11. Příčiny, průběh a důsledku objevných plaveb, změna myšlení na počátku raného novověku

– velké politické, společenské a myšlenkové změny

– dobu od počátku 15. do pol. 16. stol. můžeme označit jako období zlomu v dějinách

– přispěl k tomu opětovný růst populace v celé Evropě, rozvoj řemesel a obchodu
– již existuje kupecký kapitál a objevuje se hledání nových odbytišť, surovin a prostředků

Příčiny zámořských objevů:

1. A) ekonomické – stěžejní důvod, omezený obchod s Indií, jelikož r. 1453 Turci dobývají Cařihrad, uzavírají území a je nedostatek orientálního zboží, vyčerpání surovinové základny drahých kovů v Evropě, hledání nového odbytiště (týká se hlavně severoitalských měst)
2. B) mentalita – touha po poznání, opadá strach z neznámého pod vlivem humanismu a renesance, s tím se zlepšuje technika (využita při stavbě lodí) a získání nových poznatků

1) expanze Osmanských Turků

 – v průběhu 13. století vůdce Osman začíná formovat základy osmanské říše

 – expanze probíhá z východu směrem na jihovýchodní Evropu a Malou Asii

 – 1453 – dobyli Cařihrad (Konstantinopol) – tehdejší centrum obchodu → zánik Byzantské říše → vzniká vlastní stát (hl. m. je Istanbul – přejmenování Cařihradu) => nově vzniklý stát slouží k dalším výbojům směrem do Evropy (Balkánský poloostrov, Středozemní moře…) → zabírají oblast Blízkého východu a tím přerušují obchod mezi Evropou a Asií

=> jelikož si Evropa už zvykla na orientální asijské zboží, vzniklý problém řeší hledáním nové cesty do Asie (po souši to nejde, tak volí cesty po moři)

     – hlavními státy na počátku zámořských objevů bylo Španělsko (směr západ) a Portugalsko (JV směr, chtěli se dostat do Indie podél Afriky) → oba státy svoji pozici udrží do 16. stol., a poté dominanci získávají další stály, jako je Anglie, Francie, Nizozemí…

2) nedostatek drahých kovů

    – Evropě dochází zásoby stříbra a zlata

    – záměr najít nová naleziště (byly nalezeny na pobřeží Afriky, Pobřeží slonoviny, v Jižní Americe-naleziště zlata a stříbra)

3) územní expanze

    – chuť Evropy dobývat (snaha podmanit si nové oblasti, pokořit je a připojit k sobě)

4) touha objevovat

    – Evropa má konečně technické předpoklady (nové přístroje na orientaci, kompas, lodě, objeven plachtový systém, více plachtové lodě, zlepšení kormidel, astroláb-přístroj, který pomáhá k orientaci podle hvězd na nebi, rozvoj astronomie, glóby…)

    – nové rychlejší a bezpečnější lodě se nazývaly karavely a byly to trojstěžníky

První zámořské objevy se dělí podle toho, která oblast je v zájmu:

1) Portugalsko (jih Afriky)

2) Španělsko (na západ obeplout zeměkouli)

-obě mocnosti se chtějí dostat do Indie, ale každá volí jinou trasu

PORTUGALSKO

– jsou prvními iniciátory zámořských objevů, začínají se severem Afriky

– do Afriky pluly se záměrem najít zlato, ale nevydávali se do vnitrozemí (nebyly tam pro ně příhodné podmínky) 

– začínají už začátkem 15. století → v tomto století dochází k rozvoji státu → portugalští princové podporují zámořské plavby

–  princ Jindřich (“Mořeplavec“)

  – syn krále Jana I., první iniciátor

  – velmistr Kristova řádu

– chtěli získat zlato a suroviny

– 1415 – podmanili si první území v Africe – město Cueuta (vybudovali si tu kulturní a obchodní základnu) → odtud podnikají další výpravy → dále získávají území na pobřeží Afriky (Madeira, Kanárské ostrovy, Azorské ostrovy, Kapverdské ostrovy…)

