Oběhová soustava

Tělní tekutiny živ. a typy oběhových s.:

– hl. složkou voda – 50-60 % tělesné hmotnosti (v dětství i více, u kojenců až 80 %), většina chem. reakcí probíhá za její přítomnosti

Funkce:

– přenos plynů

Oběhová soustava člověka:

Krev, složení a její funkce:

– krev = sanguis, haema

– množství krve: 8 % z hmotnosti těla – žena (5l), muž (5,5l), krev se neustále vyrábí – denně vznikne cca 50 ml nové krve

Funkce:

–  transport – živiny do b. (cukry – glukóza, tuky), kyslík, odpadu – CO₂, močovina, kys. močová (do ledvin, méně pak do potních žláz), kys. mléčná, hormony, vitamíny

– termoregulační – vyrovnává teploty krve v těle (v játrech + ve svalech při pohybu nejteplejší krev, na okrajových částech nejchladnější)

– imunitní – bílé krvinky (leukocyty) – ochrana před viry, bakteriemi  rozpoznají cizí částice a zlikvidují je

– udržuje stálé vnitřní prostředí = homeostázu – vyvážené iontové prostředí, pH…

Složení:

– hematokrit = hodnota, která udává počet krevních tělísek k celkovému objemu krve, u mužů vyšší (45 %), ženy (41 %) – mají méně červ. krvinek

– 2 složky:

1. krevní plazma 55 % (tekutina) – úlomky b. = krevní tělíska
2. krevní tělíska (erytrocyty = červ. krv., leukocyty = bílé krv., trombocyty = kr. destičky)

KREVNÍ PLAZMA:

Složení:

90 % vody, 8 % rozpuštěné látky

1. a) látky – 10 %:

– pH 7,35 – 7,45 – lehce zásaditá

– bílkoviny – albuminy (vážou na sebe H₂O), globuliny (pomáhají krvi s transportem, vážou na sebe látky tukové povahy), protilátky, trombin + fibrinogen (zajišťují srážení krve  nevykrvácení – tvorba strupu)

– cukry – glukóza (okamžitý zdroj pro b. – inzulin a glukagen) – 4,4 – 5,5 molu/l = správná glykémie 4,4 = hodnota cukru v krvi

– tuky – cholesterol

– hormony, vitamíny

–        odpad – kys. močová, močovina

1. b) látky:

– kationty Na⁺

– anionty Cl^–

KREVNÍ TĚLÍSKA:

– erytrocyty, leukocyty, trombocyty

– vznikají v červené kostní dřeni z kmenových buněk

– krvetvorba – všechny kosti do 4. roku života

1. a) červené krvinky

– fce: přenos O₂ a CO₂

– malé okrouhlé b. – z obou stran protáhlé + promáčklé  větší povrch  více O₂

– bezjaderné (jediné) – není zde DNA

– vyplněné hemoglobinem – bílkovina ze 4 částí (podjednotek) – každá jednotka se skládá z:

• bílkovinná část = globin
• nebílkovinná část = hem – schopen navázat 1 mol. O₂, v každém Fe²⁺
• s navázaným O₂ = oxyhemoglobin – jasně sytá červ. barva
• s nenavázaným O₂ = deoxyhemoglobin – tmavě červ. barva

Otrava ox. uhelnatým CO – karbonylhemoglobin = hemoglobin + CO

• vznik: nedokonalé spalování org. látek + ve výfukových plynech či v kouři z cigaret
• jedovatý
• váže se na hem místo O₂ (na Fe)  zablokuje místo O_2, váže se daleko ochotněji než O₂ – je rychlejší  udušení – 1. pomoc – vynešení na vzduch

Otrava dusitany, dusičnany

– z potravin (uzeniny), minerální vody (některé)

