Pletiva a řasy

Pletiva

• pletiva –soubory buněk typického tvaru a stavby přizpůsobené k funkci, jednotlivé buňky propojeny plazmodezmami, tvoří těla vyšších rostlin

Dělení pletiv:

podle schopnosti:

• dělivá – MERISTÉMY (mají zachovanou dělící schopnost)
  • velká jádra – parenchymatické buňky
  • neustálé dělení – růst rostlin
  • vrcholky stonků a kořenové špičky – vrcholové dělivé pletivo
• trvalá (skládá se z diferenciovaných buněk, které ztratily schopnost se dělit, vznikají činností dělivých) – druhotná dělivá pletiva
  • Kambium – druhotné dřevo a lýko
  • Felogen – korkotvorné pletivo – druhotná kůra
  • Kalus – hojivé pletivo

podle tvaru buněk a tloustnutí stěn:

• parenchym – protáhlejší, mají stejnou výšku, šířku i délku, tvoří živé buňky, stěny jsou neztloustlé, vytvářejí mezibuněčné prostory- interceluláry, zásobní funkce, výplňová pletiva, př. škrobová zrna brambory, listy
• kolenchym – buněčné stěny nerovnoměrně ztloustlé (hlavně v rozích), živé buňky, v mladých rostoucích orgánech, v primární kůře zpevňující funkce, př. řapíky listů
• sklerenchym – zpevňovací pletivo, silně ztloustlé, neživé buňky, brzy odumírají, v některých plodech, chrání semena, mechanická fce., př. vlákna lnu
• prosenchym – protáhlé zašpičatělé buňky, živé buňky, vznik vodivých pletiv

3) podle původu a funkce:

• dělivá= meristémy – umožňují růst rostlin, zachovávají si schopnost dělení buněk

• • primární meristém – ve vzrostlých vrcholech vegetativních orgánů
  • sekundární meristém – vznikají obnovením dělicí funkce trvalých pletiv,

• kambium (v dřevnatějících stoncích či kořenech, prochází mezi lýkovou částí cévního svazku)
• felogen (vytváří korek – krycí pletivo, v primární kůře kořenu / stonku) –> druhotně tloustnoucí orgány
• kalus (hojivé pletivo)

• krycí – pokrývají povrch rostlinných orgánů
  • primární krycí pletivo :
  • pokožka –většinou jednovrstevná (nadzemní orgány – epidermis, pokožka kořene – rhizodermis –nemá průduchy, nemá kutikulu), na povrchu nadzemní části je kutikula, která chrání a snižuje ztráty vody výparem

• u většiny trichomy (chlupy)
  • krycí->ochranná funkce, rozšiřování semen a plodů, snižují riziko přehřátí(papily)
  • žlaznaté-> vyměšování silic(máta)
  • žahavé-> po odlomení části pálivá tekutina(kopřiva), přeměna trichomů->ostny 

• druhotné krycí pletivo: korek – pokožka se trhá a je nahrazena korkem, pod pokožkou je druhotný meristém= felogén -> směrem dovnitř vytváří živé buňky zelené kůry -> druhotná kůra
• provzdušňovací – aerenchym – zprostředkovávají spojení rostlinných pletiv s okolím
• umožňují výměnu plynů při fotosyntéze, obsahuje intraceluláry (mezibuněčné prostory), průduchy – na spodní straně listů
  • vznik : z mateřské buňky rozdělením mezi oběma dceřinými svěracími buňkami-> skulinka průduchu, hlavní smysl je max. přísun CO2 do listu. Pokud místo pokožky korek -> část průduchu nahrazena čočinkami
• nasávací – koncová část kořene je kryta pokožkou (rhizodermis), která nemá průduchy -> kořenové vlásky, př. haustoria (jmelí)
• vyměšovací – stejnou stavbu jako průduchy mají vodní skulinky (jiná funkce a nemůžou se uzavírat), jsou to žlázky a chloupky na listech -> odvod přebytečné vody ve formě kapek(= gutace), př. listy kontryhelu, medníky (v květech) -> vylučují nektar, mléčnice – ve vakuole mají mléčnou šťávu latex, př. u ryzců. kaučukovník
• základní
  • asimilační – hodně chloroplastů, fotosyntetická asimilace CO2 v listech
  • zásobní – ukládání tuků, cukrů, bílkovin a vody (kořen, oddenek, plody)
  • vodní – hromadí se v nich voda (kaktusy)
  • zpevňovací -> pevnost a pružnost, transport látek cévními svazky

• vodivá –
  • rozvádějí vodné roztoky látek po těle rostlin
  • rozvod od kořenů: transpirační proud (vodné roztoky minerálních anorganických látek)
  • rozvod z listů: asimilační proud (vodné roztoky organických látek).