– 1434 – pokořují mys Bojador

– 1488 – obeplutí mysu Dobré naděje (nejjižnější cíp Afriky) Bartolomeoem Diazem → otevření cesty do Indie

– 1497 – 1499 – Vasco de Gama podnikl první cestu do Indie kolem mysu Dobré naděje →  zakotvil v přístavu Kalikut → obnovení kontaktu Indie s Portugalskem → zprostředkování pravidelné cesty → P na chvíli obchodním megapolisem → V. de G. také bojoval v mnoha bitvách proti Arabům, které nakonec porazil

– 1500 – objevena Brazílie (Pedro Cabral)

– Portugalsko bohatne, překonává italská města

– faktorie = obchodní osady zakládány Portugalci → staví při objevování nových území

– obchodní centrum, slouží k doplnění zásob, obchod s místním obyvatelstvem

– většinou ekonomické základny při pobřežích, pro impérium velmi důležité

 – nejznámější je Goa = indická faktorie (založena 1510), Macao (Čína)

– Fernão de Magalhães – podnikl námořní výpravu kolem světa → úspěšně obeplul svět (ze západu na východ) → obeplul jižní Ameriku Magalhãesovým průlivem  → když se dostal do Tichého oceánu, nepotkala ho žádná bouře (odtud název) → zajistil se tím o definitivní potvrzení teorie kulatosti Země

– Portugalsko stejně jako Španělsko projevuje vůči novým územím majetnické sklony (násilné podmiňování, vnucují jim své náboženství → pokřesťování (christianizace))

– Portugalci neuměli dobře využít bohatství – nahrazení kapitalistickými státy typu Anglie

– z Afriky si přivezli např. koření, otroky, ebenové dřevo, slonovinu

ŠPANĚLSKO

– nezačali objevovat dříve než r. 1492, jelikož na území Španělska probíhala reconquista (museli se zabývat vnitrostátními záležitostmi – nejdříve museli vyhnat Araby ze Španělska, s kterými bojovali od 8. století) → reconquista skončila dobytím Granady (2.1.1492)

– Kastilie a Aragonie – dvě království, která byla v čele při znovudobytí Španělska

– uzavřením sňatku Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského roku 1469 začalo sjednocování Španělska a následné podmiňování dalších území → 1479 vznik unie Kastilského a Aragonského království → 1516 vzniklo oficiálně Španělské království

– v tomto období byla velmi důležitá katolická církev – ideologický základ → pronásledování Židů, Arabů…nutí je přijmout křesťanskou víru

– inkvizice = právní instituce katolické církve či španělských a portugalských panovníků, která se měla vypořádat s kacířstvím → vyšetřování prováděná církevní institucí, většinou za pomoci světské moci → ve Španělsku dosáhla statusu státního úřadu v čele s Isabelou Kastilskou (inkvizice byla též cesta k zbavování se odpůrců)

– Kryštof Kolumbus – pocházel pravděpodobně z Janova, přišel za Isabelou s nápadem, že se dá přes západ dostat do Indie (na tuto myšlenku přišel díky astrologovi Toskaninimu) → toužil objevit bájné bohaté Cipango → po odmítnutí u Portugalského a Anglického dvora se obrátil do Španělska, po 1. jednání byl odmítnut, po přímluvách ho královna Isabela vyslyšela (Kolumbus požadoval titul guvernéra a místokrále a 1/10 zisku) → 3. 8. 1492 vyjel s 90 muži z přístavu Pálos 3 lodě – Santa Maria (karaka), Pinta a Nina (to byly karavely – obchodní lodě) → Po 3 měsících plavby přistály lodě 12. 10. 1492 u ostrova San Salvador (dnešní Bahamy)…poté dále objevil Malé Antily, Kubu, Haity… → Kolumbus byl přesvědčen, že přistál v Indii (proto je nazývá indiáni) → postupně se seznamovali s tamním obyvatelstvem → zlata získali poměrně malé množství a tak španělské království ani církev nepovažovali cestu za úspěšnou → přesto byl Kolumbus po návratu přivítán se slávou → postupně podnikl do Ameriky ještě 3 cesty: 1493 – 2. cesta – vyjelo 17 lodí, 3. cesta, 1502 – 4. cesta – výpravy kolem řeky Orinoko → během těchto plaveb dále objevil Portoriku, Martinik, pobřeží jižní Ameriky… → význam jeho plaveb tkví v objevení nového kontinentu a nových poznatků → popsal tamější domorodce, flóru, faunu

