Filozofie klasického období a helénismu

Filozofie klasického období a helénismu

– sokratovské tázání

– Platon a jeho svět idejí

– Aristoteles a jeho učení o látce a formě

– myšlenkové směry helénismu

Sokratovské tázání

– 470 – 399 př. n. l.

– nikdy nesepsal žádný spis

– zájem o mravní pojmy, považuje je za objektivní, platné pro všechny a všude

– tvůrce sokratovské indukce = od jednoduchých otázek se přesouvá k filozofickým, mluvčí vzájemně tříbí své názory, při rozboru jakéhokoli z nich je třeba okomentovat ho vlastními náhledy a je nutno určit co je onen pojem v sobě samém. Komu se to podaří takto poznat pojmy, objeví řád a opustí jej špatnost – podle Sokrata je to cíl lidského života

– daimonion = hlas boží v každém člověku, hlas svědomí

– kritik athénské demokracie – dostal se až před soud, ale politické spory se netrestaly smrtí, takže byl obviněn, že nevěří v bohy, ve které věří město a dostal rozkaz vypít bolehlav – „Kritóne, teď si vzpomínám, že dlužni jsme Asklépiovi kohouta.“

Platon a jeho svět idejí

– 427 – 347 př. n. l.

– Sokratův žák, zapsal většinu jeho výroků

– vlastnil filozofickou školu Akadémia v Athénách

– autor myšlenky o existenci dvou světů – světa idejí (pravých jsoucen poznatelných pouze racionálně, jimž dává bytí idea dobra) a světa smyslového (který je svérázným způsobem závislý na hmotě  a na světě idejí, jež jsou vzorem smyslových věcí, věci jsou nedokonalou napodobeninou ideje), bojuje proti názoru sofistů, že člověk je mírou všch věcí a že neexistují všeobecně platná měřítka

– spis Politeia – Ústava – ideální je aristokracie, otroky nebral v potaz

– éros = cesta k bytí a poznání, láska (fyzický – láska, umělecký, rozumový – duše)

Aristoteles a jeho učení o látce a formě

– 384 – 322 př. n. l.

– Filozof, učitel Alexandra Makedonského

– zabýval se analytikou, zoologií (zvířata mu posílal Alexandr ze svých tažení), metafyzikou, přírodou, antropologií, etikou a politikou

– po Alexandrově smrti odešel do exilu

– systematizoval základy mnoha věd

– spis Poetika – literární spis o správných zásadách tvorby lyriky a epiky

– podstata smyslové věci je v ní samé  – především jako jednota látky (možnost něčím být)  a formy (duchovního principu, který v látce uskutečňuje možnost něčím být, proces působení formy na látku se nazývá pohyb, prvotním impulsem k pohybu je prvotní hybatel – smysl světa

Myšlenkové směry helénismu

– začíná výboji Alexandra Makedonského, snaha učit člověka mravně, hodnotně a smysluplně žít, orientace na Etiku

Stoikové

– odvozeno od STOÁ POIKILÉ – sloupové síně

– zakladatel Zenón Stoik

– oblastí výzkumu je logika, fyzika, etika

– empirici – vycházejí z životní praxe

– termín TABULA RASA

– materialistický přístup

– život se má žít v souladu s rozumem a přírodou

– zavrhují afekty, kdo se od nich oprostí, dosáhne blaženého vztahu apathea a stane se moudrým, k apathea dojdeme asketickým životem – odepíráním si každodennosti

Epikurejci

– ti, kteří vedou požívačný život (opak askeze)

– zakladatelem Řek Epikuros

– materialistický přístup

– motto: Žij skrytě

– jako zlé vidí to, co je veřejné a společenské, obranou je uzavření se do sebe

– žili v místě Zahrada Epikurova

– vztah k bohům považují za zlo – vede k nerovnosti a končí strachem

– pouze přestaneme-li se bát, dosáhneme blaženosti a rozkoše

Skeptici

– podobní jako sofisté

– empirici

– kulturní únava – spousta směrů, nedůvěra v kulturu – skepse

– tvůrci TROPŮ – důkazů nepoznatelnosti světa a pravdy – svět nelze poznat

– motto: Neznám-li něco, musím se vzdát soudů.

Eklektici

– přijímání a zpracovávání cizích názorů

– římský – výběr z řeckých filozofů, etika a morálka, Cicero – O nejvyšším dobru a zlu

– alexandrijský – slučuje řecké a orientální myšlení (arabské, hebrejské), Filón – alexandrijský žid, přeložil Starý zákon do řečtiny a vyložil ho, spojuje sokratiky a Hebrejce