Vytvářejí cévní svazky – skládají se ze 2 částí: xylém(dřevní) – transpirační proud X floém (lýková) – asimilační proud

Xylém – tvoří cévy (dlouhé trubice, přepážky rozpuštěné, kruhovitě ztloustlé buněčné stěny, krytosemenné rostl.) nebo cévice (zachovány přepážky,ale proděravělé, kratší, nahosemenné r., rozvod anorganických látek)

Floém – nejjemnější trubičky sítkovice, živé buňky, proděravělé přepážky, doprovázeny zpevňovacími pletivy, asimilační proud

Základní typy cévních svazků:

1) soustředné (koncentrické)– nejjednodušší typ, jedna část obklopuje druhou, lýkostředné (jednoděložné)  a dřevostředné

2) bočné (kolaterální)– dřevo a lýko hned za sebou ve směru poloměru

3) dvoubočné (bikolaterální)– dvě lýkové části, mezi nimiž je dřevní část

4) paprsčité (radiální)– oddělené dřevní a lýkové části se střídají (kořeny)

Vznik vodivých pletiv

diferenciace z prokambia(primární meristém) –primární dřevo a lýko, pokud se přemění všechny buňky prokambia -> uzavřený cévní svazek (př. jednoděložné r.) X zachování části dělivého pletiva – vznik z kambia -> otevřený cévní svazek, druhotné lýko a dřevo -> letokruhy (jarní a letní)

Pojmy:

• Latex je bílá tekutina vznikající v mléčnicích některých rostlin, mj. stromů kaučukovníků. Na vzduchu latex rychle zasychá. Používá se jako výchozí surovina pro výrobu přírodní pryže, pneumatik, těsnění, hadic, kondomů, latexového oblečení aj. Latex je také možné vyrábět synteticky.
• Borka je odumřelá, povrchová vrstva hustého stonku (kmene) nebo kořene, je tvořena odumřelými buňkami. Má ochrannou funkci. Některé druhy dřevin mají borku rozbrázděnou a tlustou několik centimetrů (dub), jiné tenkou a odlupující se či hladkou borku bez rýh (buk).

Borka některých rostlin má léčivé účinky, např. dubová.

• Korek (felém) je vnější část borky rostlin. Je nepropustná pro vodu i pro plyny a chrání rostlinu. Korek je vytvářen vrstvou buněk zvanou felogén (korkové kambium). Korek je také materiál získaný odřezáním kůry (borky) dubu korkového (Quercus suber).

Řasy –Nižší rostliny

charakteristika:

• eukaryotické, převážně autotrofní organismy
• chlorofyl a,b,c nebo d
• tělo = stélka bez cévních svazků
• pouze ŘASY
• producenti organické hmoty ve vodním prostředí, jsou součástí fytoplanktonu

Rodozměna řas = dochází ke střídání generací (může být izomorfní nebo heteromorfní) – př. kadeřnatka, chaluha

Dělení řas

Červené řasy – RUDUCHY

• většina žije v mořích
• mají chlorofyl A,D
• nemají žádná bičíkatá stádia
• mají karotenoidy a barviva: fykoeritriny(červené) a fykocyanin (modré)
• mohou se vegetativně rozmnožovat –dělením, rozpadem stélky nebo výtrusy
• využití : příprava pokrmů, jako zdroj léčivých látek a agaru

POTĚRKA

• žije v našich vodách (rašelinné tůně)

 použití:

• AGAR – dochucování, stabilizátor, zahušťovací prostředek
  • Želé
  • V laboratořích – živná půda pro pěstování mikroorganismů
  • Získává se vyluhováním buněčných stěn
  •  

Puchratka kadeřavá

• V mořích – přirostlá na kamenech
• Karagen – Karagenan je pro vegetariány a vegany alternativou k živočišné želatině.
• Emulgátor, stabilizace (krémy, šlehačka, zmrzlina), želé
• Farmacie

Hnědé řasy

-charakteristika:

• chlorofyl A,C
• barvivo fukoxantin (hnědé), karoteny
• obrovské rozměry
• chladnější a mělčí voda – sladkovodní i mořské