– Amerigo Vespucci – Ital, který se zúčastnil první Kolumbovi výpravy a poté i několikrát navštívil Ameriku sám → dal podnět k tomu, že od r. 1507 se jedná o nový kontinent, který je nazván země amerigova → dále podrobně popsal tamější krajinu, zejména kolem Orinoka

– Vicente Yáñez Pinzón – také se poprvé přes moře dostává díky Kolumbovi (kapitán Pinty) → zůstává v Americe a posouvá španělské hranice níže → zakresluje ústí Ameriky

– Vasco Nuňez de Balboa – roku 1513 překročil Panamskou šíji a jako první spatřil Tichý oceán, který nazval Jižním mořem

– Hernando Cortéz (kolonizátor – conquistador) – přijíždí do oblasti dnešního Mexika → dobil Mexiko a r. 1521 rozvrátil Aztéckou říši – hl. m Tenochtitlán, panovník Montezumy II. (využil naivity domorodců) → stal se místodržitelem a zemi nazval Nové Španělsko → pokřesťování (zakazování jejich “bůžků“) a likvidace domorodců → r. 1535 objevil Kalifornii

– Francisco Pizzaro (conquistador) –  hledal bájné město se zlatem – Eldorádo → politicky destabilizoval Inckou říši → jejich říše se rozkládala u jezera Titicaca na území dnešního Peru, Bolívie, Kolumbie, Chile, Ekvádoru a Argentiny (vlastnili hodně zlata) → F.P. využil hádky dvou předních Inků a r. 1535 zajal jednoho z nich – Atahualpa, donutil ho ukázat mu bájný poklad a poté ho na místě zabil → r. 1535 položil základ městu Lima

– r. 1517 se setkali s kulturou Májů (ovládali astronomii, používali kalendář, zhotovili mapy celé říše, používali obrázkové písmo, využívali vodovod, stavěli domy a chrámy podobné egyptským pyramidám)

– vztah mořeplavců k domorodcům vystihuje – “přijít, zabrat, podmanit si“

– požadovali po nových územích, aby jako jedinou autoritu přijali španělského krále a aby jim též odváděli daně

Důsledky zámořských objevů:

– ovlivnily všechny oblasti života

– hospodářské (ekonomické) důsledky: zlepšuje se ekonomické postavení Evropy a životní úroveň obyvatel

– cenová revoluce – Evropa je po objevech v 16. stol. přesycena dostatkem zlatých kovů, velkých zásob zlata a stříbra → klesá hodnota zlata → zvyšování cen základních potravin → negativní ovlivnění všech vrstev (zejména té slabé)

– nárůst zahraničního obchodu – základ světového obchodu → západ rozmnožuje statky → základ světového kapitalismu

– rodí se Atlantický trojúhelník – pravidelný obchod mezi zúčastněnými kontinenty (Evropa, Amerika, Afrika) → Evropané dováží do Afriky suroviny (alkohol, zbraně…) a uplácí tím náčelníky černých kmenů → získávají za to pracovní sílu (zaváželi do Ameriky), zlato a jiné luxusní zboží (do Evropy) → pobřeží Slonoviny nejžádanější oblast → obchod s černým masem (z Afriky do Ameriky) → z Jorubských kmenů většina otroků → otroci se nejčastěji vozili do oblasti dnešní Brazílie → Evropa do Ameriky dovážela zemědělské nástroje a nové plodiny (obilí…) na zlepšení obdělávání půdy + dovezli jim alkohol, zbraně, koně, nemoci → Evropané z Ameriky získali kukuřici, kakao, brambory, tabák a syfilis

–technické důsledky → technologický pokrok (stavby lodí, nové pomůcky…)

