Občas a stát

Občan a stát

– základy teorie státu, pojem a vznik státu, znaky státu, formy a druhy státu, státní moc

– národ a stát

– demokratický právní stát

Základy teorie státu, pojem a vznik státu, znaky státu, formy a druhy státu, státní moc

Stát = forma politické organizace společnosti, která sdružuje obyvatele určitého území v právní celek

prvotní vznik– kmen, rod přestává  kočovat, usazuje se, označuje území a to chrání

druhotný vznik– rozštěpení státu, nebo spojení několika státních celků

znaky státu

ohraničené území

státní aparát

právní subjektivita

ozbrojená moc

obyvatelstvo

státní občanství

funkce státu

vnitřní (státní úřady, ministerstva):

bezpečnostní

právní

ekonomická

sociální

kulturní

Národ = společenství lidí, kteří mluví stejným jazykem, kteří se hlásí ke stejným národním tradicím a zájmům a mají vědomí národní sounáležitosti

– vzniku národa předchází etnická jednotka zvaná národnost (společný jazyk, víra, zvyklosti)

národní stát = stát, který je národem vytvořený jako politická organizace

národní příslušnost = tedy příslušnost k národu získává člověk narozením a přijetím určitého životního stylu

Občan, občanství

občan = politický pojem, určuje příslušnost k určitému státu

obyvatel = pojem geografický, příslušnost jedince k území

Formy státu

jsou určeny formou vlády (= způsob organizace státní moci, složení nejvyšších orgánů a jejich vztahy k nižším orgánům a občanům), politickým režimem, státním zřízením

Podle formy vlády:

1. a) demokratické
2. b) nedemokratické = autokracie (aristokracie, plutokracie, oligarchie, monokracie, teokracie, sofokracie, tinokracie, technokracie) + totalitní diktatura

podle počtu suverénů:

monarchie – vláda jednoho

oligarchie – vláda několika

demokracie – vláda všech

 podle vládce (teorie podle Platóna):

monarchie – vláda krále

sofokracie – vláda filozofa

aristokracie – vláda několika urozených

timokracie – vláda nejsilnějších

oligarchie – vláda nejbohatších

demokracie – vláda nevědomého lidu

 technokracie – vláda technické inteligence

byrokracie – vláda úředníků

Druhy státu

Podle hlavy státu:

Monarchie – dědičná, doživotní vláda jednoho panovníka, rozlišení podle moci panovníka:

1. absolutní (neomezená) – panovník má veškerou výkonnou moc, je zákonodárcem a soudcem
2. konstituční (omezená) – panovník je omezen pravomocemi dalších státních orgánů; parlamentní

Republika – res publica, neexistuje dědičný panovnický úřad, představitelé jsou voleni na základě ústavy (zákonodárným sborem, občany,…)

1. parlamentní – vedoucí postavení parlamentu složeného z poslanců více stran, kterému je odpovědná vláda; ČR, Itálie, Irsko
2. prezidentská – v čele prezident, kt. zastupuje výkonnou moc; USA, Francie
3. kancléřská – kancléř má větší kompetence než ministerští předsedové jiných států; Rakousko, Německo

 hlava státu – volená nebo dědičná:

monarchie – v čele státu stojí panovník, monarcha , dědičný nebo doživotně volený

absolutní – moc panovníka není omezena ústavou, soustřeďuje v sobě moc výkonnou, zákonodárnou, soudní, moc v rukou jedné vládnoucí skupiny

konstituční – moc panovníka je omezena ústavou, vykonává pouze reprezentativní funkci – nominální hlava státu, zákonodárnou moc má parlament

republika – stát, jehož hlava a orgány státní moci jsou voleny na určité období – existence tří základních složek státní moci

prezidentská – prezident je nejvyšším představitelem vlády, která je nezávislá na parlamentu, a je volen občany

parlamentní – vláda je volena parlamentem a je jím kontrolována, prezident je volen parlamentem

podle formy režimu:

diktatura – nedemokratická vláda jednotlivce, skupiny nebo politické strany, potlačuje lidská práva a svobody, nepřipouští opoziční názory, neváhá použít proti občanům teror, neomezeně vládne a nedodržuje ani vlastní zákony

demokracie – forma vlády založená na principu podřízení, realizována základní lidská práva a svobody, rozhodují všichni občané, protože jsou si ve svých právech rovni

Podle územní struktury státu:

Unitární státy – jednotné, s jedinou vládou, jedinými zákony, jediným občanstvím v rámci území státu; jedno centrum moci a podřízené nižší správní jednotky

Složené státy – federace, konfederace

1. federace – složený, spolkový stát – více států, zemí, kantonů se vzdalo suverenity ve prospěch celku, kromě jednotného federálního zákonodárství mohou mít jednotlivé části vlastní ústavu i zákony, dvojí soustavu nejvyšších orgánů, i dvojí občanství. Společné – měna, justice; USA, Švýcarsko
2. konfederace – svaz států, volné sdružení, úzká spolupráce v určitých oblastech; společná obrana, zahraniční politika, obchod, měna; různé vlastní ústavy a orgány; Commonwealth, R.-U.

Podle rozvržení výkonu státní moci:

centralizované

decentralizované

Podle národnostního složení občanů:

1. a) národní státy
2. b) státy s národnostními menšinami
3. c) státy dvou nebo více národů
4. d) občanské státy

Státní moc

Stát je mocenská organizace –› státní moc se dělí dle:

– rozsahu – území, počet obyvatel

– obsahu – oblasti, do kterých stát může zasahovat (liberální – stát pro dravé, podnikavé lidi; totalitní, levicový – maximální státní zásahy, kontrola)

Národ a stát

Stát = organizované společenství lidí žijících trvale na určitém území, má několik funkcí

– vnitřní(státní úřady, ministerstva)

– vnější(ohled na mezinár. právo, zapojení do mezinár. ekonomiky)

– stát je mocenská organizace

– státní moc:

– rozsah – území, počet obyvatel

– obsah – oblasti, do kterých stát může zasahovat(liberální – stát pro dravé, podnikavé lidi; totalitní, levicový – max.  státní zásahy, kontrola)

Národ = společenství lidí, kteří mluví stejným jazykem, hlásí se ke stejným národním tradicím a zájmům a mají vědomí sounáležitosti

– vzniku národa předchází etnická jednotka zvaná národnost

Stát = nejvyšší forma uspořádání lidské společnosti, vyznačující se sdružením obyvatel v jeden právní celek

– státní moc je nezávislá a neodvozená od žádné jiné

– je omezená pouze prostorově

– své vnitřní i vnější záležitosti si každý stát řeší sám (omezen pouze mezinár. Právem)

– pojem stát poprvé použit v 15. století v Itálii (stato = status, ústava, úřad), první státy vznikaly okolo 4000 př.n.l. – sumerská říše apod., v současné době okolo 200 nezávislých států

– v politologii poprvé Machiavelli (16. století)

Demokratický právní stát

– vztah občana a státu je vymezen právem

– stát má sloužit občanovi, ne naopak

– postavení občana zaručuje právní řád (ústava, zákony, předpisy)

– platí v něm občanská práva a demokratické principy

– občan smí dělat vše, co mu zákony výslovně nezakazují a stát může činit pouze to, co mu zákony výslovně povolují

– platí princip práva, princip suverenity lidu

– platí princip práva, princip suverenity lidu

– princip dělby moci:

zákonodárná

výkonná

soudní

– princip brzd a rovnováha vyplívající z dělby moci

– princip soudní garance