřeba = užití statků a služeb k uspokojování potřeb, je to finální fáze hospodářského procesu, je individuální a veřejná

– nevýrobní spotřeba – spotřeba spotřebních statků a služeb

– výrobní spotřeba – spotřeba výrobních statků

Výrobní faktory:

– práce = účelná a cílevědomá lidská činnost, která za pomoci kapitálu přetváří přírodní látky k prospěchu lidí

– kapitál = soubor statků, které nebyly bezprostředně spotřebovány a slouží k další výrobě, oceňován penězi, odměnou za využití je úrok

– přírodní zdroje = představovány půdou – ta je určena k obdělávání a tvoří zemědělský půdní fond a lesní půdní fond, odměnou za její využití je renta

– dělba práce = znamená rozdělení práce na jednotlivé činnosti, na něž se mohou zaměřit jednotliví pracovníci; dochází při ní ke zvyšování produktivity práce a snižování nákladů

Ekonomické systémy

– podle toho, jak která společnost řeší ekonomické otázky, rozlišujeme 4 ek. systémy:

– zvykový – ek. chování je založeno na tradicích a zvycích, společné vlastnictví, zkušenosti z generace na generaci, primitivní společnosti

– příkazový – direktivní/centrálně řízený, založen na plánování, rozhoduje se, jak se bude rozdělovat, směňovat, společné vlast., typický pro totalitní státy, typický pro válečný stav

– tržní – odmítá zásahy státu, samoregulující řád, předpokládá soukromé vlastnictví, konkurenční boj, uvolněný cenový systém, typický pro ekonomicky vyspělé státy

– smíšený – sociálně-tržní, předpokládá státní zásahy do určitých oblastí – právo, zdravotnictví, doprava, …

– otevřené – výrobní zdroje přes hranice, dovoz, vývoz, mezinár. integrace

– uzavřené – soběstačnost, vyrobí jen to, co se spotřebuje(S. Korea, Kuba

Tržní ekonomika, fungování trhu, subjekty trhu

Trh = místo, kde se střetává poptávka s nabídkou a kde dochází k výměně statků či výr. faktorů mezi subjekty ekonomiky

– je složitý, má svůj řád, předpokladem trhu je dělba práce

– dělba práce:

– přirozená

– společenská

– průmyslová

– mezinárodní(dělba práce založena na kooperaci)

– dělení trhu:

– podle velikosti: světový, národní, místí

– podle předmětu směny: trh výr. faktorů, finančí, statků a služeb

– podle počtu výrobků: agregátní(celkový), dílčí( jen jedním druhem výrobků)

– D.Ricardo – teorie komparativních výhod – země vyváží zboží nejvyšší komparativní výhody a obráceně

– zákl. model trhu:

– poptávka = souhrn zamýšlených nákupů

– nabídka = souhrn zamýšlených prodejů

– dělení poptávky a nabídky:

– agregátní(celková)

– individuální(zajímá nás 1 výrobce a všechny jeho výrobky)

– dílčí(jeden druh výrobku)

– vliv na poptávkovou křivku mají výše reálných mezd, reklamy

– křivka poptávky má klesající tvar, ovlivněno různými faktory

– komplement  = doplněk ke zboží( např. benzin pro auto), má vliv na posun poptávkové křivky

– substitut = náhrada zboží

– E = equilibrium = rovnovážná poloha, úsilí trhu směřovat k rovnováze

– P=N -> E  —  P>N -> roste cena(nedostatek zboží)  —  P<N klesá cena(přebytek zboží)

– cena vyčišťuje trh od přebytku a nedostatku zboží

Subjekty trhu:

– domácnosti – nakupují na trhu statky a služby, které potřebují a zároveň nabízejí svou práci, která jim umožní vydělat si peníze k nákupu

– podniky – přicházejí na trh se zbožím, aby ho prodaly a dosáhly zisku a současně nakoupily vše, co k podnikání potřebují

– stát – nakupuje, prodává a ovlivňuje(stanovení právních podmínek podnikání, stanoví a vybírá daně) zvyšuje efektivnost, spravedlnost a stabilitu ek. syst.

– zahr. subjekt – soubor domácností, firem, vlád, které vstupují do nár.ekonomiky zvenčí, ty to vztahy musí respektovat více právních režimů(clo, dovozní povolení, podpory zahr. investic)

3 základní pilíře trhu:

soukromé vlastnictví

cenový systém– cena vede k vytváření rovnováhy mezi N a P

konkurence