– politické důsledky: v průběhu 15. – 16. stol. se mění politické centrum (předtím to byl západ – Francie, Anglie, nyní jím byl Iberský poloostrov – Španělsko, Portugalsko) → Š, P drží monopol obchodu s objevenými oblastmi → bohaté zámořské velmoci → v průběhu 16. – 17. stol. se postavení Iberského poloostrova mění (investovali do propadající politiky) → vyplouvají Anglie a Francie → využijí lépe své kolonie → rozvoj kapitalismu 

– kulturní důsledky: prolínaní evropské kultury s ostatními, i Evropa je mírně ovlivněna americkou, africkou a asijskou kulturou

– rozboj věd – zejména těch exaktních (hlavně zeměpisu)

– zakreslují nová území, první pokusy o vytvoření repliky Země, vyvracení mýtu o placatosti Země, vytváření glóbů…

– Martin Behaim – sestrojil první globus (1492)
– budování velkých koloniálních říší
– likvidace původního obyvatelstva
– rozvoj otroctví – předpoklad hospodářství a světového trhu
– dálkový obchod – nové suroviny
– zdokonalení obchodní organizace a bankovního styku
– vývoj Z Evropy a s tím související eurocentrické představy (E má hlavní postavení)

– vznik kolonialismu – snaha vyjet a podmanit si nová území → vlastní správa v zajatých oblastech → rodí se mezinárodní obchod → vznikají první konflikty mezi státy vyjíždějícími na moře

– během dalšího vývoje dochází ke krizi koloniální moci → v 1. pol. 16. st. = vrchol, ale od 2. pol. 16. st. = příznaky krize → spor mezi Š a P – vytyčují si nároky na zámořské oblasti → Portugalsko se dostávalo do područí Španělska

– smlouva u Tordesillas (1494) – smlouva mezi Š a P (zorganizoval ji papež Alexandr VI.) → svět byl rozdělen na dvě sféry vlivu (západ – Španělský, východ – Portugalský) → rozdělené demarkační linií (370 km západně od Azor) → Š získalo např. Kanárské ostrovy a P např. Guineu a území podél afrického pobřeží → 1529 nová smlouva, nové dělení

– od r. 1580do r. 1640 existovala PERSONÁLNÍ UNIE – Španělsko + Portugalsko (toto volné spojení uskutečnil Filip II.)
– po osamocení Portugalska získalo Španělsko některé jeho kolonie, Portugalsko již nikdy nebylo tak silné jako před vytvořením UNIE

NOVOVĚK

– formování na přelomu 15./16.stol.

– kulturní a ekonomické sjednocení Evropy → E je celkově celistvější

– formování politické spolupráce mezi státy

– expanze i mimo evropský kontinent → rozšiřování evropského vlivu

– europoizace – evropská integrace, eurocentrismus (E ovládá světovou politiku)

– několik zásadních mezníků, které zapříčinily vznik novověku:

  – 1450 – vynález knihtisku Johannem Gutenbergem → pozitivní vliv na šíření vzdělanosti

  – 1453 – zánik Byzantské říše pádem Cařihradu → dobyt osmanskými Turky => důležitý mezník po politicko-vojenské stránce

  – 1492 – objevení Ameriky

  – 1517 – vystoupení Martina Luthera se 92 tezemi → mění se křesťanství  → dochází k rozpadu západního křesťanství

  – Třicetiletá válka

  – vznik moderní placené žoldácké armády

  – renesance

– na začátku novověku proběhly 4 zásadní procesy:

  1) mohutná turecká expanze → po pádu Cařihradu obsazují Balkánský a Peloponéský poloostrov → kolem Apeninského poloostrova se dostávají až do Středozemního moře → vyžaduje to bezpečnostní spolupráci od evropských panovníků → roste důležitost Habsburské monarchie ve střední Evropě (obsahují okolní země)

  2) zámořské objevy – Turci obsadili pozemské obchodní cesty → touha obnovit obchod s Čínou a Indií → proces zejména 15. a 16. stol. → důsledkem byla násilná kolonizace

