Božena Němcová – Babička

Společensko-historické pozadí: Babička byla vydána roku 1855, v době Bachova absolutismu a tvrdé rakouské cenzury po porážce revoluce 1848. Dobou vydání se Němcová zařadila do třetí generace Národního obrození. Dílo je ovlivněno romantismem a realismem.

Další autoři: K. H. Mácha; K. H. Borovský – Tyrolské elegie, Král Lávra; K. J. Erben

Božena Němcová (1820 – 1862)
-Původní jméno Barbora Panklová, narodila se ve Vídni, dětství prožila v Ratibořicích u České Skalice
-Její babička se jmenovala Marie Magdalena Novotná, měla na ni velký vliv a byla vzorem pro dílo Babička
-Provdala se za úředníka finanční stráže Josefa Němce, měli spolu 4 děti
-V 50. letech zažila nejtěžší období – nedostatek financí, nešťastné manželství a zemřel jí nejstarší syn Hynek – v těchto letech začala psát Babičku
-zemřela v lednu 1862 a je pohřbena na Vyšehradě

Další díla:
-kratší povídky – Divá Bára, Karla, Pan učitel
-rozsáhlejší povídky – V zámku a podzámčí
-pohádky – Národní báchorky a pověsti

Babička

Druh = epika
Žánr = povídka

Děj:

První část knihy je věnována popisu života na Starém bělidle, každodenním činnostem babičky, dětí a dalších lidí. Babička děti vychovává ke svým mravům, v duchu lásky, mírumilovném soužití s přírodou a vlastenectví.
V druhé části knihy jsou rozvíjeny příběhy dalších postav. Babička se setkala s kněžnou, která byla okouzlena babiččinou prostotou, srdečností a citlivostí. Babička s vnoučaty navštívila zámek, kde poznali i slečnu Hortensii, která si zamilovala děti. Babička se přimluvila za chudou rodinu Kudrnovu, které kněžna ráda pomohla. Hortensie byla vychována v Itálii, kde se učila malovat. Zamilovala se do svého učitele. Kněžna o jejích citech nevěděla a chtěla ji provdat za správce. Hortensie onemocněla a byla velmi smutná. Když babička viděla na obraze Hortensiina učitele, poznala na ní, že ho miluje, a přimluvila se u kněžny. Kněžna ráda provdala Hortensii za malíře. Hortensie porodila dítě, ale po dvou letech od svatby zemřela.
Viktorka byla veselé děvče, které se líbilo chlapcům. Viktorce pobláznil hlavu podivný, tmavý voják, který ji začal sledovat a pronásledovat. Viktorka se kvůli němu zbláznila, žila v jeskyni, nosila roztrhané šaty, nebavila se s lidmi, zpívala a křičela u splavu. Zabil ji blesk.
Kristla byla zamilovaná do Jakuba Míly a on do ní. Jakub ale musel na vojnu, oba byli nešťastní. Babička Kristle pomohla, přimluvila se u kněžny a ta dovedla Jakuba zpět ke Kristle.
Babička umírá na Starém bělidle mezi mnoha přáteli. Na její pohřeb jde obrovský průvod lidí.

Postavy:
Babička – zidealizovaná osoba – moudrá, zručná a milující, vždy ochotná každému pomoci a poradit, pracovitá, silně věřící
Barunka – babiččina nejoblíbenější vnučka, nejstarší, poslušná, babička je jejím vzorem
Jan a Vilém – divocí a zlobiví bratři Barunky
Adélka – nejmladší sestra Barunky, zvědavá, bystrá, učenlivá
Terezka – dcera babičky, matka dětí, nemá ráda báchorky
pan Prošek – manžel Terezky
Paní kněžna Zaháňská (ve skutečnosti hraběnka Eleonora z Kounic – Němcová ji věnovala své dílo) – milá, obětavá, přátelí se s babičkou, pomáhá chudým a obyčejným lidem
Hortensie – vyrůstá u kněžny, milá, v babičce nachází porozumění
Viktorka

Jazyková stránka: Dílo s lidovými prvky – u pobožných lidí spisovný lidový jazyk a u nevěřících lidí nespisovný lidový jazyk, občas se vyskytují i vulgární výrazy (myslivec, mlynář). Nářečí, archaismy, přirovnání a přímá řeč.

Kompozice: chronologická, ale často vyprávěny vzpomínky, např. babiččino setkání s císařem Josefem, její láska k Jiřímu. Psáno v er – formě.

Tématická výstavba: Obraz venkovského života, vzpomínky na mládí, kontrast ideálu s reálným životem. Dílo z období realismu, ale je velmi zidealizované, co se týče vztahů a charakterů lidí. Dílo zachycuje vzpomínky na dětství Boženy Němcové (Barunka).

Časoprostor: Staré bělidlo, Čechy, 19. století. Dějová linie je popisována v cyklickém čase, čtvero ročních obchodí, slavení svátků tradic a obyčejů.

Dílo je na pomezí realismu (pravdivé zachycení skutečnosti, zobrazení každodenního života, studium člověka a společnosti, ovlivňování hrdinů) a romantismu (náklonnost k přírodě, historii a fantazii, ztotožnění hrdiny s autorem, nešťastná láska)

Filmová a divadelní zpracování:
Babička (film, 1921) – černobílý němý film z roku 1921, v roli babičky Ludmila Lvová-Innemannová, v roli Barunky její dcera Liduška Innemannová
Babička (film, 1940) – černobílý film z roku 1940, režie František Čáp, v roli babičky Terezie Brzková, v roli Barunky Nataša Tanská
Babička (film, 1971) – dvoudílný barevný televizní film z roku 1971, režie Antonín Moskalyk, v roli babičky Jarmila Kurandová, v roli Barunky Libuše Šafránková
Babička (opera) – opera Antonína Vojtěcha Horáka na libreto Adolfa Weniga, uvedená v Národním divadle
Babička – divadelní hra uvedená v Národním divadle v letech 2007–2010, v roli babičky Vlasta Chramostová
Babička – divadelní hra uvedená v Divadle Na Fidlovačce v roce 2013, v roli babičky Eliška Balzerová

Překlady do jiných jazyků:
Do hornolužické srbštiny knihu poprvé přeložil roku 1883 spisovatel a farář Filip Rězak (pod názvem Naša wowka), podruhé ji přeložili v roce 1962 Hanaróža Völkelowa a Pawoł Völkel (Wowka).
Do rumunštiny Jan Urban Jarník: Bunica (1885).
Do katalánštiny a španělštiny Rudolf Jan Slabý: L’àvia a La abuela (cca 1924).