Renesance ve světové literatuře

Renesance

• 14. – 16. stol., vznik v Itálii – la renaissance (=znovuzrození), umělecký a myšlenkový směr zaměřený především na člověka, rozum a pozemský život
• proměna lidského pohledu na svět, proměna hodnot a ideálů v pozdním středověku,

znovuzrození estetického ideálu antiky, zájem o umění starého Říma, studium antiky, překlady z řečtiny do latiny, obliba antiky, hledání nového životního stylu

• hospodářský rozmach italských měst – Benátky, Janov, Florencie, obchod s Orientem, možnost získat vlastním přičiněním majetek a lepší postavení ve společnosti, zapojení bohatých měšťanů do bojů o moc, vznik prvních manufaktur, mezinárodní obchod, námořní plavby
• vynález knihtisku Johannes Gutenberg 1445 => zlevnění knih, začíná se hodně číst, přístupné širokým vrstvám
• rozkvět umění, kultury, filosofie, přírodovědy, fyziky, chemie, botaniky, anatomie (veřejné pitvy), astronomie
• raná, vrcholná, pozdní renesance

středověk důraz na Boha, byl středem zájmu, upnutí k nadpřirozenému světu a víra v posmrtný život

renesance klade důraz na světskou stránku života a na lidský rozum umožňující poznání, váží si světa, který ho obklopuje, snaha pochopit jeho zákonitosti, poznávání přírody, středem zájmu je člověk, největší dokonalost spatřují v umění – doprovázeno uměleckými teoriemi, nové chápání člověka jako individuality (středověk – universalismus = splynutí člověka s Bohem), z počátku velmi optimistická vize, hlavně severní Itálie, 16. století v důsledku válek opouští víra v moudrost člověka

Humanismus

• renesanční zájem o člověka (=humanus – lidský)
• způsob nazírání na svět, umělci ve svých dílech, studia humana, člověka ne Boha, zaměření na člověka, vyzdvihovali právo na svobodné rozhodování člověka, zdůraznění lidské důstojnosti, schopností a vlastností
• studium antických spisů, zesvětštění církve
• humanistické vzdělání – znalost jazyků (latiny), návrat ke klasické latině v antických dílech – opisování textů, není zkomolená, klasické jazyky: stará řečtina, hebrejština, prosazení literatury v národních jazycích, rozkvět
• zaměřen proti feudalismu a nadvládě církve – vyvrcholil v reformaci a osvícenství, humanisté uplatňovali zásadu ad fontes (k pramenům) – antika
• psaní dopisů (=epistolární literatura) a dialogů
• založení Platónské akademie (neoplatonismus), studium, překládání, komentování a interpretace Platónova díla, výuka formou platónského dialogu

Reformace

• úsilí o nápravu římsko-katolické církve, 16. – 17. stol
• proti zpovrchnění a zformalizování víry, proti hromadění majetku, přepychu
• pojetí víry jako čisté, upřímné a osobní záležitosti, znovu studování křesťanských pramenů – bible, evangelia
• důraz na mravní kázeň, podřízení jedince celku
• konflikt s církví vedl k náboženským válkám 16. – 17. století => proměna, nástup baroka
• zástupci: Martin Luther, Jan Kalvín, John Wycliff, v období reformace píše německý básník Hans Sachs *báseň První mnich – zobrazen jako obludka, kterou stvoří čert

Umění

• architektura (např. Filippo Brunelleschi) – zámky, paláce, měšťanské domy, sgrafita
• sochařství (např. Michelangelo) – inspirace antikou, zájem o lidské tělo, anatomie
• Malířství – perspektiva; portrét, příroda Da Vinci (Poslední večeře, Mona Lisa), Botticelli (Zrození Venuše), Michelangelo (výzdoba Sixtinské kaple)

Typické žánry

• sonet v lyrice, villonská balada, zesměšněný hrdinský epos, novela, esej, román
• politické úvahy o státu, utopické spisy, společnost spatřují jako vězení, tvůrce slova utopia, názvu celého utopického žánru (=místo nikde)

Thomas Mor *Utopia (vize ideálního státu, rovnostářské společnosti, kde všichni pracují, věnují se vzdělání a kultuře, soukromé vlastnictví neexistuje, lidé mají bydlet ve stejně velkých celách, max. 3 měsíce, aby nezapustili kořeny, neustálé stěhování)

Tomasso Campanella *Slunečný stát

Italská literatura

Dante Alighieri

• jeho tvorba ovlivněna láskou k Beatricii a její předčasnou smrtí, o Beatricii Alighieriho prvotina psaná deníkovou formou *Nový život
• politicky aktivní, vyhoštěn z Francie, zbytek života ve vyhnanství
• zabývá se filosofií, jeho útěcha, o lásce k Beatricii píše uvědoměle, je to hlubší