  3) rozvoj vědy a umění – nový umělecký a myšlenkový proud → renesance (znovuzrození Antiky) a humanismus (společenské a přírodovědní vědy → odklon od církevních dogmat, orientace na člověka)

  4) proces reformace →  rozpad jednoty západoevropského křesťanství → nápravná hnutí církve (touha navrátit ji ke křesťanským ideálům)

– hospodářský život: i na dále je základem zemědělství (agrární společnost) → jeho vliv stoupá → narůstá počet obyvatel a tím i poptávka po produktu

– Evropané se seznamují s novými plodinami  → obměňují kuchyni (kukuřice, brambory, luxusní plodiny, káva, kakaové plody…)

– postupný nárůst řemesla důležitější součást ekonomiky → ovlivněno novými poznatky (nové výrobní postupy, výstavba lodí, nové vynálezy…)

RENESANCE A HUMANISMUS V EVROPĚ

charakteristika doby:

– 14. stol.- hladomory, epidemie, vál. konflikty- zpomalení hosp. vývoje

– rozvoj námořní dopravy- mezinárodní obchod, expanze evropských zemí→ kolonie

– významný měšťanský stav

– vzestup italských měst – kulturní rozmach

– 15., 16. stol- rozvoj řemesel, manufaktury

RENESANCE

– z fr. renaissance= znovuzrození, obnovení

–  jedna z nejvýznamnějších epoch společenského a duchovního vývoje  evropských zemí -> kulturní, ekonomický a politický vzestup v 14. – 16. stol.

– vznik v Itálii (jež byla nejrozvinutější oblastí E díky prosperujícím městským státům) na přelomu 13. a 14. století (Itálie se snažila si navrátit slávu z doby Antiky →  studovali antické památky…) -> chtěli sjednocení měst →  odtud se šíří do Evropy

– hlavní pozornost věnována člověku

– návrat k Antice prostřednictvím výtvarného umění, zábavné literatury a životního stylu

– zpracovávání světských námětů, zejména radostí života

– krajina v nástěnných a deskových obrazech

– předpoklady k vzniku:

– úspěchy ve velkých námořních plavbách

– prudký rozvoj poznání -> stoupá úroveň obecné vzdělanosti

– rozvoj věd

– podmíněno bohatstvím měst -> hl. šiřitel měšťanstvo

– období mezi gotikou a barokem:

                  – nový způsob života a myšlení

– obrat k člověku -> pokles víry k pozemským radostem

– inspirace a vzory v antické kultuře a návrat k ní -> zájem o latinu a řečtinu

– umělecký a myšlenkový směr, vymanění ze středověkého zp. života

– obnovení kultury antiky (Řekové, Římané)

– stop nadvládě teologie, pro rozvoj věd (přírodních, o člověku)- Kolumbus, Koperník, Galileo, Jesenius

– stop kř. pokoře a askeze, pro radosti z pozemského života

– zájem o člověka, prosazuje individualismus- důraz na osobnost (středověk universalismus= splynutí jedince s božstvem)

– zákl. ideologie –  křesťanství

– užití perspektivy – roku 1420 ji Masaccio ukázal dalším umělcům

–  olejomalby- stavy duše, emoci, náb. motivy

– velké pozornost věnována lidským postavám → zobrazování lidského těla ve skutečných proporcích

– oblibu získává opět portrétování

-renesanční lidé = všestranně nadaní

– Florencie – v 15. stol. hlavním centrem (mecenáši – Medici)

– šíření v Evropě:

1. Itálie- 13.- 14. stol.
2. Francie- pol. 15. stol.
3. Anglie, Španělsko- pol. 16. stol.

Rozdělení renesance:

• Raná renesance (trecento)

  – prvotní impuls → formuje se na konci 14. stol. → odklon od středověkých církevních dogmat a postupný návrat k Antickému světu

  – rodí se v severní Itálii (Florencie, Milán…)

• Vrcholná renesance (cuatrocento)

  – postupné rozšiřování do zbytku Evropy → rozvoj (období 15. stol.)

