20. Nástup Napoleona k moci, jeho vnitřní i zahraniční politika a situace v Evropě po jeho pádu

C.) OBDOBÍ THERMIDORIÁNSKÉHO KONVENTU (1794-1795)

• politická moc: obchodníci, podnikatelé (velkoburžoazie)
• cíl: ukončit revoluci
• řeší levicovou politiku jakobínů
• podpora ekonomiky a obchodu – zrušili maximální ceny, rostou jak ceny, tak mzdy – ty ale podstatně méně – opět nepoměr – prohlubuje se problém nedostatku potravin
• tomuto období se také říká období bílého teroru

• odpor royalistů – royalisté (monarchisté) pořádají povstání, chtějí vrátit F před rok 1987, je ale neúspěšné, potlačuje ho Napoleon

• zahraniční politika => ukončení válek => 1795 podepisují separátní mír s Pruskem, Španělskem a Nizozemím (přetrvávají konflikty pouze s Rakouskem)
• je vytvořena nová ústava, která částečně omezuje občanská práva
• 25. 10. 1795 – konvent rozpuštěn, revoluční zásady ukončeny

9. D) OBDOBÍ DIREKTORIA (1795 – 9. 11. 1799)

• vytvořena nová forma republikánské vlády
• v čele 5-ti členný výkonný orgán => moc výkonná; zákonodárný orgán (sbor) = Rada pěti set + Rada starších
• hlavní cíl: obnovit Francouzskou ekonomiku, podnikání, merkantilismus
• 1796 se koná „spiknutí rovných“ => v čele Gracchus Babeuf => vychází z myšlenek na rovnou, společensky nerozvrstvenou společnost = komunistická vize; Klub rovných byl tajný raně socialistický spolek, který chtěl státní převrat, po němž by se vlády ujali zemědělci a městský proletariát – je ale odhaleno, hlavní představitelé popraveni, neúspěch
• 1799 – chaos, povstání, zadluženost státu => 18. brumaire ( 9.11. 1799) Napoleonský převrat – do čela F se dostává Napoleon Bonaparte – jmenuje úředníky, soudce, senát + 2 konzuly * DIREKTORIUM TŘÍ = A. Sees + Bukov + Napoleon (Napoleon je nejschopnější a tak je jmenován 1. konzulem)

• 1802 – Napoleon jmenován  doživotním konzulem
• 1804 – Napoleon provedl další státní převrat – nechává se korunovat na císaře (i se svou manželkou) – 1. republika zaniká

OBDOBÍ NAPOLEONOVY DIKTATURY, CÍSAŘSTVÍ, VÁLKY

DOMÁCÍ POLITIKA

• vládne jako císař Napoleon I. společně se svou manželkou Josefínou
• papež (Pius VII.) ho odmítl korunovat, byl u obřadu jen z nutnosti legitimity, ale korunu si nasadil Napoleon sám
• stává se zakladatelem dědičné dynastie => končí období 1. republiky => CÍSAŘSTVÍ
• Napoleon ruší mnohá privilegia, zavádí císařský absolutismus
• je nekontrolovatelným vládcem, opírá se především o armádu => vojenský absolutismus; byrokracie  – úředníci jmenováni panovníkem
• snaha o konsolidaci (upevnění, ustálení) francouzské společnosti
• kontroluje ceny, zajišťuje zásobování Francie
• vrací se šlechta, které byly navráceny pozemky, ale ne postavení (kompromis – dostávala tituly za zásluhy, odmítal posty ze cti, ale podporoval posty za schopnosti)
• duchovenstvo – Napoleon uzavírá s papežem konkordát v roce 1801; kompromis – církev nebude požadovat navrácení původního majetku a katolictví zůstane stále státním náboženstvím, náboženství většiny Francouzů – Napoleon byl nábožensky tolerantní)

REFORMY

• Napoleon vytvářel reformy, aby upevnil svou pozici a aby zmodernizoval Francii – chtěl jí vyzdvihnout na vyšší úroveň
• položil základy moderní ekonomiky
• reformy státní správy – budování moderního byrokratického aparátu

1) zásah do zákonů (soudnictví ) 1804 * CODE CIVIL – základy moderního práva

• čerpá z řeckého a římského práva
• zrušeny některé výdobytky revoluce – odstraňuje všeobecné volební právo, práva žen a dětí, potlačena politická práva
• naopak potvrzuje rovnost občanů před zákonem, náboženskou svobodu, právo na život, potvrzení zrušení feudalismu

       2) podporuje rozvoj školství, vzdělanosti

• cíl: vychovávat loajální občany
• počátky liberálního nacionalismu
• učí se uvědomovat si, že vůči států má občan určité povinnosti