*Božská komedie

• alegorický duchovní epos
• původně jen Komedie, Boccacio fascinovám => přívlastek Božská
• vypravěčem je básník, bloudí v temném lese – symbol života, pronásledován třemi šelmami => symbolika v čísle 3
• básník musí projít třemi částmi – Peklem – konkrétní, Očistcem a Rájem – abstraktní, setkává se se sv. Bernardem, ozařuje ho světlo, Bůh?, příjemné, ukazuje mu cestu, za svého průvodce si volí římského básníka Vergilia, Rájem ho provází Beatrice, poznání nebeské blaženosti
• hlavní myšlenkou je putování duše za spásou přejaté ze středověkých děl, jak žít, aby člověk dosáhl věčné blaženosti
• symbolika čísel, 100 zpěvů, 3 části, 33 zpěvů
• protiklad duše a těla, tělo je smrtelné, duše nesmrtelná
• dílo připomíná svou strukturou středověkou stavbu – gotickou katedrálu

Francesco Petrarca

• vyštván z Florencie, mládí ve Francii, zamiloval se do šlechtičny Laury, celoživotní láska, jen ji spatřil, ona umírá na morovou epidemii, podobné jako osud Alighieriho
• touha po slávě, píše latinsky traktáty, dopisy, eposy, dopisoval si s Karlem IV.

*Sonety Lauře = Zpěvník – milostná poezie, Laura platonická láska, dnes považovány za jeho nejvýznamnější dílo, psané italsky, on je za nejlepší své dílo nepovažoval, Laura ztělesněná mravní dokonalost, nedostižný božský ideál, pozemský cit

sonetu převzatému od francouzů dává přesnou podobu, stálá forma, milostná báseň věnovaná milované osobě, 4 sloky, první dvě mají 4 verše, druhé dvě 3 verše, podle toho poznáme sonet, není zakladatel, sonety píše Dante

Giovanni Boccaccio

• jeho tvorba odráží milostné a osobní zážitky

*Dekameron

• 100 krátkých próz, novel
• vyprávění jednotlivých příběhů deset dnů ve venkovském idylickém prostředí, mladí lidé se sejdou na jednom místě, utekli z Florencie před morovou nákazou, vyprávějí si příběhy, veselé příběhy, cílem je pobavit
• každý den jiné téma
• cílem je rozptýlení čtenáře, zábavné, často milostné, rafinovanost, každá epizoda má pointu

Niccolo Machiavelli

–        politik a literát

*Vladař

• spis o ideálním panovníkovi
• zabývá se příčinou úpadku italských států, hledání východiska, právo vládnout nemá ten, kdo je k tomu předurčen Bohem, ale ten kdo má schopnosti a předpoklady k vládnutí
• potřeba moudrého a pevného vladaře

*Mandragora

• nejvýznamnější italská renesanční komedie, společenská satira, zápletky, ústředním motivem je nevěra v manželství, učená komedie

Francouzská literatura

• už nemá vedoucí postavení, ve stínu italské
• 100letá válka, pomalý nástup renesance

Francoise Villon

• označován za prvního moderního básníka, předchůdce proklatých básníků, inspirovali se
• z chudých poměrů, ujal se ho kněz, poskytl mu vzdělání
• problémy se zákonem, stýká se spodinou, kriminální život, krádeže, násilí => obliba u krále, jeho talent a umělecké schopnosti ho uchránily před trestem smrti, jen vyhnanství
• otevřenost v básních, člověk na okraji společnosti svým chováním, do poezie své vlastní prožitky, mísení vysokého s nízkým
• „Já u pramene jsem a žízní hynu…“ – kontrasty

*Odkaz (Malý testament) – loučí se s Paříží, věnované přátelům, satirické

*Závěť (Velký testament) – kajícné a vážné texty, villonské balady, o pomíjivosti, strachu ze smrti, nespravedlnosti, výsměch

villonská balada – báseň z 3 dlouhých slok, na konci dozpěv, kratší, poslání, na konci slok se opakuje refrén

Francois Rabelais

• stol. vznik románu jak ho známe dnes, objevují se i parodie, chce aby se lidé smály, veselé, aby jim bylo lépe, vše zveličuje
• na přání otce mnichem, studium lékaře, cenil si víc vědeckých prací

*Gargantua a Pantagruel

• vyprávění o dvou obrech, Gargantua a jeho potomek Pantagruel
• zesměšnění středověkých rytířských eposů
• úsměvné, nadsázka, neuvěřitelné příhody, bizardní představy
• vysmívá se a kritizuje mnichy, systém klášterní, systém školství a soudnictví

Michel de Montaigne

• literát, filosof, samotář, stojí za to studovat umění žít (techne tou biou), do 6 let neuměl francozsky, mluvili na něj jen latinsky
• tvůrce nového literárního žánru eseje podle názvu jeho díla *Eseje