  – upřednostňuje se člověk jako jedinec a jeho individuální rozvoj

  – centrum byla Florencie (s vládnoucím rodem Medici → výrazně finančně podpořili renesanci)

  – “Vladař“ – Machiavelli, i historiografem → machiavellismus = pragmatické, cynické jednání v politice (“účel světí prostředky“)

• Pozdní renesance (cinquecento)

  – přelom 15. a 16. stol.

  – přestává být politicky ovlivňováno → mizí duch touhy po obnovení Římského impéria

  – ovlivnění církví → hlavní udavatel papež (centrum Řím)

  – rozvíjí se i v regionech střední E

renesanční věda:

-> rozvoj přírodních věd:

• matematika – zavedeny imaginární veličiny
• mechanika – objev zákona volného pádu
• astronomie:
  • Mikuláš Koperník – polský astronom, zdůvodnil heliocentrický obraz světa: Slunce e středem Vesmíru a obíhají kolem něj planety + předpoklad rotace Země kolem své osy
  • Jan Kepler – německý hvězdář, žil na dvoře Rudolfa II., sestrojil dalekohled
  • Galileo Galilei – pronásledován inkvizicí, donucen odvolat své učení o kulatosti Země, aby se zachránil před upálením a mohl tak dokončit své vědecké dílo, dalekohled, zakladatel fyzikálních zákonů
  • Tycho de Brahe – dánský astronom, Keplerův spolupracovník v Praze
  • Giordano Bruno – také se zabýval heliocentrickým postavením země, upálen za to, že nechtěl odvolat své učení

-> Společenské vědy se inspirují exaktními (společnost je orgán řídící se určitými zákony, období přírodní filosofii)

renesanční architektura:

= první umělecký sloh konce středověku a počátku novověku

• znaky:
  • kamenné kvádry nebo cihly
  • vodorovné římsy, svislé sloupy – hl. jónský
  • půlkruhový nebo oválný oblouk; místo žebrové klenby oblouková klenba
  • základní tvary: čtverec, obdélník, krychle
  • zdůrazňuje se horizontála – rozkládání do prostoru
  • otevřenost (rozlehlost)
  • půdorys čtvercový nebo ve tvaru podkovy
  • arkády = oblouková podloubí (zajišťuje to otevřenost a vzdušnost)
  • stavba často spojena se zahradou – oživená jezírky, fontánami
  • fasády zdobeny rustikou (= obklad neotesanými kameny nebo jejich napodobeninami) nebo sgrafity (=psaníčko)
  • běžná omítka
  • okna jsou nejčastěji sdružená (do dvou, tří oken)
  • hlavní prvek – pravoúhlá linie
  • interiér – charakteristický vzdušností, geometričností, zesvětlováním, používáním optických klamů, jednoduchostí a estetickým zdobením → komfort prvořadý, v místnostech je jen to, co jedinec potřebuje

– materiál: kámen a cihla (dřevo už jen doplňkem)

Typické stavby:

1. a) světské stavby – zesvětšťování společnosti, vědy a kultury → slouží člověku

  zámek – nový typ stavby, sídlo šlechty, přepych a pohodlí (konec nehostinným hradům)

→ nutnost obrany a rodinných zázemí končí → šlechta se stěhuje za luxusem do měst

  palác – sezónní sídlo (Schwarzenberský, Valdštejnský či Černínský) + kašny, míčovny, letohrádky atd.

   vily, chrámy, mosty, měšťanské domy

1. b) městská architektura – spíše se rozšiřují už postavené stavby (zvětšování parcel…)

  měšťanský dům – mění podobu a účelnost → horizontální rozšiřování → bourání gotických dřevěných domů→ spojování dvou, tří gotických parcel → nejdůležitější stále praktičnost, ale kladen důraz i na estetičnost

  štíty – dominantní zdobení, omítky

  radnice, káznice, instituce, městské hradby, účelové stavby (kanalizace, rozvody,     

  městské kašny, kasárny, vodárenské věže…)

1. c) církevní stavby – cílem už není ukázat moc církve → církevní stavby se zmenšují → menší kostelíky (ubytování pro žebrové řády)

Stavitelé:

Fillipo Bruneleschi (dóm ve Florencii, palác Medici…)

Donato Barmate (nádvoří Vatikánu – Svatopetrské náměstí, chrám sv. Petra)

Benedikt Ried (Ludvíkovo křídlo paláce na Hradě)

renesanční stavby: letohrádek Hvězda, Lobkovický palác na Hradčanském náměstí, letohrádek královny Anny = Belveder, zámky na Loiře ve Francii atd.

