Václav Havel – Audience

O autorovi:

• Narodil se do rodiny významného stavitele
• Během protektorátu Čechy a Morava vznikly pochyby o tom, zda jeho otec nekolaboroval
• Po roce 1948 nemůže V.H. jako syn velkoobchodníka studovat na VŠ
• Proto pracuje jako chemický laborant
• Na počátku 60. let začíná pracovat jako jevištní technik divadla ABC
• Od roku 1961 pracuje jako dramaturg v divadle Na Zábradlí
  1964 se oženil s Olgou Šplíchalovou
• 1967 vystoupil v oficiálním projevu proti politicky angažované literatuře stává se tak důležitou osobností Pražského jara srpen 1968
• Po roce 1968 se stává zakázaným autorem, okraj společnosti
• Musí odejít z pivovaru – manuální práce(válel sudy v pivovaře)
• Zakládá nakladatelství Expedice
• Jeden z tvůrců Charty 77
• 5 měsíců ve vězení
• Na konci 80. let zakládá Občanské fórum
• V roce 1989 se stává prezidentem ČSR

Další díla:
Odcházení
Zahradní slavnosti
Audience:
Hra vznikala u Havla na chatě (Hrádeček)
Existuje rozhlasová i divadelní verze
 
Další autoři absurdní literatury:
Eugene Ionesco
Samuel Beckett

Časové zařazení:
Doba normalizace 1975
Byli trestáni lidé, kteří odmítali vstup Varšavských vojsk v roce 1968 nebo nesouhlasili s politikou SSSR
Někteří autoři nuceni k emigraci

Literatura se u nás dělí do 3. skupin: oficiální, exilová, samizdatová

Okolnosti vzniku díla:
Autobiografické prvly-Autor se snažil zachytit určitou část života, kdy pracoval jako přikulovač sudů v pivovaře. Dílo napsal spíše pro pobavení přátelům, snažil se poukázat na tehdejší absurditu doby 70. a 80. let v době normalizace.
Absurdita, absurdní literatura (40. – 50. léta 20. století)
Jazyk ztrácí svou sdělovací funkci
Absurdita=životní pocit bezmocného člověka
Lidský život postrádá smysl, neexistuje schopnost komunikace, vládne pocit odcizení, člověk je v mezní situaci,  chybí souvislý děj, nemá cenu hledat v rozhovorech smysl
Absurdita v jazyce, kdy intelektuál nadřízenému vyká, zatímco nadřízený mu tyká
Aburdní závěr- bludný kruh, závěr totožný se začátkem hry

Literární žánr:
drama
Literární druh:
absurdní drama
 
Absurdní tragikomické drama, dialog, jednoaktová hra
Základem je nelogičnost, porušení Aristotelovy zásady tří jednot
Dialogy jsou obsahově prázdné
Opakování frází
Využití asociace
Dílo se pokouší poukázat na absurditu, např. na to, že Ferdinand Vaněk jako vzdělaná člověk musí být podřízený Sládkovi, nevzdělanému a vulgárnímu člověku. I přes to si udržuje nadhled, Sládkovi vyká, přičemž Sládek mu po chvíli začne tykat

Hlavní postavy:
Ferdinand Vaněk
autorovo „alter ego“- fiktivní postava psychologicky totožná s autorem
velmi vzdělaný
intelektuál
spisovatel, který z politických důvodů nesmí vykonávat práci a je poslán do pivovaru
je plachý
mluví spisovně
je až přehnaně korektní
odpovídá pouze pár slovy nebo jednoslovně
rezignovaný
uvědomuje si, že nic nezmůže, ale přesto se snaží získat drobné výhody (povýšení na skladníka, ne však za cenu morálních ústupků! Má hodně kontaktů viz. Bohdalová, Gott, Kohout.

Sládek
nevzdělaný
hloupý
neustále opilý
ve Vaňkovi vidí autoritu i přes to, že je jeho podřízený a snaží se mu podlézat a svěřovat
mluví nespisovným jazykem
často je vulgární
často se opakuje
má svého kamaráda u StB, kterému na Vaňka donáší
pod slibem pracovních výhod se snaží Vaňka přesvědčit, aby sám na sebe donášel.

Kompozice:
odehrává se během jediného rozhovoru v kanceláři sládka
hru je těžké rozdělit na části-úvod, zápletka, vyvrcholení
celý dialog je rozdělen pouze několika odchody Sládka na záchod.
jednoaktovka
prostředí normalizace 70. let

Jazyk:
– dochází k destrukci jazyka a mezilidské komunikace, snaží se najít společné téma, rozdíly jsou ale tak velké, že neexistuje
– Vaněk mluví spisovně, používá termíny
– Sládek mluví nespisovně a používá vulgarismy, opakování frází ( Jak to jde? To jsou ale paradoxy,co?)
Opakování jednotlivých scén

Motiv:
Hra o morálce

Název díla:
Audience= ironie, satira
Audiencí rozumíme přijetí u někoho významného, zde je ovšem přijat vzdělaný člověk u nevzdělaného a morálně špatného člověka, který je ale jeho nadřízeným.