       3) zásah do ekonomiky

• rozvoj podnikání, průmyslu, zemědělství, obchodu – kolonie např. v Africe
• zavádí se nové, pravidelné daně, platí je všichni
• zavádí se nová měna: pozlacené franky
• velké investice do všech odvětví spojených s válkou
• vynález konzervy – usnadňuje zásobování při válečných konfliktech

EXPANZIVNÍ POLITIKA

• 1793 se Napoleon poprvé dostává do popředí, osvobozuje město Toulon, které bylo obsazeno intervencí (anglickou armádou) a royalisty, prosazuje svůj plán, přestože není velitelem a  díky jeho úspěchu se stává francouzským armádním generálem
• 1795 uzavřen separátní mír s Pruskem, Španělskem a Nizozemím
• 1706 byl jmenován do čela francouzských expedičních sborů – cvičí tyto oddíly, především taktika bleskového útoku, série rychlých úderů
• osvobozuje státy od nadvlády – namířeno proti Habsburkům => zavádí sesterské republiky Francie, díky čemuž si v těchto místech zajišťuje podporu; Milán – vzniká zde Cisalpinská republika, Holandsko – Batátská republika, Ligursko – Ligurská republika, Švýcarsko – Helvétská republika
• 1798-1799 – vojenská výprava do Egypta, útok proti britským koloniálním zájmům (Indie) => Napoleon po 1. poražen v námořní bitvě u Abukíru – admirál Nelson mu podpálil lodě
• bitva u Pyramid – při ní byl učiněn objev Rosecké desky, na které byly zaznamenány egyptské hyeroglify (J.P.Champalion – francouzský archeolog od roku 1822)
• po porážce má Napoleon vnitřní motivaci porazit VB, je zhrzen prohrou 
• 1799 návrat Napoleona – politický převrat – období konzulátu – císařství

ETAPA NAPOLEONSKÝCH VÁLEK

• chce oprostit Evropu od starých dynastií (1799-1815)
• Napoleonova politika byla velmi výbojná, věnoval se hlavně válce s intervencí; pomocí šíření revolučních myšlenek chtěl získávat spojence
• obsadil celý Benelux (dosadil tam svého bratra), Švýcarsko a postupně celou Itálii

Vznik proti-napoleonské koalice = VB, Rusko, Rakousko, Sardinie  => snaží se bojovat proti Napoleonovi a chtějí vrátit vše do starých pořádků, Napoleon je pro ně politickým nepřítelem, hlavními iniciátory boje je Rakousko a Rusko (generál Suvorov – éra Kateřiny Veliké,  1800-1801 – nejvýraznější bitvy Rusko x Francie – pro koalici neúspěšné) Rakousko uzavírá mír s Ruskem

Mír VB a Francie = mír v Amiens => obě strany potřebují odpočinek, je to ale pouze strategický krok, VB chce Napoleona odstranit z politiky a Napoleon chce VB pokořit

• Napoleon si uvědomuje slabost námořní armády, chce se do VB podkopat, ale s ničím nezačne, neutrální
• VB také připravuje plány – uvědomují si, že je nutnost zaměstnat Francii na 2 frontách => chtějí přenést boje do Ruska (Rusové koalici podporují, ale na jejich území se nebojuje)

Říjen 1805 bitva u Trafalgaru

• VB (admirál Nelson) x Francie (Fr-Šp koalice)
• poslední námořní bitva; Atlantik
• porážka koalice; Španělsko ztrácí veškerou flotilu, v této bitvě je admirál Nelson vážně zraněn a na následky zranění umírá
• Napoleon si uvědomuje, že VB na moři neporazí

• Téhož roku Napoleon obnovuje boje s koalicí => Rakousko – táhne na Francii od Vídně, Napoleon je ale poráží v bitvě u Ujmu a zatlačuje zpět

2.12.1805 – bitva u Slavkova (u Brna; bitva „Tří císařů“) =>

• Rakousko-ruská armáda x Napoleon
• ruský car Alexandr I., Rakousko: císař František I. (roku 1804 povýšil český král František II. Rakousko na císařství), Francie: Napoleon Bonaparte
• Napoleon vítězí, je podepsána kapitulace a uzavřen Bratislavský mír – Rakousko ztrácí území v severní Itálii

• 1806 Napoleon začíná sklízet plody svého úspěchu; státy jiho a západoněmecké říše se dobrovolně přidávají na stranu Francie => vzniká Rýnský spolek (Napoleon rozpouští SŘŘNN = Svatá říše římská národa německého); František II. se stal jen Františkem I. císařem rakouským, už nikdy více císařem římskoněmeckým
• téhož roku Napoleon porazil pruská vojska vbitvě u Jeny a Aurstadtu
• Napoleon si uvědomuje, že nedokáže VB vojensky porazit, proto v roce 1806 –vyhlašuje kontinentální blokádu Británie – ta nařizovala všem zemím ovládaným nebo spadajícím pod vliv Napoleona zákaz obchodování s Anglií, čímž ji chtěl ekonomicky zničit; Rusko na ní ale nebralo ohledy, tudíž byla neúspěšná
• 1807 – bojoval s ruským vojskem, kterému vytáhlo na pomoc Prusko – Napoleon však Rusko porazil a uzavřel s ním Tylžský mír, ve kterém se R zavazovalo dodržovat kontinentální blokádu a uznat územní změny
• Napoleon okleštil Prusko o část území a částečně obnovil Polsko, když vytvořil Velkovévodství Varšavské