*Eseje – soubor úvah o životě, povaze člověka, přírodě, lásce, umírání, slovo esej ve významu hledání sebe sama, zkoušení

esej = umělecké zpracování odborného tématu

Španělská literatura

• habsburská správa ve Španělsku, katolicismus a inkvizice proti reformaci

Miguel de Cervantes Saavedra

*Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha

• využívá nejrůznějších forem románu a jejich parodií
• úřední postava je zchudlý šlechtic Don Quijote
• v chatrné zbroji vyráží do světa za dobrodružstvím na svém vyhublém koni, do světa za tím, co se dočetl v rytířdkých eposech, provází ho jeho sluha na oslu, Sancho Pansa
• komické příhody, bojuje se stádem ovcí, s větrnými mlýny
• zvolí si dámu svého srdce, kvůli které to vše podstupuje
• původně parodie na rytířské romány, ale postupně se ukazuje, že Quijote není pouze komická postava, ale i člověk, který usiluje o spravedlivější svět a svobodu, a řídí se čistým srdcem
• umírá s vědomím, že je blázen, přišel na to
• vytrvalé a marné úsilí

Lope de Vega

• plodný dramatik španělského „zlatého věku“ (2000 her), různorodé, rozmanitost žánrů, smazávání hranice mezi žánry
• „hry pláště a kordu“ – historické náměty
• renesanční radost ze života

*Fuente Ovejuna (=Ovčí pramen) – jeho nejslavnější historická hra, obyvatelé vesnice se vzbouří proti tyranovi

Tito de Malina

• všestranný dramatik, hlavní pozornost duchovní tématice

*Sevillský vůdce a kamenný host – v literatuře poprvé ztvárněna postava svůdce žen Dona Juana

Anglická literatura

Geoffrey Chaucer

• diplomat, na své cestě do Itálie poznal renesanci

*Canterburské povídky

• veršované, inspirace Boccacovým Dekameronem, střídá se vyprávění poutníků směřujících k hrobu světce Tomáše Becketa do Canterbury, 23 příběhů
• žánry různorodé – hrdinské povídky, legendy, parodie na rytířské romány, frašky

William Shakespeare

• rodištěm Stratford nad Avonou
• finanční rodinná tíseň, neměl hlubší vzdělání
• jeho tvorba v Londýně, odešel tam, herec, dramatik, v souboru divadla The Globe – kruhový amfiteátr pod otevřenou oblohou, těsný kontakt herců a obecenstva, nemají kulisy ani oponu, ženské role hrají muži, důraz na kostýmy, holé jeviště bez kulis
• čerpal z předloh jiných tvůrců a hry předělával, přetvářel do originální podoby, dokázal vykreslit realitu, rozlišoval jazyk svých postav, psychologicky propracované postavy
• později optimismus opadá, skepse, ve světě lidské špatnosti a slabosti vítězí nad dobrými úmysly

dramata: komedie, tragédie, historické hry

komedie

*Zkrocení zlé ženy

*Marná lásky snaha

*Sen noci svatojánské – v starořeckých Athénách, o svatojánské noci se podle pověry dějí zázračné věci, pohádkové, lidové se prolíná s reálným a vysokým, různorodost

• boj s přežitky z minulosti, renesanční optimismus

*Kupec benátský – záporná postava židovského lichváře, Shakespeare byl antijudaista

*Mnoho povyku pro nic

*Večer tříkrálový

*Veselé paničky windsorské, Komedie omylů

tragédie

*Romeo a Julie – spor dvou rodů – Monteků a Kapuletů, intenzivní milostný cit dvou mladých lidí, končí tragicky smrtí obou

*Richard III.

*Macbeth – nadměrná touha po moci přeroste ve zločin

*Hamlet – ztratil víru ve společnost a sám v sebe, jeho otec dánský král je zavražděn, Hamlet zjišťuje prostřednictvím zjevení otce, že ho zavraždil jeho vlastní strýc, králův bratr, aby se zmocnil koruny a vzal si za ženu královu manželku, označuje to za šlechetný čin, královna o tom neví, chce aby se vrah přiznal sám, aby ho pak mohl zabít, proto zinscenuje divadelní hru o tom, co se stalo, matce chce povědět, kdo byl vrahem otce a všimne si, jak někdo poslouchá za závěsem, s domněním, že je to strýc Claudius bodne a zabije. Byl to ale otec jeho milé, Ofelie, která se zblázní a nesnese smrt otce, spáchá sebevraždu. Její bratr se chce pomstít, souboj s Hamletem, ten ho zabije, ale sám umírá na zranění. Předtím stačí zabít svého strýce. Matka jako svědek toho všeho vypije připravenou číši s jedem. Ústřední otázka: „Žít, nebo nežít – to je, oč tu běží“.

*Král Leare – nevděk bohatě odměněných královských dcer, podobnost s pohádkou Sůl nad zlato

*Othello – žárlivost, neschopnost rozpoznat zlo

historické hry

*Richard III., Jindřich IV.

Básník – *Sonety, odlišné od Petrarcových, omezené možnosti rýmů v angličtině