13. Nástup Habsburků na český trůn, vznik a vývoj české stavovské opozice v době jejich vlády

FORMOVÁNÍ HABSBURSKÉ MONARCHIE

– základní mezník je rok 1526 → dochází k dynastickému neštěstí → zabit český a uherský král Ludvík Jagellonský (v bitvě u Moháče při bojích s tureckou expanzí)

– takové Rakousko-česko-uherské soustátí vydrží až do r. 1918

– rod Habsburků v čele Sv.ř.ř., později i v čele Sv.ř.ř. národa německého

– na počátku 15. stol. se stávají nejsilnější dynastií, kdy španělský král z dynastie Habsburků Karel (Karel V.) přijímá titul císaře

– 1526 – jeho bratr Ferdinand je prohlášen za krále českého a uherského →  Francie se ocitá v sevření jedné dynastie

Středoevropská habsburská monarchie:

  – Alpské + Rakouské země – dědičné země Habsburků  

– patří sem Horní a Dolní Rakousy, Korutansko, Kraňsko, Štýrsko a Tyrolsko

– historické země po Přemyslu Otakarovi II.

  – Uhry + Sedmihradsko – západní Uhry (dnešní Slovensko), Chorvatsko, Budínský pašalik…

  – Země Koruny české – české království + vedlejší země (Markrabství moravské, Slezská knížectví, Hodní a Dolní Lužice…)

  => tyto oblasti pevný územní základ monarchie

– zakladatel Ferdinand I. (1526-1564) → spojuje tyto oblasti pod svou vládu

– drobné državy ve Sv.ř.ř. jsou samostatná obchodní města

– Habsburská monarchie byla mnohonárodnostní, mnohojazyčná, mnohokulturní => velké problémy (nestabilita + politická a hospodářská nejednotnost)

– od 16. do 18. stol. centralismus → úsilí vytvořit jednotné centrum, které by spravovalo všechny oblasti a omezilo zemská privilegia (centrem měla být Vídeň)

– vytvoření absolutismu → absolutní pol. moc by měl mít panovník

– rekatolizace – Habsburkové chtějí, aby katolictví bylo jediným státním náboženstvím → chtějí znovuobnovení katolické církve a pomocí inkvizice vymítit lutheránství a podobné

POSTAVENÍ ČESKÝCH ZEMÍ

– spolu se Slezskem mají dominantní úlohu v monarchii

– “pokladnice a obilnice monarchie“ → nejvyspělejší a nejbohatší celek monarchie

– Habsburkové české země využívaly (neúměrné hospodářské zákroky, vysoké daně…)

– využívány v řemeslné i průmyslové výrobě → pod silnou zátěží (pokladnicí panovníků)

– důsledkem využívání bylo velké zaostávání → příčiny: Habsburkové zde nepodporovali žádný rozvoj (dlouho středověké uspořádání) + špatné geografické usmístění (středoevropskému regionu se vyhýbají obchodní cesty) + poškození z dob husitství + nehospodárnost Habsburků (jen vyváží a rozhazují, žádné shromažďování)

– zemědělství: dominantní zásobárna zemědělských objektů (vinařství, obilniny, pivovárenství, brambory…)

– řemesla → velký rozvoj (ostatní oblasti agrární) → potravinářství, textilní výroba (výroba plátna a sukna → české bylo levné a kvalitní, mohli konkurovat západu), sklářské řemeslo (porcelán → vhodné podmínky, naleziště Kaolínu) → vznikají první manufaktury

– stagnace – narůstající robota (až nevolnictví) → existence cechů → likvidují konkurenci (mají svou oblast a svůj produkt, kvalita nehraje moc velkou úlohu)

FERDINAND I. (1526-1564)

– získává jako první dědičně trůn v Čechách (dále králem Uherský, Slezským…)

– 1526 – přijatý českým zemským sněmem (nabízí reálný politický program vyhovující šlechtě)