Od roku 1807 začíná pronikání na Pyrenejský poloostrov – záminkou je, že Portugalsko a Španělsko porušuje blokádu => proto Napoleon zabírá Portugalsko – král utíká, 1808 zabírá i Španělsko, svrhne Bourbony a do čela Španělska dosazuje svého bratra (Josef Bonaparte)

• vyvolalo to odpor u španělského obyvatelstva – partizánská válka = gerilla
• => způsob války, ve které nejsou 2 rovnocenné armády, ale dobrovolníci –
  bojují v terénu, využívají lesů, přepadávají malé vojenské jednotky, útoky jsou
  nečekané, neplánované
• od roku 1807 zde bojují i VB jednotky (koordinuje je lord Wellington),
  pomáhají Španělsku porazit F
• probíhají pravidelně do roku 1814 (do osvobození)

Roku 1809 – změna vztahů mezi Francií a Rakouskem, Rakousko je věčnými boji oslabeno, navíc dochází k personálním změnám v Rakousku a opět prohrávají v bitvě u Wagramu; významným nástupcem do nejvyšších míst rakouské politiky je hrabě Metternich (období Metternichova absolutismu) => začátek politického sbližování s Francií

• využívají slabiny Napoleona – touha po synovi (Josefína je příliš stará, aby mu dala dítě)
• nabízí mu dceru Františka I. – Marie Louisa (Habsburská princezna)
• spojenectví Rakouska a Francie – má důstojnou manželku a odstranil konkurenta – rostou jeho ambice

1812 se připravuje na tažení do Ruska (záminka – porušují kontinentální blokádu)

• na scénu přichází nový ruský generál – Kutuzov – symbol Ruska
• Bitva u Smolenska – F x Rusko (Kutuzov poražen)
• Bitva u Borodina – po vojenské stránce remíza, ale F je oslabená, přesto táhne
  na Moskvu => Rusové ale používají taktiku spálené země (vyplování území,
              Alexandr I. nechává vylidnit Moskvu a vypálí jí, útočník je bez zisku)
• F se brzo vyčerpají – zima, bez zásob, obrovská katastrofa
• 1812 Bitva u Bereziny – s F armádou se utrhne most a spadnou do řeky, F je oslabená a nakonec poražená
• armáda je zdecimovaná, ostatní vidí, že Napoleon není neporazitelný, on chce ale vytvořit novou armádu, odjíždí do F a provádí reformu, povolává mladé chlapce (17-18 let), už tam ale není moc víra v úspěch

• 1813 – formuje se nová proti-napoleonská koalice, do střetnutí jde jiné složení armády, opět se přidává Rakousko (Rakousko, Prusko, Rusko a Švédsko)

16. – 19. října 1813– bitva národů = u Lipska => účastní se téměř celá Evropa, zaniká Rýnský spolek, Napoleon je poražen a donucen k abdikaci

=> v březnu 1814 je uzavřena předčasná mírová smlouva v Chamontu – Napoleon stahuje vojska z Evropy, válka už jen ve F, uvědomuje si situaci; konec března 1814 – obléhání Paříže

• na trůn byl dosazen král Ludvík XVIII., který se dělil o moc se sněmovnou
• Napoleon byl vyhnán na ostrov Elba – nebyl popraven, protože měl velké množství přívrženců (Bonapartistů); na ostrově byl „vládcem“, měl tam neomezený pohyb
• 1814-1815 – v Evropě probíhá Vídeňský kongres – ten byl ale přerušen Napoleonovým útěkem
• Napoleon využil příležitosti, když ve F sílila nespokojenost s vládou Ludvíka XVIII., který by rád nastolil absolutismus, a roku 1815 se s hrstkou vojáků vylodil na jihu Francie a táhl na Paříž, cestou se k němu připojili Bonapartisté
• Ludvík XVIII. proti Napoleonovi poslal armádu, ale většina vojáků si Napoleona pamatovali a milovali ho, proto přešli na jeho stranu a pokračovali do Paříže
• Ludvík XVIII. utekl do Anglie
• Od března do června 1815 bylo obnoveno císařství Napoleona I. – „Sto denní císařství“
• spojená prusko-anglická vojska pod vedením britského generála Wellingtona porazila Napoleona června 1816 v bitvě u Waterloo v Belgii
• Napoleon byl poslán na ostrov Sv. Heleny, kde byl vězněn a roku 1821 zemřel (údajně na otravu arsenem z tapet)
• Na francouzský trůn se vrátil Ludvík XVIII. z rodu Bourbonů a vládl spolu se sněmovnou
• po celé Evropě se vracely na trůn absolutističtí vládci, kteří byli sesazeni Napoleonem