– methemoglobin – Fe³⁺

– oxidují Fe v hemoglobinu z +2 na +3  toto Fe už není schopno O₂ navázat (hlavně u kojenců – citlivé na dusičnany)

o   životnost 120 dní

o   vznikají při nitroděložním vývoji v játrech a slezině

– správný vývoj: Fe (játra, listová zelenina, maso), vit. B₁₂, kys. listová

– počet červ. krvinek na 1 ml – ženy (6 mil.), muži (4,5 mil)  záleží na nadmořské výšce – v horách mají lidé mnohem více č. krv. – řidší vzduch  více nosičů kyslíku

– EPO = erytropoetin – hormon, vzniká v ledvinách, podporuje tvorbu č. krv., v ledvinách jsou čidla, které zachytí množství kyslíku v krvi, podle toho vyrábí nebo nevyrábí EPO, uměle vyrobené EPO doping sportovců

– slezina – leží za žaludkem, po 120 dnech života krvinek  zanikají ve slezině, hemoglobin – oddělí se Fe a uchová se v játrech pro vznik nových krv., hemoglobin bez Fe  odbourává se za vzniku BILIRUBINU (žlučové barvivo) vylučuje se v moči (žlutá barva) a stolicí

Onemocnění související s erytrocyty

Anémie = chudokrevnost

– snížená koncentrace hemoglobinu v červ. krv. nebo nedostatek červ. krv. tělo má nedostatek kyslíku

– únava a malátnost, bledost, celková slabost, závratě…

– příčiny: porušená tvorba červ. krv. tvoří se jich málo (nedostatek Fe, vit. B₁₂ nebo kys. listové), velká ztráta krvinek (po velkém krvácení)

Srpkovitá anémie

– dědičná

– změna tvaru červ. krvinek – gen jež ho vytváří je zmutovaný

– projev: od dětství, většinou lidé v tropech, kde je malárie, lidé s 1 genem srpkovité anémie  imunní vůči malárii (zimnička nemůže napadnout červ. krv., když jsou tak úzké)

– příznaky: omezení průtoku krve  ucpávání cév, vzácně – bolesti v oblasti sleziny, snížení hemoglobinu

– léčba: nejdříve kyanid (po celý život), dnes analgetika s opiáty, transfůze krve a kostní dřeně

Novorozenecká žloutenka

– 50 % novorozenců

– nitroděložní vývoj kyslík přes placentu, tělo uzpůsobeno pro nedostatek kyslíku

– méně červ. krv. asi o plovinu

– po porodu – rozpad červ. krv., které mají barvivo (pouze v nitroděložním vývoji)

– vzniká bilirubin  odbouráván v játrech, tělo novorozeně ho nestíhá odbourávat  nažloutlá kůže + bělmo

– neléčí se , stačí počkat – do několika dnl se odbourá

1. b) bílé krvinky = leukocyty

– bezbarvé krevní buňky, nemají stálý tvar

– měňavkovitý pohyb

– 4-8 tisíc na 1 ml krve (u žen i mužů stejně)

– vznik: v kostní dřeni z kmenových b.

– životnost: několik dnů až po celý život

– zajišťují obranyschopnost těla (imunita)

–  antigeny = značky na povrchu každé buňky v těle, jsou stejné, každý člověk má jiné, im. systém rozpozná antigeny vlastní a cizí b.

leukocyty:

1. granulocyty = bílé krvinky, které obsahují barvitelné části = granuly

bazofilní – granuly barví se zásaditými barvami, 0,5 % ze všech leukocytů

eozinofilní – granuly se barví kyselým barvivem = eozinem, tvoří 1-9 % leukocytů

neutrofilní – granuly se barví zásaditými barvami i kyselým eozinem, tvoří 50-70 % leukocytů

2. agranulocyty – neobsahují barvitelné částice (granuly)

monocyty makrofágy

lymfocyty

Imunita – 2 typy:

1. vrozená (nespecifická) imunita

–        s ní se už člověk narodí

– nespecifická = zaměřena proti jakémukoliv vetřelci, proti všemu cizímu  odstranění větřelců

-ochranné faktory – kůže – pokrytá kyselou vrstvou

– sliznice – překážky – hlen, sliny (látka lysozym – enzym  funguje jako dezinfekce), trávicí šťávy