– na počátku přislíbil v politickém programu zachování stavovských práv a náboženské svobody → tyto přísliby se ale liší s jeho reálnými cíly → po nástupu sliby nedodrží a se Španělskem formuje nespokojenost

– spolu s bratrem Karlem V. ovládali velkou část Evropy (španělské soustátí, S. ř. ř., Pyrenejský poloostrov, dnešní Benelux, část Apeninského poloostrova, državy v zámoří…) → Habsburci neměli v Evropě konkurenci

POLITIKA FERDINANDA I.:

– založil dlouho trvající program dynastie

– tři základní priority:

  1) vybudování absolutistického státu → chce důsledně potlačit pozůstatky stavovského státu (mají podle něj příliš velká privilegia) → jediným rozhodujícím prvkem má být panovník

– chce přísný centralismus (všechny hlavní instituce jsou ve Vídni)

– 1527 – dvorské úřady (rady) – instituce (řídící orgány ovládané Vídní), které rozhodovali o monarchii → v čele skupina úředníků a aristokracie (poradní orgán, jen katolíci), která plnila jeho požadavky => potlačení privilegií stavů (ztrácí možnost o svém území rozhodovat)

  2) rekatolizace → snaha o obnovení postavení katolické víry (zcela odmítají jiná náboženství) → přívržence ostatních náboženství pronásledují → způsoby stíhání: násilná cesta + pomocí církevních nástrojů (1556 – do Čech přicházejí Jezuité, řád ze Španělska, zakl. Ignác z Loyoly → nejlepší vzdělávací programy, 1561 – obnovení pražského arcibiskupství → šíření myšlenek Ferdinanda → katolíci do nejvyšších úřadů)

  3) ochrana soustátí → boje proti osmanským Turkům

– v zemi se zároveň vytváří a rozšiřují nekatolické směry (lutheráni, husité, Jednota bratrská…) → na tuto situaci Ferdinand reaguje tím, že povolává Jezuity, kteří se rozptylují do celé společnosti a slídí

– 1546 – 1547 – I. proti habsburské povstání → příčiny: Ferdinand svolává radu, aby sehnal bez souhlasu stavů peníze na pomoc Karlovi s jeho protestanty → finanční zátěž vysokými daněmi + Češi odmítají absolutistický stát, jsou nespokojení a vyhlašují odpor + neplní předvolební program → stavy se vzbouřily (vyšší i nižší šlechta) → odmítaly vybrání speciální daně → snaha sesadit Ferdinanda => povstání neúspěšné (potlačeno) kvůli slabosti českého státu (byli nejednotní, nevytvořili pořádný politický program, nekoordinovaní)

– srpen 1547 – zasedá Bartolomějský sněm → panovník se schází s českými stavy → vymýšlí jim tresty → dochází víceméně ke kompromisu (menší konfiskace majetku) → hlavním viníkem povstání jsou označena města → tvrdě potrestaná: omezená politická práva, nižší postavení na sněmech, do měst dosazováni královští zemani, přísná kontrola, svržení hradeb, likvidovány zbroje → omezená města vydána na pospas

– stavy na Bartolomějském sněmu se musely zavázat dědičností trůnu Habsburkům → zde zvolen nejstarší syn Maxmilián jako zástupce

– narůstá náboženské pronásledování nekatolických náboženství (hlavně Jednoty bratrské)

MAXMILIÁN II. (1564-1576)

– tituly: český, uherský, římskoněmecký král a později císař Svaté říše římské

– pokračuje v absolutismu a centralismu

– nábožensky tolerantní → ochotný i vyjednávat (byl nerozhodný až vlažný panovník)

– inklinuje k protestantství, i když je nucen vyznávat katolické náboženství (Ferdinand mu hrozil tím, že ho vydědí)

– vychováván na Španělském dvoře (vzdělaný, inteligentní, polyglot) → španělský vliv se dostává i k nám na dvůr

– oženěn s ortodoxní španělskou princeznou Marií

– pro české stavy úlevou (nevydává dekrety, nepronásleduje)