ZÁPORY NAPOLEONSKÝCH VÁLEK

• národnostní a kulturní nátlak
• velké ztráty na životech

KLADY NAPOLEONSKÝCH VÁLEK

• rušení feudálních přežitků
• vydávání občanských zákoníků
• podpora výroby a obchodu směrem ke kapitalismu

PONAPOLEONSKÁ EVROPA

• po Napoleonově pádu se vše vrátilo k předešlému stavu, feudální přežitky se vracely a občanské zákoníky byly rušeny
• buržoazie byla odsunuta dozadu a celá polovina 19. století byla plná buržoazních revolucí
• od září 1814 – červen 1815 – formování ponapoleonské Evropy
• mají se obnovit staré pořádky, situace se má navrátit před rok 1789

VÍDEŇSKÝ KONGRES

• účastní se téměř všechny evropské státy – kromě Osmanské říše
• cíl: navrátit bývalé politické poměry; chtějí, aby z Evropy zmizely revoluční liberalistické myšlenky; nové uspořádání světa a Evropy
• hlavní myšlenka: aby opět ve všech státech byla tradiční dynastická politika
• Rakousko: František I.; (hrabě Metternich – kongres je jeho nápad, řídí ho)
• Rusko: car Alexandr I.
• Prusko: král Friedrich Vilém III.
• VB: lord Wellington
• přizvali sem i Francii, za ní zde jedná Ludvík, Francie je už vnímána jako konstituční monarchie, proto se smí účastnit
• na Vídeňském kongresu byly stanoveny 4 základní principy =>

1) Princip – legitimita bývalých vládnoucích dynastií

• na trůny se mají vrátit dynastie před VFR
• Západní Evropa – Šp., Por., Niz., Belgie

2) Princip – systém rovnováhy sil

• snaha, aby se žádný ze států nestal hegemonem, nezískal převahu; 5 států si rozdělilo Evropu
• k rozdělení došlo, aby si žádný ze států nečinil nároky na vyšší postavení
• pentarchie = 5 mocností se podílí a rozhodují o vývoji Evropy
• tvůrce: Metternich („hrabě rovnováha“)

3) Princip bezpečnosti

• vojenská ochrana Evropy
• snaha zabezpečit výsledky Vídeňského kongresu
• vzniká myšlenka kolektivní obrany – bezpečnostní ochrana
• 1815 vzniká Svatá alienace – kolektivní orgán, instituce => tvůrcem je ruský car Alexandr I. a kníže Metternich
• hlavní páteř: Prusko, Rakousko, Rusko, ale podepsaly to téměř všechny státy
• cíl: zajištění míru, udržení pořádku v Evropě a potlačení případných revolučních hnutí, snaha udržet výsledky kongresu, zabránit drancování
• silně kontroverzní organizace, až do 20. století (do I.SV)

4) Princip – územní změny, vyrovnání

• Rusko => získává Besarábii a Finsko – ve formě autonomního knížectví; dále Polské království (Varšavské velkovévodství), které k sobě připojuje a vytváří Rusko-Polskou personální unii; Polsko je pouhou gubernií (kolonií), žádná politická účast, oficiálním názvem je Kongresovka, ale stejně je součástí Ruska
• Rakousko => získává vyspělou oblast střední Itálie => Benátsko a Lombardie, ztrácí ale Belgii, ta získává nezávislost – Habsburkové se tam nevrací a za to dostávají Lombardii. (Další zisky: Halič, Ilejrská oblast, Toskánsko – potvrzení vedlejších Habsburků, Modena, Parma)
• Severní Evropa => vznik Švédsko-Norské personální unie, neutralita Švýcarska
• VB – získává Helgoland; dále zisk malých, ale strategicky (vojensky a obchodně) významných míst – Malta, Kréta, Cejlon, Kapsko; podmaňuje si Jónské ostrovy, koloniální zájmy, Indonésie – řeší se zámoří
• Bývalá SŘŘ/SŘŘNN => konec 1806 => vznik Rýnského spolku, který po roce 1813 zaniká, ale vzniká Německý spolek (36-41 nezávislých států + 4 hanzovní města); v čele stojí rakouský císař, po politické stránce Německý spolek podléhá Rakousku
• Apeninský poloostrov => potvrzuje rozdrobení Itálie, Savojská dynastie – Království Sardinské a Piemont