–  oko – slzy – také obsahuje lysozym

–  DS – vrstva hlenu, řasinkový epitel

– fagocytóza (panožky – výběžky) – bakterie  v bílé krvince se rozloží

monocyty – chem. přitahovány k cizorodým b., vystupují z krve  makrofágy – schopnost fagocytózy (dlouhé panožky, součást hnisu)

neurofyly

2. Získaná (specifická) imunita

–        získáme během života, každý má jinou (podle prostředí…)

– je zaměřena proti 1 nepříteli (antigenu)

– lymfocyty

B – lymfocyty – u pátků v Bursa fabrice, u lidí se vyvíjí a vznikají v kostní dřeni

T – lymfocyty – vznik v kostní dřeni, vyvíjí se v brzlíku = Thymus

       T_S – cytotoxické – b., které vylučují jedy, k boji s viry

       T_H – pomocné – řídící b. im. systému, řídí ostatní leukocyty, napadá je HIV

       T_S – supresorické – tlumí, mírní ostatní leukocyty (reakce není tak bouřlivá  neničí zdravé b.)

–        odhalení patogenu – B – lymfocyt nalezne patogen  B lymfocyt se začne množit vznik 2 různých klonů:

plazmatické buňky – vyrábí protilátky (imunoglobiny) – bílkovina, tvar Y – pacičky budou tvarově sedět k antigenům patogenu, protilátka (Y) se přisaje na patogen  makrofágy je zničí

paměťové b. – pamatují si antigen, umožní rychlejší im. odpověď

–  očkování (vakcinace), vacca = kráva – zvyšováno obranyschopnosti organismu proti konkrétnímu antigenu, především smrtelné choroby, ne na všechny (kvůli mutacím – mění se jejich gen. informace, mění se antigeny), vir chřipky mění se přeočkování

1. očkování – Angličan Edward Jenner, r. 1789 všiml si, že lidé pracující s krávami neonemocněli černými neštovicemi (krávy taky mívali neštovice), tekutina ze strupu kravských neštovic očkovaní chlapci – onemocněl a vyléčil se naočkován tekutinou ze strupů černých neštovic ze zemřelého člověka  chlapec byl imunní – nezemřel

– dnes 2 druhy:

1. pasivní – injekčně nebo přes (perorálně) ústa upravena vakcína, která je vyrobena proti konkrétnímu antigenu (již vyrobené protilátky)
2. aktivní – vpravení oslabeného viru nebo bakterie (mrtvé nebo rozsekané)  nevyvolají smrtelnou nemoc, tělo si pouze vyrobí své protilátky – různá životnost protilátek, případné přeočkování

–  alergie = zvýšená citlivost na látky = alergeny – vzdušné, potravinové, kontaktní  důsledek porušení im. systému

Leukémie

–        onemocnění, špatná krvetvorba nadměrná výroba nezralých leukocytů na úkor červ. krv. a krevních destiček

– především u dětí

– léčba – cytostatika (zastavují množení nádorových b.), ozařování, transplantace kostní dřeně

–  objevitel: Virchow, 19. st.

1. c) trombocyty = krevní destičky

–        vznikají v kostní dřeni z kmenových b.

–        kmenové b.  megakaryocyt  rozpadnutí vznik trombocytů – úlomky

–        nemají jádro, DNA

–        300 000/ml krve

–        krátká životnost: 4 dny, zajišťují srážení krve

–        najednou můžeme ztratit 1,5 l krve – více smrt

–        kr. sraženina – poranění – z cévy krev ven – trombocyty naráží na stěny cév a rozpadají se z kr. destiček se uvolňují různé látky  zúžení cévy v místě poranění, enzym – Trombokináza – zahajuje reakci  strup

–        v krvi – protrombin (bílkovina)  (trombokináza, Ca²⁺) trombin

–        trombin v krvi rozpozná fibrinogen a změní ho na fibroin (nerozpustná bílkovina  vytvoří síťku = fibrinová vlákna– zachytávají se v ní červ. i bílé krvinky  strup) – při zasychání se uvolňuje krevní sérum (čirá tekutina) = krevní plazma bez fibrinogenu

