ČSR – projevy krize

Projevy krize v ČSR

V Československu dosáhla hospodářská krize svého vrcholu na přelomu let 1932 a 1933.

Krize se projevovala v průmyslu i zemědělství. Průmyslová výroba poklesla ve srovnání
s rokem 1929 (počátek krize) o 40%, v zemědělství krize dopadla nejvíce na drobné rolníky.
Podniky snižovaly svoji výrobu, výrazně se snižovaly mzdy, docházelo k propouštění,
v některých podnicích se pracovalo jen 2-3 dny v týdnu. Početnou skupinu obyvatelstva
tvořili na konci dvacátých let drobní podnikatelé a živnostníci, během krize byli ale nuceni
své podniky a živnosti zavřít. Z úřadů byli propouštěni nebo předčasně penzionováni úředníci,
absolventi škol obtížně nacházeli uplatnění.

Krizí byly postiženy všechny skupiny obyvatelstva, nejvíce ale její důsledky pocítily
nejchudší vrstvy.

V období krize stály v čele státu vlády „široké koalice“ (ve vládě byly zastoupeny
československé a německé agrární, křesťanské a socialistické strany), předsedou vlády byl od
roku 1929 František Udržal.

Československá vláda se pokoušela dopad krize zmírnit různými podpůrnými akcemi,
například zvyšovala podporu v nezaměstnanosti (pro odborově organizované dělníky),
přidělovala poukázky na potraviny v hodnotě 10 – 20 korun týdně nezaměstnaným, kteří
v odborech organizováni nebyli. Ani tato opatření ale nedokázala zcela zmírnit sociální
důsledky krize.

Během krize docházelo k různým bouřím, demonstracím, stávkám a dalším protestním akcím
(k největším akcím patří např. v roce 1932 mostecká stávka). Vláda proti těmto projevům
nespokojenosti tvrdě zakročovala, státní moc k potlačení odporu mnohdy neváhala použít i
zbraně. Tvrdý postup vyvolával další nespokojenost. Na protest proti zásahům a střelbě do
dělníků se v roce 1931 například postavily i významné osobnosti kultury – spisovatelé,
básníci, herci, režiséři, hudebníci a výtvarníci. Mezi podepsanými můžeme mimo jiných najít
J. Horu, I. Olbrachta, V. Vančuru, J. Wericha, J. Voskovce nebo J. Ježka.

V roce 1932 došlo ke změně vlády, jednalo se opět o vládu „široké koalice“, v jejím čele stál
až do roku 1935 představitel agrární strany Jan Malypetr.

Malypetrova vláda uskutečňovala rozsáhlý program na obnovu hospodářství, stát více
zasahoval do hospodářské oblasti, cílem bylo ozdravit ekonomiku a zklidnit sociální bouře.

K politickým dopadům krize patří i radikalizace společnosti, rostoucí aktivita komunistické
strany a sílící nacionalistické hnutí, zejména v pohraničí a na Slovensku.