– snadno přesvědčitelný

– 1574 – tuhé vyjednávání mezi ním a stavy  → Maxmilián chtěl zaručení následovnictví synovi Rudolfovi a stavy očekávaly zaručení náboženské svobody → Maxmilián souhlasí se sepsáním České konfese

– 1575 – Česká konfese = soupis článků víry → po mnohaměsíčních jednáních všech nekatolických náboženství došlo k příslibu náboženské svobody  → Maxmilián z podpisu vycouval, ale zaručil jim požadavky ústně => mělo skončit období pronásledování

RUDOLF II. (1576-1611)

– už císař Svaté říše římské

– 1583 – přesídlení Rudolfa II. do Prahy

– silně poznamenán výchovou ve Španělsku na dvoře Filipa (silně katolické) → zde připravován na roli panovníka → konzervativní, netolerantní k jiným náboženstvím

– neuznává Českou konfesi

– dvě etapy vlády → první je období ještě mentálního zdravý, kdy je politicky schopný → druhá etapa už se vyznačuje jeho mentální chorobou (deprese, nezájem o vládnutí)  → vypouští politiku

– s ním přichází na začátku vlády tzv. španělské období, španělská strana → blízký okruh skupiny rádců (z katolické šlechty) kolem Rudolfa, která má zkušenosti se španělskou politikou (též absolvovali výchovu ve Š)

– snaha nekatolíky vyhnat ze všech úřadů → velké pronásledování

– Lobkovicové (první byl Zdeněk Vojtěch) – český šlechtický rod podporující Rudolfa

– české stavy se proti Rudolfovi bouří, protože porušuje Českou konfesi

– za jeho vlády je země ohrožena osmanskými Turky → boje s Turky (Rudolf už není při smyslech, vládnou za něj jiní)

– vede politiku kompromisů → nechce vést boje s Turky → platí jim za mír

– za jeho vlády se stává Praha kulturním centrem říše a tím i celé Evropy → Čechy získávají největší pozornost v Evropě → vše přesidluje do Prahy                                                                                                     

– dostává se do konfliktů s nekatolíky, formuje se opozice (české stavy), s kterou spolupracuje bratr Rudolfa arcivévoda Matyáš H., který chce získat korunu (rodinné pře o korunu)

– Rudolf se stěhuje do Prahy → sílí konflikty se stavy → hrozí vojenské střety

– proti Rudolfovi je povolán pasovský biskup Leopold (říšský kníže) → 1608 – rabování českých zemí až k Praze → 1611 pasovský vpád donutí Rudolfa k odstoupení

-vpád nakonec skončí smírem

– 1608 – Libeňský mír (na Libeňském zámečku) = mírová smlouva mezi Rudolfem a Matyášem + nekatolíci → rozhodnutí o tom, kde a kdo bude vládnout => dvojvládí → Matyáš získává vedlejší země české, Moravu, Uhry a Alpské (Rakouské) země → Rudolfovi zůstávají jen české země a Svatá říše římská

– 1609 – Rudolfův majestát → čeští nekatolíci dosáhnou písemného dojednání o svobodě náboženství → písemné potvrzení České konfese → uzákonění náboženské svobody (platící i pro poddané) → každý člověk si volí víru podle sebe

– Rudolf ji byl nucen stavy podepsat, i když s tím vnitřně nesouhlasil (ústupek nekatolíkům)

– jeden z nejvýznamnějších dokumentů v historii Habsburků

=> Čechy se stávají nábožensky nejtolerovanějším státem

– 1611 – další opozice vůči němu → chtějí ho svrhnout → sám se v Čechách vzdává trůnu

Rudolf II, jakožto mecenáš umění

– měl velké umělecké cítění → silně podporoval vzdělanost a umění v Čechách

– v Praze, jakožto uměleckém centrum, koncentruje většinu jeho sbírek (ty potom budou rozkradeny za Třicetileté války)