–        ke správné srážlivosti je ještě potřebný vit. K (listová zelenina) – ve střevě symbiotická bakterie Escherichia Coli  pomáhá trávit a vyrábí vit. K

Hemofílie = nesrážlivost krve

–        ženy jsou jen přenašečky (vzácně i ženy mají pouze lehké příznaky) – muži touto nemocí trpí (200 000-300 000 – v ČR 9000 mužů)  dědičná, celkem vzácná

–        Hem. A a hem. B – podle faktorů srážlivosti (bílkovina), který nefunguje

–        lehká, středně těžká (poranění velkých kloubů), těžká (rozpoznána již v dětství

–        projevy: dlouhé, těžké krvácení z banálního úrazu, modřiny (časté a velké), krvácení z nosu, krev v moči, v kloubech  až smrt – krvácení do mozku nebo vykrvácení

–        dá se vyléčit, srážející faktor ze zdravého jedince nebo uměle

–        už od 11. – 12. st. – léčba od 19. st.

Krevní skupiny:

–        A, B, AB, 0

–        liší se:

1. a) antigeny (aglutinogeny = antigeny na červ. krv.) na červ. krv. = bílkovinné molekuly

A – na povrchu červ. krv. aglutinogen A

B – aglutinogen typu B (tvarově jiný)

AB – aglut. A i B

0 – nemají ani aglut. A ani B

1. b) složením krevní plazmy (aglutininy = protilátky proti cizím aglutinogenům)

A – protilátky proti aglut. B – anti-B

B – anti-A

AB – nemá žádné protilátky (jinak by si zničil vlastní červ. krvinky)

0 – anti-A, anti-B

Darování krve

–        nesmí se setkat aglutinogen A (im. systém rozpozná cizí antigen a snaží se b. zničit)s anti-A  srážení krve

–        krevní skup. 0  – univerzální dárce, vhodná pro všechny

–        krevní skup. AB – může přijmout všechny krevní skupiny (nemá žádně aglutininy)

Jan Jánský

–        objevitel 4 kr. skupin, na poč. 20. st.

–        český psychiatr

–        snažil se dokázat, že psych. poruchy souvisí s druhy krve

–        původně objevil pouze skupinu AB

Landsteiner

–        vídeňský patolog

–        objevil krevní skup. několik let před Jánským, ale pouze skup. A, B a 0

–        objevitel Rh faktoru

Rh faktor

–        druh antigenu – byl objeven pozdějí než krevní skup. – 1940

–        Rh pozitivní = ten, kdo má antigen Rh (85 % v ČR)

–        Rh negativní

–        poprvé objeven na krvinkách opic Makak rhesus

–        hraje roli v těhotenství – matka Rh neg, a plod po otci Rh pozitivní –nic se neděje

–        2. těhotenství, matka Rh^–  a dítě Rh+  matka má protilátky na Rh⁺, které vznikly při 1. těhot.  předčasný porod, poškození plodu, smrt plodu

–        prevence: léky po 1. porodu, které zabrání výrobu protilátek

Srdce, stavba a činnost:

–        CS – rozvod krve (+ látky) po celém těle

–        srdce – dodává pohyb krve „pumpa“

–        cévy – trubice, kterými proudí krev

–        uzavřená CS – krev se nikde nevylévá

Srdce

–        dutý orgán

–        velikost: stejně jako pěst, 250-300 g

–        hrudní dutina, mezi plícemi, posazená na bránici

–        svalovina = myokard (není nikde jinde v těle) – tvořena dlouhými vlákny, rozdělena přepážkami na úseky, v každém úseku – 1 jádro, vlákna – propojena spojovacími můstky  tvoří síť, aby se vlákna smršťovala ve stejnou chvíli

Vrstvy srdce:

–        perikard = osrdečník – vazivová blána, pouzdro

–        myokard = svalovina – nejtlustší

–        endokard = nitroblána srdeční  umožňuje hladký povrch uvnitř srdce, netvoří se sraženiny, chlopně – výchlipky endokardu