Rozsivky

• křemičitá schránka
• nejpočetnější skupina hnědých řas
• ve všech typech vod
• kokální, jednobuněčná stélka
• nepohlavní rozmnožování – dělením X pohlavní, když jsou malé
• vznik hornin  sklo
• bioindikátory kvality vody ! po odumření tvoří rozsivkovou zeminu s technickým využitím (výroba skla, filtrů, dynamitu)

Chaluhy

• vláknitá, pletivná stélka
• evolučně nejpokročilejší skupina hnědých řas
• žijí v mořích
• rozmnožování : rozpad stélky, nepohlavně – zoospory, pohlavně: izogamie, anizogamie, oogamie
• využití:hnojivo,palivo,potravina,surovina k výrobě jódu,sody a potaše
• Pletivní stélky rozlišeny na rhizoidy (přichycení k podkladu), kauloid (zploštěný stonek – lodyžka) a fyloidy (listovité útvary)

CHALUHA BUBLINATÁ

-hnojivo, potrava

–získávání jódu !

Zelené řasy

charakteristika:

• ze zelených řas se pravděpodobně vyvinuly vyšší rostliny !!!
• bičíkatá stádia (2 nebo 4 bičíky)
• rozmnožování : dělením, pohyblivé zoospory nebo pohlavně – izo, anizo, oogamie
• buněčná stěna z celulózy
• zásobní látka : škrob
• kolonie = mezistupeň mezi jedno a více buněčnými organismy, diferenciace buněk
• rodozměna! – izomorfní (př. ŽABÍ VLAS) – gametofyt ani sporofyt se neliší
• sladkovodní i mořské

Zelenivky

• ŽABÍ VLAS
• VÁLEČ KOULIVÝ
• KADEŘNATKA

• Váleč koulivý (Volvox globator) – zelená řasa žijící v koloniích ve sladkých vodách. Kolonie váleče je dutá koule, její stěnu tvoří stovky až tisíce bičíkatých buněk. Velké kolonie se rozmnožují tak, že do svého vnitřku uvolňují mladé dceřiné kolonie.

Spájivky

• Při spájení se podél sebe přiloží dvě vlákna šroubatky, tj. dva jedinci. Buňky vláken jsou haploidní. Buňky obou vláken k sobě prorůstají plazmatickými výběžky, až se spojí a jejich obsahy spolu splynou v jeden celek – v zygotu. Zygota přezimuje a na jaře se meiózou rozdělí na čtyři haploidní buňky, jež jsou základem nových vláken šroubatky.

·       ŠROUBATKA

Parožnatky

• žijí ve velice čisté vodě
• mají evoluční význam pro vyšší rostliny !!!!!

·       PAROŽNATKA

o   žije ve stojatých nebo mírně tekoucích vodách, organismus rybníků.

Krásnoočka

charakteristika:

• jednobuněčné, bičíkaté
• monadoidní stélka
• mají světločivnou skvrnu (schopné reakce)
• chlorofyl A,B
• barvivo : beta karotenoid, xantofyl (nepřekrývá barvu chlorofylu)
• většinou sladké vody, často silně znečištěné podílejí se na samočištění vody

KRÁSNOOČKO

• v kalužích
• podobné znaky živočichů(aktivní pohyb) X má chloroplasty a je schopno fotosyntézy
• na povrchu není buněčná stěna, ale pelikula  tvar
• mohou přecházet z autotrofní na heterotrofní výživu
• zásobní látka: paramylon

Pojmy:

Stigma (světločivná skvrna) je drobná skvrna, vnímající přítomnost či nepřítomnost slunečního záření (jakési velice primitivní „oko“). Vyskytuje se u některých řas, např. u krásnooček. Díky stigmatům se mohou řasové buňky pohybovat ve směru přicházejícího slunečního záření (tzv. fototaxe) – přes den jsou u hladiny, v noci klesnou do nižších pater vodního sloupce.

Křemelina je nezpevněná (sypká) hornina, která je tvořena většinou opálovými schránkami rozsivek (jednobuněčné řasy), dle nichž se označuje též jako rozsivková zemina.

Pelikula je tenká vrstva cytoplazmatické membrány nacházející se u prvoků.

Má ochrannou funkci a díky své pružnosti umožňuje udržení tvaru. Může být pružná a ohebná, nebo tuhá. U nálevníků a výtrusovců je tvořena těsně seřazenými váčky zvanými alveoly. U krásnooček je tvořena bílkovinnými proužky uspořádanými spirálovitě podél těla.