Výtvarné umění:

• sochařství – antické vzory, snaha zobrazit co nejvěrněji krásy lidského těla
  • Donatello: David, Máří Magdaléna
• malířství – znovuobjevení přirozenosti a půvabu nahoty člověka -> akt

     – technika: fresky, desková malba, knižní malba, olejomalba

• Sandro Boticelli – obraz Zrození Venuše
• Tizian – Venušina toaleta, Mariina cesta do chrámu

• další všestranné osobnosti
  • Leonardo da Vinci – sochař, malíř, architekt: Mona Lisa, Dáma s hranostajem, Poslední večeře Páně
  • Rafael Santi – portréty -> hl. Sixtinská madona
  • Michelangelo Buonarroti – malíř, sochař, architekt: sochy – Mojžíš, David, Pieta + výzdoba Sixtinské kaple – fresky Poslední soud a Stvoření světa

HUMANISMUS

– z lat. humanus= lidský

– myšlenkový proud renesanční doby

– částečný odklon od náboženství → důraz kladen na vzdělání a rozum

– klasické vzdělání (výstavba univerzit, národní písemnictví…)

– časově neomezený

– myšlenkový směr, životní a vzdělanostní program

– studuje postavení člověka ve společnosti i jak funguje zevnitř (pitvání)

– zdůrazňuje lidskou důstojnost, svobodný rozvoj osobnosti ve vhodných životních podmínkách

– touha po pravdivém poznání člověka -> důraz na přirozené lidské schopnosti a vlastnosti -> snaha stát se dokonalejším

– mládež vychovávána světsky – v duchu kalokagathie

– základ humanistické učenosti = dokonalé jazykové vzdělání -> hl. klasické jazyky: řečtina, latina + hebrejština

– prosazuje klasickou (Cicerovskou) latinu

– zdůrazňuje řecký ideál krásy a dobra

– stop feudalismu, nadvládě církve

– r. 1450 – Jan Gutenberg – vynález knihtisku => možnost šíření humanistických myšlenek = kulturní přelom reformace, osvícenství

RENESANCE A HUMANISMUS V ČECHÁCH

charakteristika doby:

• – 16. stol- spor šlechty a měst, pokles vlivu královské moci (Jagellonci)
• 16- 1. pol 17. stol.- církevní nepokoje (kat. habsburští panovníci X šlechta, města )
• 1526 – bitva u Moháče– umírá poslední Jagellonec→ období vlády Habsburků
• Rudolf II.→ Ferdinand II. – období protireformace (až do Marie Terezie)
• politické napětí po nastoupení Habsburků (není to český rod)
• náboženské spory (učení Luthera)→ zlomení monopolu církve- právo jedince na samostatný výklad bible
• Karel IV.- již projevy humanismu u vzdělanců

literatura – 2 proudy

• latinský – katoličtí autoři
• český – Čeští bratři, ostatní přívrženci reformovaných církví (např.: luteráni)

znaky českého humanismu

• literatura s naukovým charakterem
• literatura – prostředek k výměně názorů (náboženství) – polemiky
• rozvoj školství – Jednota bratrská

JEDNOTA BRATRSKÁ

• křesťanské církevní společenství
• návrat k husitským ideálům- rovnost a bratrství, Chelčický (vzor)
• 1458 založena v Kunvaldu (Orlické hory)
• význam v obl. vzdělávání, zakládá tiskárny, vydává kancionály
• Kralická bible- 6 svazků, překlad z hebrejštiny, její jazyk (+ jazyk Veleslavínských děl)→ v době národního obrození vzor spisovného jazyka

latinsky psaná literatura

– katoličtí šlechtici

česky psaná literatura

– měšťané, utrakvisté