Stavba:

–        přepážka – rozděluje na P část (odkysličená krev), L část (okysličená krev) srdce  krev se nemíchá

–        2 síně = ATRIUM, 2 komory = VENTRICULUS

–        4 chlopně

cípaté (mezi síní a komorou P – trojcípá = trikuspidální, L – dvojcípá = mitrální)

poloměsíčité (mezi komorou a tepnou – ze srdce do plic nebo ze srdce do těla zabraňují zpětnému toku krve

Srdeční revoluce – pravidelné smrštění= systola – nejdříve se smrští síně a poté komory, ochabnutí = diastola

Činnost:

tepový objem = množství krve, které vypustí srdce při jednom smrštění

tepová frekvence = kolikrát se srdce smrští za 1 minutu (počet systol za min.)

minutový objem = množství krve, které přečerpá srdce za 1 min.

Tloušťka srdečních stěn – podle síly stahu

–        nejtenčí – v síních – tlačí krev pouze do komory, stačí malý stah

–        nejtlustší – v levé komoře – vychází z aorta, která odvádí krev po celém těle

Srdce potřebuje:

–        kyslík a glukózu – věnčité (koronární) cévy – vyživují srdce, vychází z aorty, ucpání (tukem nebo sraženinou)infarkt myokardu

–        el. impulz – ovládá samo sebe, impulsy vytváří srdce = AUTOMACIE

• převodní systém srdeční =  svalové b., které dokáží vést vzruch

základ:

–       síňový uzlík – vznik el. impulsu  smrštění síně – síňokomorový uzlík impulz se šíří přes Hisův můstek, větví se na 2 purkyňova vlákna  na konci se impulz předá komorám, které se smrští

–       převodní systém ovlivňuje (rychlost smršťování)

1. hormonální soustava – hormon adrenalin a  noradrenalin – vznikají v nadledvinkách – při stresu vyplaven do krve do srdce  rychleji se smršťuje
2. nerv. soustava – nervy vegetativní

Projevy srdeční činnosti

–        tep (cítíme roztahování tepen)

–        srdeční údery – hrot srdeční – nejblíže k povrchu těla, zevnitř naráží do hrudníku

–        srdeční ozvy – 1. rána – zavření chlopní mezi síní a komorou, 2. rána – zavření chlopní mezi komorami a cévami

–        el. impulsy – elektrokardiograf (EKG)– přístroj

Cévy:

–        tepny (artérie) – vedou ze srdce

–        žíly (veny) – vedou do srdce

–        vlásečnice (kapiláry) – spojují tepny a žíly, stěna – pouze 1 vrstva b. (vnitřní vrstva cévní stěny = endotel)– výměna látek mezi krví a okolím – hladkost a nesmáčivost endotelu narušují mnohé faktory, např. zvýšený krevní tlak a některé léky

–         

–        celková délka cév: až 100 000 km

–        objevení pohybu krve v těle – 1628 – Harvey (později než oběh planet)

–        za 1 min. proteče srdcem 60x více krve než samo váží

Onemocnění cév:

Varixy = křečové žíly, žilní městky

–        nejčastěji žilní onemocnění – zprohýbání (i zvětšení) žil

–        nejčastěji na nohách – největší tlak – námahou

–        příznaky: viditelné vychlípeniny, otok, bolest, únava

–        příčiny: dlouhé stání, minimum sportu, těhotenství

–        léčba:punčochy, chirurgicky

Ateroskleróza

–        ucpávání cév cholesterolem (LDL – zlý cholesterol) x HDL – dobrý ch.

