César – Gaius Julius Caesar

Gaius Julius Caesar

Po ovládnutí Středomoří Římem rostl rozpor mezi římskými boháči
a chudinou, spory narůstaly také mezi původními římskými obyvateli
a lidmi pocházejícími ze zbývající části Apeninského poloostrova.
Římská republika se dostávala do krize, která se projevovala řadou
vojenských konfliktů, povstáním otroků a složitou situací v provinciích.
Republika byla rovněž oslabována soupeřením dvou politických táborů
(populárů a optimátů), které vedlo k občanským válkám. Na moři byly pro Římany velkým
nebezpečím pirátské skupiny. Bojem proti pirátům byl pověřen Pompeius, kterému se
skutečně podařilo piráty ze Středozemního moře vypudit. Tím se velmi posílil jeho osobní
vliv. Po návratu do Říma se Pompeius spojil s dalšími dvěma vlivnými politiky – Crassem
(nejbohatším člověkem v Římě, který se proslavil porážkou Spartaka) a Gaiem Juliem
Caesarem, který stál na počátku svého vzestupu, a společně vytvořili tzv. první triumvirát.

Caesar posílil svůj vliv, když se mu podařilo dobýt celou Galii a úspěšně vést boj
s germánskými kmeny na severu. V Římě mezitím získával své další stoupence Pompeius,
kterého senátoři jmenovali konzulem. Caesara vyzvali, aby v Galii rozpustil legie. Tomuto
požadavku se Caesar odmítl podřídit, na počátku roku 49 př. n. l. překročil řeku Rubikon a se
svými vojáky táhl do Říma. Tímto krokem zahájil občanskou válku, protože porušil pravidlo,
že legie nesmí bez svolení senátu překročit hranice říše. Při přechodu hraniční říčky prý tehdy
Caesar pronesl větu: „Kostky jsou vrženy.“
Caesar snadno ovládl celou Itálii. Pompeius před ním prchl do Řecka, potom se chtěl ukrýt
v Egyptě, ale Egypťané ho ze strachu před Caesarem sami úkladně zavraždili. Caesar úspěšně
zasáhl do egyptských sporů o trůn a prosadil královnu Kleopatru. Potlačil zbývající
Pompeiovy stoupence v Hispánii (dnešní Španělsko) a v roce 45 př. n. l. se stal neomezeným
vládcem. Jeho diktatura ale netrvala příliš dlouho. Římané měli hluboko v sobě zakořeněnou
obavu z moci jednotlivce, báli se toho, že by Caesar zrušil republiku a sám sebe jmenoval
králem.

Roku 44 př. n. l. na zasedání senátu neozbrojeného Caesara
obklíčili spiklenci a zaútočili na něj třiadvaceti bodnými
ranami. Z nich prý byla pouze jedna životu nebezpečná.
Caesar zemřel na vykrvácení, protože se mu nedostalo
včasné pomoci. (→ zavraždění Caesara)

Caesar během svého působení v řízení státu zaváděl některé reformy, které měly zmírnit
sociální napětí. Zakládal nové provincie v Hispánii a v severní Africe, kde měli půdu získat
vysloužilí vojáci nebo chudí lidé. Zvýšil počet úředníků, kteří měli usnadnit řízení státu,
obyvatelům v provinciích udělil občanské právo, čímž chtěl setřít rozdíl mezi Římany
a ostatními obyvateli říše. Zavedl nový kalendář, který byl v souladu s kalendářem slunečním.
Juliánský kalendář se v Evropě potom používal až do roku 1582, v některých zemích i déle. Je
autorem Zápisků o válce galské.

Po Caesarově smrti si moc v Římě mezi sebe rozdělili Caesarovi příznivci – Marcus
Antonius, Oktavianus (Caesarův adoptivní syn) a Lepidus.