– období renesance pomalu končí a do Čech se dostává nový umělecký sloh – manýrismus → proud mezi renesancí a barokem, opouští pravidelnost, přísnost a geometričnost  → svobodné vytváření autorových vizí (nejvíce se sloh odrazuje v malířství)

– umělci manýrismu: Giuseppe Arcimboldo → portrét Rudolfa II., alegorie ročních období

El Greco → maluje výjevy ze španělské společnosti → jeho postavy mají zvláštně protáhlé hlav (Pohřeb hraběte Orgaze…)

– manýrismus rychle vystřídá rané baroko (hlavně v podobě architektury, např. Matyášova brána na Pražském hradě) → Rudolf i hodně podporoval židovskou Prahu

– v roce 1618 je život v Čechách narušen Třicetiletou válkou a rozvoj přichází až po válce

– Rudolf hodně lákal do Prahy i různé vědce a teoretiky (Brahe, Kepler…) → Rudolf se hodně přikláněl k okultním vědám → snažil se vytvořit látky, po kterých lidstvo bažilo

MATYÁŠ (1611 – 1619)

– sídlo zpět ve Vídni -> Praha pouhým provinčním městem (vláda místodržících)

– psychicky labilní -> vládu přenáší na svého rádce (sám se zabývá víc vzděláním)

– katolíci i protestanti se snaží posilovat pozice -> vznik Protestantské unie a Katolické ligy

– spojuje se s nekatolickými stavy proti Rudolfovi -> nedodržuje platnost listiny -> další boje mezi katolíky a nekatolíky (vypalování kostelů..např. V Hrobech)

– nemá potomky -> vyvstává otázka nástupnictví

– kandidátem Ferdinand Štýrský (zcela nekompromisní vůči nekatolíkům)

                           – proti česká nekatolická stavovská opozice

– slibuje platnost Rudolfova majestátu > 1617 přijímají kandidaturu; (1618 v Uhrách)

– katolíci se cítí silní a začínají porušovat Rudolfův majestát > 1618 shromáždění nekatolické šlechty v Praze > 23.5.1618  delegace na Pražský hrad za místodržícími – charakter improvizovaného soudu – přečetli místodržícím obvinění pro soustavné porušování svobod

> svrhnuti z oken = třetí pražská defenestrace > začátek třicetileté války

– sněmem ustanovena zemská vláda třiceti direktorů

– evropští protestanti neposílají očekávanou podporu, Nizozemí pouze finanční podpora

FERDINAND II.

– 1619 umírá Matyáš a nastupuje Ferdinand II.

– v Praze se shromáždil generální sněm stavů zemí Koruny české – Ferdinand II. prohlášen za sesazeného a zvolen byl kalvinista Fridrich Falcký (1619-1620) = zeť angl. krále Jakuba I.

> do Čech se začaly shromažďovat spojená vojska Katolické ligy a Habsburků

> 8.11.1620 – střet stavovských a císařských vojsk na Bílé hoře – nepříliš disciplinovaná, unavená a špatně placená stavovská vojska byla za 2 hodiny poražena

> Fridrich Falcký s celým dvorem utíká ze země = Zimní král

> na českém trůně Ferdinand II. (1620-1637) – snaha o stabilizaci – násilná rekatolizace

– zřídil mimořádný tribunál a kruté potrestání odboje – někteří utekli, 21.6. 1621 27 pánů na Staroměstském náměstí popraveno

– vydal Obnovené zřízení zemské (1627 pro Čechy, 1628 pro Moravu)

            – uzákoněno dědičné právo Habsburků na český trůn

– katolické vyznání jediné povolené (výchova dětí v katolických školách) = pro    

   všechny příslušníky nekatolických církví povinnost přestoupit na katolictví nebo   

   odejít ze země > masová emigrace, zrovnoprávněna němčina s češtinou, panovník má výhradní moc zákonodárnou (odpovědní všichni zemští úředníci)