–        může vést k infarktu, angíně pectoris, špatnému prokrvení konč., mozkové mrtvici, plicní embólii

–        příčiny: tučná jídla, málo pohybu, cigarety, alkohol

–        rozdíl ateroskleróza x arterioskleróza

–        ateroskleróza – postižení nejvnitřnější cévní stěny, do cévní stěny se ukládají lipidy – tuky  ucpání cév, metabolická porucha

–        na vzniku ateromových plátů se podílí látky: cholesterol (LDL= Low Density Lipoproteins), krevní destičky a lipidy  narušení vnitřní výstelky cévy (zvýšená koncentrace tuků v krvi, hlavně LDL, hypertenze, cukrovka, kouření, infekce, stárnutí)  ukládání cholesterolu  vznik pěnových b. (b. přeplněné LDL)  vznik ateromového plátů

–        větším nebezpečím než samotná existence ateromového plátu je jeho ruptura = prasknutí – zachytávají se poté krev. destičky  trombus = krevní sraženina

–        arterioskleróza – poškození střední vrstvy cévní stěny, do cévní stěny se ukládá kalcium = vápník  stáhnutí tepen

Oběh:

–        řízení oběhové s.: řízení činnosti srdce – kardiovaskulární centrum uložené v mozku, hormonální řízení, např. adrenalin

–        plicní malý oběh (odkysličená krev) plicní kmen (tepna) větví se na 2 plicní tepny (každá vede do jiné plíce) plíce  skrz stěny vlásečnic – okysličení krve a odevzdání CO₂  okysličená krev  4 plicní žíly L síň

–        tělní velký oběh (okysličená krev)  AORTA (srdečnice)  dělí se na velké množství tepen, které zásobují celé tělo, např. KORONÁRNÍ (věnčité) tepny – zásobují srdce, KRKAVICE = karotida– zásobují mozek, tepny podklíčkové – zasobují ruce, tepny – název často podle orgánů které zásobují (jaterní…), AORTA – vede dolů  větví se na 4 žebra na 2 kyčelní tepny  větví se a zásobují dolní končetiny  vlásečnice  probíhá odkysličení krve, zisk CO₂ odkysličená krev  žíly  spojují se v HORNÍ DUTOU ŽÍLU (z horních konč., hlavy) a DOLNÍ DUTOU ŽÍLU (z dolních konč., trupu)  do pravé síně

vrátnicový oběh – cévy, spojení mezi játry a střevy, živiny z potravy vstřebávání ve střevech nejdříve do jater (vrátnicovým ob.)  zde se zpracují (hned využijí, uloží do zásoby nebo z nich vyrobí potřebné látky)

Krevní tlak:

–        tlak který působí na stěny cév, když protéká krev

–        nejvyšší tlak – v aortě

–        nejnižší tlak – vlásečnice a žíly v dolních končetinách (žíly v dolních konč. mají chlopně – ovládají je drobné svaly v okolí žil  smrštěním svalů se chlopně otevřou  pomáhají odtékání krve nahoru do srdce, zavřené chlopně zabraňují krvi, aby stékala dolů

Měření tlaku – na pažní tepně

–        např. ¹²⁰/₈₀ – 120 = systolická tlak – nejvyšší v okamžiku, kdy se srdce smrští, 80 = diastolický tlak – v době, kdy srdce ochabne

–        řízení tlaku krve – musí být udržován na určité hladině

–        v AORTĚ a v KRKAVICÍCH – čidla, která měří krevní tlak = BARORECEPTORY – info o krevním tlaku posílané do prodloužené míchy kardiovaskulární centrum – zpracovává přejaté informace – podle nich tlak v tepnách sníží nebo zvýší

–        zaznamenání nízkého tlaku = HYPOTENZE pokyn do srdce, aby se začalo rychleji stahovat a k cévám, aby se zúžily zvýšení krev. tlaku

–        zaznamenání vys. tlaku = HYPERTENZEpokyn do srdce, aby zpomalilo tlukot a k cévám, aby se roztáhly  snížení krev. tlaku

Krevní zásobárny:

–        „nádrže na krev“

–        játra – zadržují ¾ litru krve

–        slezina (vlevo za žaludkem) – zadržuje 0,5l krve

–        cévy pod kůží – asi 0,5l

–        vypuštěna: při fyzické zátěži, větší poranění

Srdeční choroby:

Infarkt myokardu

–        ucpání cévy krevní sraženinou (koronární tepny)

– pokud není průtok krve obnoven do 2 hodin dochází k poškození krve, věnčitá céva odumírá

Angina Pectoris

– patří mezi ischemické choroby srdeční (nedostatečné prokrvení srd. svalu)

– dochází ke zúžení koronární (věnčité) teplny

– usazování tuku (cholesterolu), zúžení neúplné  Angina Pectoris, úplné  infarkt

– příznaky: pocení, bolesti na hrudi

– pomoc: bypass, nitroglycerin (lék) roztažení cév

– rizikové: věk, kouření, nadváha, malá fyz. aktivita

Mízní soustava:

– systém trubic, které nazýváme mízní cévy, součástí mízní s. jsou dále mízní uzliny a slezina

fce:

1. transport tukových kapének z trávicí . do krve
2. odstraňování zanikajících erytrocytů + produktů metabolismu (slezina)
3. odvod tkáňového moku ze tkání ve formě lymfy
4. obranný mechanismus – mízní uzliny

– tělní tekutiny  intracelulární – uvnitř buněk, extracelulární – mimo b.  krev, tkáňový mok, míza (lymfa)

– krev – koluje v cévách

– tkáňový mok – vzniká z krve   část krve se přes stěnu vlásečnic dostane mimo cévy (denně až 3 litry krve – tkáňového moku), podobné složení tkáňového moku z okolí vlásečnic zajišťuje mízní soustava, složení jako plazma – ale bez bílkovin

– mízní cévy – nasávají z tkání tkáňový mok míza (lymfa) – odvádí mízu zpět do krve, začínají jako vlásečnice (1 konec slepý), mízovody = tlusté mízní cévy – vlévají se do žil na krku – po cestě obohacena o leukocyty a tuky  bíložlutá barva

– nemá žádnou pumpu, ale kolem mízních cév – svaly a chlopně v cévách

Mízní (lymfatické) orgány:

– mízní uzliny – kuličky, 1-2 cm, skrz prochází mízní cévy, filtrují a čistí mízu pomocí leukocytů im. fce, jednotlivě nebo ve skupinách, za ušima, podél krkavic, podpaždí, podél aorty břišní, třísla, při infekcích  zvětšené uzlinu

– slezina – vel. podle množství krve, v klidu asi 13×8 cm, nitroděložní vývoj – vznik erytrocytů, filtruje a čistí krev (pomocé leukocytů), zánik erytrocytů. při úrazu – operativně odebrána, fci přebírají játra

– brzlík (thymus) – děti – velký, po pubertě se zmenšuje, staří lidé – téměř není, horní část dutiny hrudní, za hrudní kostí, likvidace: T-lymfocyty, které mohou způsobit napadání vlastní tkáně, zůstávají pouze ty, které útočí na cizí antigeny

Onemocnění přenášená krví:

AIDS = syndrom získané im. nedostatečnosti

– příznaky: ze začátku podobné chřipce, průjem, zánětlivé vyrážky, nádory na kůži, napadá vnitřní orgány

– způsob přenosu: krev, pohl. styk + těhotné ženy na plod

– způsobuje ho virus HIV – objeven v r. 1983 – infikuje určitý typ lidských leukocytů – T-lymfocyty

– nejčastěji v Africe

– léčba: lze pouze zpomalit průběh (VIREAD – vynalezl ho Antonín Holý ve 20. st. – lík proti AIDS, hepatitidě a oparu), není lék

– u nás přes 1000 infikovaných lidí

HEPATITIDA (B) = žloutenka

– způsobuje to virus hepatitis

– infekční – způsobené viry

– v játrech vzniká více bilirubinu – do krve  žloutnutí kůže, bělma v očích

–  hep. B – pokud se neléčí  chronické stadium – nedá se léčit

– příznaky: nádor v játrech, cirhóza jater, únava, nechutenství, průjem žloutnotí

– přenos: pomocí tělních tek. (krev – narkomani, při pohl. styku)

– proti B – očkování